Tátové

Ať se na to podíváme z kterékoli strany, tatíkové, tátové a otcové hrají v životě holčiček obrovskou roli. Při troše štěstí je to role pozitivní, v každém případě ale nezanedbatelná, a to dokonce i pokud jsou přítomni jen externě - nebo vůbec ne. Nesmazatelně ovlivňují sebevědomí a sebepřijetí ženy v dospělosti a tím i její výběr partnera - ať už si pak vybírá někoho, kdo se tatínkovi podobá, nebo jeho pravý opak. Koho toto téma zajímá, vřele doporučuji ke čtění knihu Navždy tátovo děvče

Jako značná část otců za pozdního komunismu, ani ten můj se do výchovy příliš nepletl a většinu zodpovědnosti za domácnost i výchovu nechával velkoryse na mamince. Rozhodně mě nebil, nezneužíval ani nijak jinak nepřekračoval hranice přijatelného chování, přesto mě do života vypravil s (opakovanými rýpavými poznámkami nabytým) přesvědčením, že za moc nestojím, moc toho neumím, nevypadám nijak zvlášť dobře a celkově jsem tak trochu k ničemu. Tenhle vnitřní pocit méněcennosti jsem v pubertě ukryla za nikoli neprůhlednou fasádu suverenity a na odiv stavěného všeználkovství, takže jsem dodnes neskonale vděčná svým přátelům za to, že mě tolerovali a dokonce i - ze záhadných důvodů - měli a mají rádi.

Ne že by nás neměl rád - měl a má, to samozřejmě. Jen nikdy nepovažoval za nutné - a snad ani neuměl - s námi trávit volný čas, aktivně se zajímat o to, co se děje v našem světě, nebo nám dokonce říct, že nás má rád.

Díky Bohu, že dnes je jiná doba a většina dnešních maminek nepovažuje za standardní, že tatínek putuje z práce rovnou do hospody a víkendy tráví v garáži či v dílně, sledujíce cvrkot v rodině spíš zpovzdálí. Obecně mi dnešní tatínci přijdou mnohem angažovanější a to je dobře. Ten náš je z holčiček nadšený a v práci si s ostatními programátory u oběda povídají o svých dětech a jejich zdravotních problémech - troufám si tipnout, že tohle nebylo předmětem hospodských debat našich tatínků ani náhodou.

Moc se těším na to, jak se vztah našich holčiček k tatínkovi bude vyvíjet, až porostou. Už teď se na něj po příchodu z práce smějí mnohem víc, než za celý den na mě a odhaduju, že silná preference tatínka se bude jen stupňovat. Díky za ni! Jen ať si užívají pocit, že jsou tatínkovy holčičky, že je tatínek miluje. Ať v nich tatínek buduje pocit, že jsou šikovné, že jsou jeho zlatíčka a že mají velkou cenu. Díky tomu snad snížíme pravděpodobnost, že svůj život v dospělosti spojí s někým, kdo je nedocení, nebude si jich dostatečně vážit a respektovat je. Budou totiž znát svou cenu - a i kdyby se, nedejbože, v dospělosti u nich zásadní partnerská krize vyskytla, u nás doma vždycky budou mít otevřenou náruč a tátu, pro kterého budou ty nejlepší a nejúžasnější holčičky na světě.



Tato fotka myslím pěkně shrnuje svět mého muže: dvě úžasné holčičky, milující žena (za spouští fotoaparátu) a nepostradatelný notebook :)