středa 20. prosince 2017

Chvála vaječňáku

Ačkoli propaguji umírněné pečení, nepřeháněné dárkování a celkově prožívání Vánoc v poklidném a rodinném duchu, nikdy se před svátky nevyhnu kratším či delším okamžikům, kdy mám pocit, že je toho prostě moc.

Obchodník ztratil mou platbu nebo odeslal balíček na špatnou adresu.
PPL už třikrát psala, že jedou, ale nikdy nepřijeli.
Amálka potřebuje suché oblečení, Františka potřebuje chovat, Rozárka potřebuje, abych jí vyprávěla, jaké to bylo, když jsem byla malá, Maruška s Bětuškou mi potřebují předvést, jaké divadlo nacvičují na školní besídku - a já a nic z toho nemám čas, protože potřebuju ještě polít marokánky čokoládou a obalit datle do marcipánu.
Rozbila se pračka, ucpal se odpad, polámalo se auto nebo jsme aspoň našli novou plíseň na zdi v místech, kde nikdy nebyla.
Zase nemůžu najít mobil.
Vakuově baleného kapra vyprodali.
Dva plechy cukroví jsem spálila, i když u toho stojím a dávám pozor!
Batole vlezlo do hrnce s čokoládou.

Prostě takové ty běžné předvánoční příhody, které vypadají vtipně jen na papíře.

Řeším je tak, že dělám vaječný koňak. Jednak už samotný proces jeho přípravy mě uklidňuje (Dělání, dělání...), jednak mě pak silně uklidňuje konečný produkt.

A hlavně ho rozlívám do lahví a obdarovávám své blízké přítelkyně. Je to takový malý předvánoční dar, aby i ony přežily všechny ty plechy spáleného cukroví, zmeškané školní besídky, chybějící jmenovky, nevrlé tchýně a děti, které čekání na Ježíška přivádí do těžko zvladatelné extáze.


Dávat takový dar pod stromeček už je pozdě, ten musí přijít pár dní před Vánoci, když doma vrcholí chaos, stromeček nepasuje do stojanu a linecké se omylem posypalo solí místo cukru.

Tento předvánoční doping jsem se naučila od Fidorky. Recept jsem už sem jednou psala, ale dobrého vaječňáku není nikdy dost:

1 salko
3 žloutky (oranžové, domácí)
vanilkový cukr (s pravou vanilkou, ne vanilinový)
250 ml rumu

Žloutky šlehám s cukrem, potom postupně přidám Salko a rum. Mohutně ochutnávám, nalévám všem dospělým, kteří jsou v dosahu, a zpívám veselé vánoční písně.

Máme rádi i kávovou verzi s lžící rozpustné kávy, nebo verzi Amaretto s mandlovým aroma.

Klidné předvánoční dny přeju. A nezapomeňte si udělat vaječňák :)

středa 6. prosince 2017

Jestli to čtení neomezit

S dětmi hodně čteme. Tím myslím opravdu hodně, hodně moc. Tak moc, že paní knihovnice v místní dětské knihovně je prakticky členem naší rodiny.

O úžasných knihách, které čteme, se chystám napsat už dlouho a třeba to stihnu ještě včas pro vánoční inspiraci (aspoň na Vánoce příští rok).

Vedlejším účinkem je, že naše děti mají slovní zásobu ne zcela odpovídající jejich věku. Až mě někdy napadá, jestli to čtení neomezit.

Rozárka (3 roky): Mami, když vidím, kolik napadalo sněhu, tak mi připadá, že se celý svět oděl do pohádkova.
Já: Odjel? Že celý svět odjel do pohádkova?
Rozárka: Ne odjel, oděl. To je jako oblíkl, víš?

Aha.


Umytá okna

Přijela mi návštěva.
A umyla mi okna v obýváku.

Neříkám, že mě to nepřekvapilo. Obvykle spíš kolem pozvaného hosta běhám, nabízím kávu, krájím buchtu, omlouvám se za hlučné děti a snažím se, aby se u nás návštěva cítila co nejlépe.

