čtvrtek 29. prosince 2011

Desatero rad pro matky dvojčat

Zde je několik dobrých rad, které jsem dostala nebo vyčetla před tím, než se holky narodily - a několik takových, které jsem nedostala, ale bývala bych byla ráda, kdybych je dostala.Takže co mi pomohlo ve zdraví a relativní pohodě přežít prvních šest měsíců:

1. Order! aneb S režimem dál dojdeš. Pokud chceš přežít první měsíce ve zdraví, zapomeň na moderní poučky o krmení dítěte kdykoli si řekne (on-demand feeding) a ponechání volné ruky v tom, kdy půjde dítě spát. Dvojčata je potřeba krmit zároveň a dávat je spát ve stejnou dobu, jinak nejenže nebudeš mít čas si umýt hlavu - nebudeš na to mít ani sílu. Maminku nebo tchýni, které budou štkát nad ubohým holátkem, které budíš z andělského spánku (buď aby se najedlo, když vstal i sourozenec, nebo aby nespalo moc dlouho a vydrželo spát v noci) buď ignoruj, nebo je rovnou nech, ať to na dva dny vezmou za tebe.

2. Help - I need somebody! Pokud patříš mezi hrdé samo-ženy, které všechno zvládnou, zařídí a opatří a raději by sis ukousla ruku, než někoho požádala o pomoc, mám pro tebe jedno slovo: Zapomeň. S dvojčaty budeš pomoc potřebovat neustále, už jen proto, že sama dvojkočár nevyneseš do autobusu, nepodržíš si dveře, nemluvě o tom, že kam mono-matka své dítě může klidně vzít, ty budeš potřebovat hlídání. Dobrá zpráva ale je, že většina rodin a kamarádů na dvojčata reaguje pozitivně a pomocné ruce se někdy najdou tam, kde bys je čekala nejméně. Jestli máte v rodině poněkud napjaté vztahy s prarodiči z jedné či druhé strany, očekávání dvojčat je skvělá příležitost, jak pošramocený rodiný život napravit. Usmiřte se a dejte si šanci - i slepicoidní tchýně je lepší než žádná tchýně - tedy téměř vždy. Praktická forma pomoci viz bod 3.

3. Get them out aneb Ven s nimi! Alespoň v několika prvních měsících, kdy je spánková deprivace nejakutnější, je nejlepší pomocníky využít k vožení kočárku v dostatečné vzdálenosti od domu. Teprve když dvojčátka definitivně opustí domácnost, budeš mít dostatečný klid na to jít si na chvíli lehnout, zajít si na záchod nebo se (pro změnu) naobědvat. Alternativní forma pomoci, hlídání dětí doma, zatímco ty jsi také přítomná, je podstatně méně účinná: jedním uchem budeš pořád poslouchat, která z ratolestí to řve a nedá ti to, abys neběhala do jámy lvové s vysvětlením, že na tento druh řevu je potřeba aplikovat dudlík, na tento vyměnit plínu a že kojeneckou vodu je třeba převařit. Ostatně vožení kočáru je dobré i pro pomocníka: projde se na čerstvém vzduchu, denní dávku fyzické aktivity si po tlačení 25kilového nákladu do místních kopců může s úlevou odškrtnout, ve volném prostoru se řev dětí líp rozprostře takže nehrozí prasknutí bubínků - ale hlavně, ví přesně, kdy se má vrátit domů, takže i případně ječící ratolesti zvládne s úsměvem toho, který ví, že „za dvacet minut vás mám, bestie, z krku“.

4. Keep it cool aneb Dítě, které řve, žije. Ne že by sis mohla jít v klidu lakovat nehty, ale pokud zrovna kojíš nebo přebaluješ druhé dítě, v klidu práci dokonči a pak běž teprve uklidňovat řvounka. Pokud totiž odejdeš od nedodělané práce, hrozí,  že se ti rozeřve nedokojené dítě, které má hlad, obává se, že předčasně odejmuté prso už nikdy neuvidí, na přebalováku se pokaká nebo z něj rovnou spadne. Okamžitou pozornost řevu věnuj pouze pokud nabude neobvyklé intenzity, zní tlumeně nebo náhle zmlkne.

