sobota 20. února 2016

Karneval

Maruška má neštovice. Opět, jen tentokrát pořádné, takže snad konečně získá imunitu.
Nechali jsme ji tedy užívat si individuální péče s babičkou a na karneval do O. jsme vyrazili jen se čtyřmi dětmi.

Ještě že tak.

Holčičky teda byly krásný:



Ale fotka zastihuje jednu z asi dvou příjemných chvil, jinak to bylo poměrně náročné odpoledne.

Jedno batole z hlasité hudby a cizího prostředí vystresované tak, že zcela odmítalo nechat se postavit na zem a trvalo na to, že se bude nosit (matka tři týdny po císaři, otec se zničenými zády, přehazovali jsme si ji jako horký brambor a zuřili jsme oba).

Druhé batole se projevilo jako excentrický útěkář a v nestřežených chvílích prchalo do hlavního sálu na pódium předcvičovat, kradlo při soutěžích sportovní pomůcky, zkoumalo kuchyň určenou jen pro zaměstnance, lezlo po stolech, cpalo se každým kusem jídla, které kde našlo (včetně flitrů a různých odpadků) a válelo se po zemi, kdykoli jsme se mu pokusili ve kteréhokoli z těchto činností zabránit.

Čtyřleťačka se bez své sestry odmítla zapojit do jakéhokoli tance, soutěží a programu. Což mě tedy až tak nepřekvapilo, neb hlavním moderátorem celého programu byl obézní motýl Emanuel ve středních letech, nenápadně podporovaný lehce vyžilou Makovou panenkou se zjevným odporem k dětem.

Tak ti by mě taky nepřesvědčili, upřímně řečeno budu ráda, když se mi o nich nebude v noci zdát.

Mohla bych závěrem napsat, že jsem ráda, že to pro letošek máme z krku, ale není mi přáno. Příští sobotu nás čeká ještě povinný místní karneval, kde jsou všechny pekelné karnevalové prvky okořeněny ještě Šmoulí diskotékou.

Živote můj....


úterý 16. února 2016

Výlet s tatínkem

Máme hodně dětí.
Tedy ne tak hodně, jako jiné rodiny, ale českému zlatému průměru dvou dětí jsme se vzdálili už dost.
Protože mi hodně záleží na tom, aby naše děti netrpěly pocitem, že je jich moc a rodiče na ně nemají čas, snažíme se každému z nich věnovat individuální čas. Nejde to každý den, ale děláme, co můžeme. Amálka s Rozárkou si individuální pozornost užijí, když jsou starší holky ve školce. Fanynka má individuální péče zatím dost, už tak nějak z novorozenecké podstaty (rovněž se momentálně těší jedinečné výhodě spaní v ložnici jen s maminkou).
Nejhůř jsou na tom v tomto ohledu Maruška s Bětuškou, protože tráví dopoledne a část odpoledne ve školce, po školce mívají někdy další aktivity a když večer přijdou domů, už jsou mladší tři děti obvykle dost unavené, ufňukané a neodložitelné a rodičovská pozornost se obvykle soustředí jen na základní úkol: jak všechny nakrmit, umýt a uspat a nezabít je u toho.

Proto jsem si s M+B zavedla rituál večerního čtení v maminčině posteli. Umyté a převlečené do pyžam si spolu zalezeme, povídáme si, modlíme se, mazlíme se a pak si čteme. Holky si tento náš čas žárlivě střeží a i pro mě to někdy bývá nejkrásnější část dne.

Muž si vzal po porodu Fanynky dva týdny volno a využil je mimo jiné k tomu, že vzal M+B jednu sobotu na výlet. Podnikl s nimi věci, které se s mladšími dětmi provozují těžko: svezl je vlakem (u nás velký zážitek a luxus)*, zašli spolu do restaurace na oběd, do kina a na procházku po městě. Na závěr je ještě vytáhl na Špilberk - prostě s nimi podnikal to, na co by maminka neměla odvahu a sílu.

Po návratu domů panovala na všech frontách spokojenost a muž už se těší, až počasí dovolí i outdoorovější výlety, výšlapy na rozhledny, výpravy do jeskyní a jiné zálesácké kratochvíle.

*Každému, koho překvapuje, že nejezdíme častěji vlakem, doporučuji, aby zkusil podniknout jednu cestu s přestupen ve složení: dvojkočár, dvě aktivní batolata, jedna Maruška, která když se někde zasní, je schopná nenastoupit, nevystoupit, zkrátka nechat se kdekoli zapomenout a jedna Bětuška, vyprovokovaná celým dobrodružstvím k vrcholné aktivitě typu skákání ze sedadel, olizování oken a běh uličkou přes překážky. Novorozeně vám pro začátek odpustím. 




pondělí 15. února 2016

Na Valentýna

Romantických valentýnských večeří při svíčkách jsem nikdy moc neužila. Zamlada jsem tento komerční svátek ignorovala z principu, teď už by se moudře nechala pozvat kamkoli. Bohužel bych ale okamžitě po vypití přípitku usnula s hlavou zabořenou do talíře s polévkou, a kvůli těm deseti minutám romantiky mi nestojí za to se malovat a hledat, do kterých přijatelných hader se ještě nacpu.

Hlavně ale tomuto svátku neholduje můj muž. Jen kdysi, ještě za svobodna, jednou valentýnský bojkot porušil, když jsem od něj dostala tatranku, ale mám podezření, že ji stejně těsně před tím vyfasoval v menze.

Letos jsem proto vzdala čekání na pugét lososově růžových růží (moje nejoblíbenější) a vyhlásila jsem Valentýna jako svátek všech, co se mají rádi. A jelikož se (jak M+B ochotně odsouhlasily) máme v rodince rádi všichni, vyrazili jsme si odpoledne v plné sestavě na krátký výlet. 

Kombinace hřiště, zvířátek a zmrzlinového poháru uchvátila všechny holky kromě Fanynky, která akci vesměs prospala. M. si dal patnáctku pivo a po zbytek večera byl naladěn nebývale přívětivě až dovádivě. Potvrdil tím mé sílící podezření, že má-li tu vládnout všeobjímající mír a pohoda, musí si alespoň jeden z rodičů udržovat stabilní hladinu alkoholu v krvi).










úterý 9. února 2016

Romantika po 15 letech

15 let manželství a pět malých dětí. A na ledničce jednou najdete tohle:





- Jé, co to tady je?
- Já nevím.
- To je pro mě?
- No pro koho asi. Nechal jsem to tady pro paní uklízečku. Tys to našla? No to je trapas!


Romantika u nás ještě nezhynula na úbytě :-D


pondělí 8. února 2016

Vy, co vás boty tlačí...

...zpívejte s náma radši,
že malý štěstí stačí
a je ho plnej dům.


Františka se nám narodila 27. ledna.


Takhle krásné čepičky háčkuje Eva
Takhle krásné fotky fotí Peťa
Takhle krásné písničky zpívá pan Plíhal

A takhle krásný děti jsou, no -  přímo z nebe.