Tahle žena se ale rozhlédla, podívala se, kde by mohla pomoct a pak se opatrně zeptala, jestli by mi nevadilo, kdyby s něčím pomohla. A umyla mi okna. Ta okna, co se na ně chystám už tři měsíce, ale pořád schází čas, síla, nebo vhodné počasí.

Vlastně se ani moc neznáme. Setkaly jsme se u společných známých v létě a naše děti se ohromně rozuměly. Od té doby domlouváme návštěvu, kterou napřed zhatila střevní chřipka, pak laryngitida, pak nadměrné soplení a pak..vlastně už ani nevím co, prostě vždycky něco, jak už to bývá, když se chtějí setkat mámy s dětma. Nakonec to klaplo až v tento předvánoční čas a díky ní tak můžeme už zítra do čistých oken lepit výzdobu.

Pro mě, aktuálně značně přepracovanou, poslední dva měsíce řešící laryngitidy, záněty středního ucha, zápaly plic, pracovní krize, skautské výpravy a velkou mikulášskou akci pro 30 dětí, spící jen někdy a jen chvíli, byla taková žena-umyvačka oken nečekaným požehnáním, které jsem, po počátečním překvapení, přivítala s otevřenou náručí.

A přiměla mě přemýšlet, jestli tohle taky umím: nabízet - a účinně poskytovat - pomoc tam, kde to nejen nikdo nečeká, ale ani to, v souladu s běžnými společenskými zvyklostmi,čekat nemůže. Přiložit ruku k dílu i ve věcech, ve kterých bych si mohla klidně říct, že Tohle po mě přece nikdo nemůže chtít. Udělat něco prostě proto, že je to potřeba. Vnášet svou přítomností světlo.

Ještě se musím hodně učit.


P.S. Taky mě ta úžasná žena naučila, jak ze záchodové mísy odstranit letitý nános vodního kamene, odolávající všem specializovaným čisticím prostředkům, které jsem vyzkoušela. Horký ocet. Záchod už se taky blýská. Doporučují tři z pěti ochránců přírody!






pondělí 4. prosince 2017

Advent offline

Začal advent. V předvečer první adventní neděle jsme všichni společně seděli na zemi ve zhasnutém dětském pokoji okolo zapálených lucerniček, které si holky samy vyráběly, vyprávěli jsme si o Vánocích, zpívali koledy, drželi se za ruce a bylo nám milo.

Nevím, jak reálně si dovedete představit život v rodině, kde se narodilo 5 dětí během 4,5 let, ale můžu vám upřímně prozradit, že takové chvíle klidné pospolitosti jsou dost vzácné.

Letošní advent si moc přeju jich zažít co nejvíc. Chtěla bych to dopřát nejen našim dětem, ale taky sobě a svému milému muži.

Žít přítomným okamžikem. Naplno se do něj ponořit a neřešit v hlavě, komu ještě musím napsat, kam zavolat, komu odpovědět,.

Chtěla bych letošní advent strávit co nejvíc času offline. Číst víc vánočních příběhů a míň facebookových statusů. Poslouchat víc hudby a míň politických debat. Prohlížet si víc výtvorů svých dětí a míň instagramových snímků. Do postele uléhat s knížkou místo telefonu. Psát pohledy a dopisy, ne emaily.

Odpojit se od sítě, abych se mohla lépe napojit na přítomnost, protože ta je nejdůležitější.





Je zvláštní, že děti to stejně ví nejlépe. Když holky onu předadventní sobotu ležely už v postelích, řekly mi: "Maminko, tohle byl ten nejkrásnější večer na světě". Ne štědrý večer, ne žádný letní večer po nějaké extra super vychytané táborové hře, ne narozeninový večer, kdy se mohou radovat z dárků - ale večer, kdy jsme si na ně oba udělali čas, sedli jsme si s nimi, neřešili jsme školu, angličtinu ani flétnu ani úklid, ale prostě jsme jen byli s nimi.

Kéž se nám - i vám - takových chvil poštěstí co nejvíc.

Krásný advent!