5. Prevention aneb Problémům je lepší předcházet, než je řešit. Jako špičkový manažer (kterým se staneš) se snaž vypozorovat krizové body a řešit problémy dříve, než nastanou. Může to znamenat mít při kojení jedné ratolesti v dosahu lehátko s druhým pokladem, abys ho mohla zuřivě houpat volnou nohou. Pořád ale lepší než kojit v ohlušujícím řevu, kdyby si nekrmený sourozenec zrovna připadal odstrkovaný. Nebo se nauč běhat po domě v plné polní (boty, kabát, čepice i rukavice), pokud děti špatně snáší čekat v kočárku oblečené, než ty se rozhodneš, zda se ti dnes lépe hodí modrý či fialový šátek. Některé děti je taky lepší dát spát těsně před tím, než začnou být unavené. Vyhneš se tím dvacetiminutovému ječení v postýlce, poslintání, posmrkání a poblití peřinek v afektu. Variant je nepřeberně mnoho, tak jako možností, jak a kdy ti to můžou děti dát pěkně sežrat. Ber to ale sportovně, většina problémů má krátké trvání a za měsíc, dva se vynoří nové problémy tam, kde bys je neočekávala, zatímco ty staré zmizí v propadlišti dějin.


6.  Lidi mají blbé řeči. Smiř se s tím, ušetří ti to hodně energie.


7. Rodová pospolitost aneb Šestinedělí má smysl. Pokus se už dopředu vše zařídit tak, abys alespoň prvních pár týdnů po porodu byla zbavená povinnosti mazat manželovi chleba do práce (ukaž mu, kde máte v kuchyni nůž. I když...raději ho snad nauč kupovat krájený chleba), rýt zahrádku (stejně na ni nebude čas) a šůrovat byt (špinavých podlah si stejně všimneš jen ty). Využij první týdny k tomu, aby ses dala dohromady po těhotenství a porodu a zvykla si na ty dva nové životy, které se tu najednou hlásí o svoje práva. Zůstaň klidně zalezlá v posteli a jen koj, přebaluj (i to může dělat někdo jiný), raduj se, mazli se s nimi, koj a spi.

8. Nap time! aneb I dvacet minut spánku stojí za to.  Všechno řvaní, kvílení, krmení a utírání nosů zvládneš s daleko větším přehledem vyspaná. Být vyspaná je prostě první krok k tomu být dobrou matkou. Pokud jsi nepovila nadprůměrné noční spáče, nauč se využívat každou chvíli k tomu, abys dospala noční krmení a přebalování, zejména v prvních měsících, kdy obě děti v noci nakojit,  přebalit a uspat trvá přes hodinu a za další hodinu je čas vstávat a začít znovu.

9. Priority, priority aneb Jaký si to uděláš... Tvůj osobní pocit, jak péči o dvojčata zvládáš nebo nezvládáš, bude do značné míry záležet na tom, co od sebe očekáváš. Pokud máš představu, že udržíš domácnost čistou, zvířenu nakrmenou a vyvenčenou, každé ráno se zvládneš 40 minut malovat a manžel po návratu domů najde na stole tříchodovou večeři, jako to bylo než přišly děti, patrně tě čeká pocit určitého (naprostého) selhání. Radím postoj otrlý a minimalistický: každý den, kdy se děti dožijí večerního uložení nakrmené, jakžtakž čisté a nepřizabité jsi odvedla pořádný kus práce a můžeš si jej v  duchu zařadit jako úspěšný. Všechno ostatní je jen nástavba - prémie navíc. Jsou dny, kdy prémií v podobě upečených buchet a převlečených postelí bude víc a jsou dny, kdy nebudou žádné, ale jak říkám...dokud jsou děti v pořádku, jsi skvělá a toho se drž!


10. Watch out for the crazy ones aneb Dávej pozor, s kým se stýkáš. Na mateřské se ti patrně pozmění okruh známých, na kafíčko po práci s kolegyní prostě už není tolik času a pravděpodobnější společnost ti budou dělat ostatní více či méně příčetné ženy postižené mateřstvím. Většinou je skvělé promluvit si s člověkem v podobné situaci, ve většině měst jsou kluby dvojčat a vícerčat, zavítej tam, když nic jiného, aspoň budeš vědět, že v tom nejsi sama a často získáš užitečné tipy. Dávej si ale pozor na matky (ať už mono či double) které jsou stále v pohodě a cool, jednou rukou škrábou bio mrkev k svačině a druhou si vážou dítě do složitého úvazu v šátku z pravé eko-bio-bavlny  (k nám importován pohříchu neekologickou leteckou dopravou, ale nebudeme bazírovat na maličkostech). Patrně z nich budeš mít depresi. Stejně nevýhodné jsou ale maminky, které jsou neustále zničené, vyplivnuté a vystresované péčí o svého jedináčka a trpí pocitem, že jedině když se ti se vším svěří, bude jim lépe (takzvaní energetičtí upíři). Prostě se pokus stýkat s holkama, které mají zdravý nadhled, většinou péči o děti zvládají, dokáží ti poradit i pomoct, ale taky otevřeně přiznat, že je někdy ta mateřská na zbláznění. A nezapomeň, že kontatky s bezdětnými kamarádkami ti pomohou udržet konverzační schopnosti i v jiných okruzích, než jsou zoubky, kašlíky a konzistence či barva dnes odsátého hlenu.

