úterý 11. října 2011

Holá pravda o životě s dvojčaty

Tedy s těmi mými dvojčaty ve věku tři a půl měsíce.
Často od někoho slyším - „Jsi úžasná, jak to zvládáš“ - “Ty musíš být supermatka“ - „Teda ty jsi tak v pohodě, jako reklama na dvojité mateřství“. Ačkoli jsem ten poslední, kdo by pohrdal lichotkami, přeci jen musím s pravdou ven: holčičky jsou prostě strašně hodný.

Názorný příklad, dnes (nadprůměrný den, pravda, ale ty horší nejsou zase o tolik jiné).

5:30 Bětuška se rozhodla vstávat. Protože spí (s jedním kojením uprostřed) od včerejška od půl sedmé večer, nemůžu jí to mít za zlé. Stejně ji ale nazývám Gremlinem a po nakojení a přebalení se s ní polospící potácím  dolů na snídani. Obvykle spí přibližně o hodinu dýl. Dnes je ale krásně vyspaná, směje se, žvatlá si. Najím se a vezmu si ji do sedátka vedle počítače, dokončuju překlad.

7:30 Vstává Maruška. Ta spí non stop od včerejška od osmi večer. Kojím, přebaluju, převlíkám a beru ji k nám do pracovny. Bětuška si povídá, směje se, Marušku pokládám pod hrazdičku, kde si chvíli povídá a pak usne - jen ji přikreju. Dokončím překlad, přečtu si Facebook, iDnes, babinet, dělám si další čaj.

9:30 Maruška se probouzí na svačinu, obě holky nakrmím a beru dolů do kuchyně. Položím je do cestovní postýlky, kde Bětuška okamžitě usne, Maruška chce ještě přikrmit a po chvíli usne tady. Absolvuju hodinový hovor s kamarádkou, uvařím vepřové nudličky na houbách, rýži, upeču vepřovou pec a jablečný koláč. Holky pořád spí.

13.00 Jedna po druhé se budí, nakrmím je, přebalím, odnesu nahoru. Bětka opět v sedátku, Maruška v posteli, klidně čekají až pověsím plínky a vyřídím nějaké online objednávky. Ve tři za naprostého klidu (trochu neobvyklé) vyrážíme s kočárkem ven, kde drandíme do půl páté.

16.30 Holky vyndám z kočárku, hraju si s nimi, mazlíme se, čekáme na tátu.

17.00 Táta je doma z práce a začíná večerní rituál: nakrmit, nechat bez plínky pěkně prokopat, vykoupat a znovu nakrmit. Bětuška usíná o půl sedmé, jakmile ji položím do hacky. Maruška v sedm, po dvojím dokrmení (večer se láduje, aby pak mohla spát celou noc). Mám naprosto volný večer.

Takže prostě...mám víc volného času, než před mateřskou. Neznám prořvané noci, houpání a natřásání dítěte v náruči dokud nezabere, nic takového - zatím. Jsou to děti a všechno se může změnit hodně rychle. Zatím je to ale pohoda a díky Bohu za ty klidný, krásný dny.

4 komentáře:

  1. :DDD
    To je pohodička, jako bych četla svůj blog v témže období Samíka. Už se na ten veget s miminkem zase moc těším a pevně doufám, že mi Sama vemou aspoň na půl dne do školky :D

    Je fajn, že si to takhle užíváš, potvrzuješ moji teorii, že nám to ty vymodlený děti touhle formou vrací. Tedy aspoň ten první rok ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Teda Fi, že se ozveš :) Pozdní, ale o to radostnější gratulace! Snad bude druhošek taky takový zlatíčko - a třeba i později klidnější než Samík. Neděs mě představou, že tohle všechno pomine a za chvíli budu mít doma dva poděsy, co vrhají hlavou dolů z gauče :D

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera :). Dodnes nechápu, proč jsme si tohle období s Tobíkem víc neužila. Resp. chápu - zas.aný hormony se mnou mlátily :D Do toho práce, pes, úklid atd. A Tobíno do 4 měsíců s bolavým břichem po každém jídle :( nebýt toho, asi by to bylo pohodovější, protože jinak byl naprosto zlatý a bezproblémový miminko :)
    Ježíš, Fidorko, mě asi něco uniklo :) Takže také gratuluju a jdu dohledat :)

    OdpovědětVymazat
  4. Fíha, závist :o) O prospané noci si můžu nechat zdát a to je Alexovi skoro 14 měsíců :D A ten volný čas jsem u tříměsíčního prcka taky nezažila, vyžadoval hodně pozornosti (což pořád platí).
    I když... rozhodla jsem se být matkou na plný úvazek, takže mi to tak nevadí, respektive nereptám(jak často poslouchám od jiných maminek), ale tu noc bych si líbit nechala :D

    OdpovědětVymazat