Mateřská demence není žádný mýtus. Kombinace hormonální smršti, nevyspání a nutnosti neustále myslet na dvacet věcí zároveň zahýbe i těmi nejbystřejšími z mozků. Když přidáte skutečnost, že se 90 % vaší každodenní konverzace odehrává na úrovni paci-paci-pacičky a pokud už navážete nějaký sociální kontakt, obvykle je to s podobně postiženými matkami, které vám inteligenční obzor nijak závratně nezvýší, není se co divit, že po roce či dvou (či pěti) strávených převážně utíráním zadků máte pocit, že je úbytek vaší šedé kůry mozkové takřka hmatatelný.
Zde jsou některé z projevů:
- Musíte-li se při nákupu v supermarketu zastavit a vybírat zboží, začnete automaticky drndat nákupním vozíkem
- Při hovoru s přáteli se pohybujete ze strany na stranu, i když zrovna nechováte žádné dítě
- Ve sprše či v autě si sama zpíváte "Cap-cap po roli, kdo kravičky podojí?" a "Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte", protože na jiné písničky už si nedokážete vzpomenout
- Mluvíte o sobě v množném čísle, i když nakupujete sama
- Už vůbec neumíte solit jídlo, protože jste zapomněla, jak normálně osolené jídlo chutná.
- Na manžela začnete mluvit ve zdrobnělinách ("Máš žízeň? Tak si natoč vodičku!") a příležitostně ho upozorňujete na zajímavé úkazy ("Podívej, vláček!")
- Medvídka Pú vídáte tak často, že jste jej začala počítat za člena domácnosti
- Když krájíte cibuli, neuroníte ani slzu - zato u reklamy na Pampers spotřebujete balík paírových kapesníků
- Zjistíte, že vás baví Teletubbies.
Netrpím šílenstvím. Já si je dokonale užívám!