středa 28. prosince 2011

Milá Bětuško,

na Štědrý den ti bylo půl roku a já ani nevím, kde začít. Tolik ti toho chci napsat! Takže napřed: jsi úžasná! (a pro nás s tatínkem vždycky budeš).

Jsi pořád živé děťátko, všechno sleduješ, pozoruješ, vnímáš a pak jsi z toho zničená. Nevydržíš vzhůru déle než dvě hodiny, pak musíš aspoň na 20 minut spát. Naučila ses krásně usínat večer, to s tebou nemáme skoro žádné starosti, úderem půl sedmé spíš (a není v lidských silách tě udržet vzhůru déle). Zato ráno nemůžeš dospat a lákáš mě z postele někdy už ve 4, ale většinou odolám a nějak to spolu vydržíme do šesti, někdy i do sedmi. Ve všední dny si tě bere tatínek, děláš mu ráno společnost zatímco se vypravuje do práce.  Než odejde, šoupně tě ke mě do postele a já tě ještě přemlouvám na půlhodinku spaní, narozdíl od tebe a tatínka vstávám nerada.

Jen co ses naučila přetáčet na bříško, chceš tam být skoro pořád. Bohužel se ale neumíš otočit zpět, takže posledních pár týdnů trávím většinu dne tak, že tě rozčilenou a řvoucí otáčím z bříška na záda, aby ses ještě ubrečená a poslintaná honem otočila zpět na bříško a mohla pokračovat ve řvaní. Vztekat se tady dovedeš pořádně, ale i radovat, všechno prožíváš naplno. Jedné z tvých oblíbených her říkám "anihilace kostky". Máme látkové kostky v kontrastních barvách. Většina dětí je pozoruje a štěrchá s nimi, ty máš ale lepší herní metody: kostku v leže na zádech uchopíš do rukou, otočíš se s ní na bříško, pevně ji stiskneš rukama, zaboříš do ní obličej, zakousneš se a vrčíš jako divá zvěř. Kdybys měla zoubky, asi ji i roztrháš. Podobné skřeky vydáváš docela často, říkáme ti žertem Bestijáno. Když mě ale u kojení kopeš nohama a ručičkama se mi zarýváš do prsa, jako bys je chtěla utrhnout, říkám ti spíš "Alžběto, ty zvíře!"

Jsi vzorný jedlík, vůbec ti nevadí, když ti občas dám Sunar, s příkrmy taky nejsou žádné problémy. Všechno ti chutná, když tě večer krmím kaší, mlátíš ručičkou a pobízíš mě k rychlejšímu tempu. V noci se na kojení pořád budíš docela často, snad se nám podaří tvoje noční spaní ještě trochu zlepšit.

Líbí se mi, jak mě udržuješ ve střehu. Pořád musím vědět, kde jsi (aby sis někde něčím neublížila), kdy jsi naposledy spala a jak dlouho (aby ses nepřetáhla) a kdy jsi naposledy jedla (když tě nechám moc vyhladovět, strašně pak u prsa vyvádíš). Je radost pozorovat, jak jsi živá. Teď se snažíš posouvat na bříšku dopředu, ale ještě tě nenapadlo, že jestli se chceš pohnout z místa, musíš posunovat i ruce. Takže jen šoupeš nožíčkama dopředu a vysoko zvedáš zadeček. Tatínek má obavy, že jestli brzo nezačneš používat ruce, uděláš nám kotrmelec :) Jsi mrštná, pevná, drobná, doufám, že ti tahle kondice vydrží. A hlavně doufám, že ti vydrží úsměvy, kterými neštříš. Strašně ti sluší a máš krásné dolíčky!

pondělí 26. prosince 2011

Přejte si něco, padá hvězda

O Vánocích tedy až tak nepadají, to spíš jedna vyšla (a jak zpívají Ebeni, z téhleté hvězdy naděje vyplývá, že světlo vejde i do našeho chlíva.) V Americe je ale s Vánoci neodlučně spojená písnička When you Wish Upon a Star (Přeješ-li si něco, když padá hvězda). V roce 1940 byla napsaná pro Disneyho adaptaci Pinocchia a hned vyhrála cenu Akademia za nejlepší původní píseň. Ačkoli původně zamýšlená jen jako písnička k filmu, sklidila mnoho ocenění a stala se ikonou společnosti Disney, kterou nazpíval snad každý druhý romantický zpěvák. Pro vás mám na srovnání původní verzi z Pinocchia:


A mou nejoblíbenější verzi pana Armstronga (bez obrazu, jen zvuk).


Pro mého muže taky překlad původního textu :)


When you wish upon a star / Přeješ-li si něco, když padá hvězda
Makes no difference who you are / Ať už jsi kdokoli
Anything your heart desires / Všechny touhy tvého srdce
Will come to you / Se naplní.

If your heart is in your dream / Pokud do snu vložíš celé své srdce
No request is too extreme / Není žádné přání příliš troufalé
When you wish upon a star / Přeješ-li si něco, když padá hvězda
As dreamers do / Jako to dělají snílci.

Fate is kind / Štěstěna je laskavá
She brings to those who love / Těm, kteří milují, přináší
The sweet fulfillment of / To nejsladší naplnění
Their secret longing / Jejich tajných tužeb.

Like a bolt out of the blue / Jako blesk z čistého nebe
Fate steps in and sees you through / Zasáhne, a dohlédne na tebe
When you wish upon a star / Přeješ-li si něco, když padá hvězda
Your dreams come true / Tvé sny se uskuteční.

neděle 25. prosince 2011

Milá Maruško,

dnes je Štědrý den a Tobě je přesně šest měsíců. Šest měsíců, co jsem tě poprvé viděla, šest měsíců jsi součástí mého a tatínkova života. Jsi úžasná!

Všechny děti jsou z nebe, ale Tebe tam pro nás opravdu dlouho chystali, náš dárek z nejvzácnějších. Máš ten nejkrásnější úsměv pod sluncem a když se směješ nahlas, jsi prostě neodolatelná. Někdy vůbec nevím, co tě rozesmálo, směješ se jen tak pro sebe nějakému vnitřnímu žertu, jindy se krásně směješ na druhé lidi, když tě zrovna zaujmou. Jsi ale svoje, nenecháš se rozesmát jen tak, jako by tvoje radost musela pramenit hluboko zevnitř.

Od tří měsíců spíš celou noc, díky tobě zvládám fungovat, i když tvoje sestřička hodně brzy vstává. Jsi spáček a lední medvídek, na pohyb tě moc neužije. Těsně před šesti měsíci ses naučila otáčet na bříško, ale neděláš to - na bříšku ležíš nerada. Nejraději se natáhneš na záda, rozhodíš ruce a pozoruješ věci nad sebou a kolem sebe. Vedou světýlka, už od narození je máš ráda, teď o Vánocích sis hodně užila.

Máš šťastnou povahu, když tě netrápí zuby nebo jiné nepříjemnosti, jsi spokojená a usměvavá. Máš ale hlas jako zvon a v těch chvílích, kdy se po očkování zlobíš, nebo tě bolí zoubky, jsem vždycky ráda, že nebrečíš moc často, protože ze sebe dokáže vydolovat neuvěřitelné decibely.Nejraději si hraješ s nožičkama, dokáže si sundat ponožky a dokonce i strčit chodidlo do pusy.

Co se týče jídla, jsi konzervativní. Jiné mléko než mateřské neuznáváš, zkoušeli jsme různé náhrady, ale naprosto je odmítáš. První lžičky kaše jsi obrečela, jak se ti nelíbilo mít v puse takové cizí věci. Po troškách si ale zvykáš, už sníš pár lžiček kaše i kousek banánu, pěkně jíž kukuřičné křupky, sama si je pěkně žvýkáš dvěma jedničkami, které ti vyrostly. Dnes jsi poprvé dostala pár lžiček mrkve a obešlo se to bez pláče. Učím se, že na tebe musím pomalu a nechat tě, ať si na věci zvykáš svým tempem.

Miminko jak ty je sen každé maminky a já jsem Bohu hluboce vděčná, že tě máme. Jsi mírná, trpělivá, ale nenecháš si všechno líbit, umíš se ozvat, když se ti něco nelíbí - přesně, jak to má být. Vím, že se o Tebe nemusím bát. Operace je pořád ještě před námi, ale s Tvou trpělivostí a šťastnou povahou a s Boží pomocí ji zvládneme. Vím to.

pondělí 19. prosince 2011

Ježíšci

Minulou neděli jsme v kostele před kázáním četla příběh o Marii a Alžbětě (náš nový kazatel má smysl pro humor - nebo pro symboliku, ještě si nejsem jistá). Příběh dvou sestřenic, které obě počaly dítě nanejvýš podivuhodným způsobem. Marie zásahem shůry, Alžběta po dlouhých letech neplodnosti v době, kdy už těhotenství biologicky nepřicházelo v úvahu. Díky Bohu jsem tenhle příběh mohla přijít na kazatelnu přečíst s naší Maruškou sladce spící na břiše v Manduce (Alžbětu hlídal tatínek vzadu) a vizuálně tak Vánoční zázrak poněkud dokreslit.

Předloni mi o Vánocích moc veselo nebylo: po dvou potratech jsem v sobě slavnostní náladu dolovala jen těžko. Loňské Vánoce jsem proležela v nemocnici a modlila se, aby se to "podezření na potrat" napsané v mé kartě ukázalo lichým. Hladila jsem si břicho s dvojitou dvoucentimetrovou nadějí na zázrak a doufala jsem, že si ji budu moct v létě pochovat. Pesimistické řeči doktorů jsem zaháněla z domu přineseným cukrovím a k Vánočnímu zázraku jsem se upínala ze všech sil.

A letos ho tu máme, Vánoční zázrak ve dvojím provedení. Pidi holčičky, které si samozřejmě přisvojily naši lásku, energii, životní prostor i spánek. Navzdory únavě tu tak poletuju, peču cukroví, zpívám koledy a jsem do Vánoc ponořená jako do soukromé oslavy nekonečné milosti, která se nás dotkla. Tenkrát v Betlémě, když se věčnost protnula s přítomností, i u nás doma, kde nám naši Ježíšci každý den připomínají, že zázraky jsou nedílnou součástí života.

Šťastnou cestu a nashledanou!

čtvrtek 15. prosince 2011

Bohunčina Vánoční velepíseň lásky

Ehm, nestíhám, vytvářím vánoční kalendáře pro rodinu :) Ale ke čtení něco mám, čerstvě z pera úžasné Bohunky, přesně pro každého, kdo stresujete s přípravou Vánoc!

Vánoční velepíseň lásky pro hospodyně   

parafráze Magny charty lásky - I. list Korintským 13.


Kdybych svůj dům perfektně nazdobila světelnými řetězy, jedlovými větvičkami a cinkajícími zvonečky, ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc než dekoratérka.

Kdybych se lopotila v kuchyni, napekla kila vánočního cukroví, navařila labužnické pokrmy a připravila vzorově prostřený stůl,  ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc než kuchařka.
Kdybych pomáhala vařit polévku pro bezdomovce, zpívala koledy v domově pro seniory, a všechen svůj majetek darovala  pro  dobročinnost,  ale neměla lásku ke své rodině, nic by mi to neprospělo. 
 Kdybych ověšela vánoční stromeček třpytivými baňkami a vánočními hvězdami, zúčastnila se úchvatných slavností, zpívala sóla v kostelním sboru,  ale zapomněla na Ježíše, potom jsem nepochopila, oč o Vánocích běží.    

Láska přeruší pečení, aby vzala dítě do náruče.    
Láska zanechá zdobení a políbí manžela.   
Láska je přátelská a trpělivá navzdory  chvatu a stresu. 
Láska  druhým nezávidí jejich dům s vzácnými porcelánovými servisy a nádhernými ubrusy. 
Láska neokřikuje děti, ale je vděčná, že jsou. 
Láska nedává jen těm, od kterých může něco očekávat, ale obdarovává právě ty,kteří to nemohou oplácet. 
Láska všechno vydrží, všemu věří, vždy doufá a všecko snáší.
Láska nikdy nepřestává.

 Mobilní telefony špičkové kvality se rozbijí, perlové náhrdelníky se ztratí, golfové hole zrezaví.             

Ale darovaná láska zůstane.

čtvrtek 8. prosince 2011

All I want for Christmas trochu jinak

Video, které natočila posádka námořní lodi HMS Ocena poté, co se dozvěděla, že po sedmi měsících na moři budou na Vánoce doma.

Podívejte se tady

Taky jsem šťastná,. že budeme doma. Pod stromeček už nic jinýho fakt nepotřebuju.

P.S. Ale s Mercedesem bych ježíška na mráz nevyhodila.

úterý 6. prosince 2011

Jak uspávají rodiče

Maminka: V podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka,
k ochraně Tvé hledíme, laskavý Hospodie. Dobrou noc miláčku!

Tatínek: Čeládka...jako to bylo....čeládka, holota, spát!!!

pondělí 5. prosince 2011

Teď jsem "mimo", za pár let trapná

Dospěla jsem k závěru, že k tomu, abych byla dobrou matkou podle dnešních měřítek, bych potřebovala asi tak desetkrát vyšší intelektuální kapacitu a postgraduál (nejlépe s vlastním cíleným výzkumem) v několika oborech. Okamžikem narození dětí se před vámi rozprostírá nekonečný oceán voleb, možností a příležitostí, jak něco pokazit a své dítě nadosmrti poznamenat. K tomu, aby mladá maminka správně a fundovaně o svého tvorečka pečovala, by potřebovala být imunoložkou se zaměřením na pediatrii (očkovat nebo neočkovat?), dětskou ortopedkou (nosit v šátku nebo ne?),  psycholožkou (nechat vyvztekat, nebo brát do náruče a utěšovat?), ekonomkou a ekoložkou (jednorázové versus látkové plíny), farmářkou a výživovou specialistkou (bio potraviny nebo ne?) a asi šestačtyřiceti dalšími profesemi zároveň.

Samozřejmě si může nechat poradit od odborníků či zkušenějších matek. Problém je ovšem v tom, že jí každý poradí někdo jiného a čím protichůdnější rady dostane, tím radikálněji na nich poradci trvají. Zároveň s výchovou malého tvorečka se tedy každá matka musí naučit neposlouchat všechno, co jí kdo poradí, stát si za svým názorem a nevyzvané radiče počastovat úsměvem, pokýváním hlavou nebo ranou pěstí, zcela podle povahy příslušné maminky a míře vlezlosti nezvaného rádce.

Nikdy se totiž nezavděčíte všem, ať už se rozhodnete jakkoli, pro někoho „to moc řešíte“ a druzí se budou divit, že „vám na tom asi moc nezáleží“.

Nosíte dítě v šátku? - Rozmazlujete je, zvykáte si je na nošení a pak ho to už neodnaučíte, křivíte mu páteř a potažmo i charakter.
Nenosíte dítě v šátku? - Upíráte mu přirozený kontakt s matkou, znemožňujete správný rozvoj kyčlí a navíc bude mít z kočárku, chudáček, placatou hlavičku.
Dáváte dítěti bio zeleninu? - Jste nafoukanec, který potřebuje být za každou cenu „in“, prachatý snob, který do dítěte cpete stejný sajraty, jako má zelenina ze supermarketu, jen za trojnásobnou cenu.
Nedáváte dítěti bio zeleninu? - Poškozujete ho na celý život, rvete ho nekvalitní stravou a chudák na to bude celý život doplácet v ordinaci gastroenterologa a možná i psychoterapeuta.
Dáváte látkové plíny? - Žijete ve středověku, chudák dítě je zbytečně v mokru, prachy stejně neušetříte a ještě mu zaděláváte na nachlazení močových cest.
Dáváte papírové plíny? - Bezcharakterně ničíte přírodu, dítěti cpete na zadek chemikálie a chlapečkům zaděláváte na neplodnost.

To vše má ale hluboký smysl! Jen si pěkně už teď zvykněme, že jsme pro polovinu příbuzných nechutně přírodní fůrie, co v jednom hadru dítě tahají a druhý mu cpou místo pořádných plínek, a pro druhou polovinu netečné matky, které dítě odmala neučí znakování, plování ve vaně, dýchání pod vodou a zenovou meditaci. Za pár let totiž život ještě přitvrdí: to už totiž budeme „úplně nemožný“ a „prostě trapný“ i pro ty drahoušky, kvůli jejichž zdravému vývoji všechny tyhle boje podstupujeme. Prostě to všeobecné odsuzování berte jako tréning na pubertu vlastních ratolestí, ona se nám ta hroší kůže ještě bude hodit!