neděle 25. prosince 2011

Milá Maruško,

dnes je Štědrý den a Tobě je přesně šest měsíců. Šest měsíců, co jsem tě poprvé viděla, šest měsíců jsi součástí mého a tatínkova života. Jsi úžasná!

Všechny děti jsou z nebe, ale Tebe tam pro nás opravdu dlouho chystali, náš dárek z nejvzácnějších. Máš ten nejkrásnější úsměv pod sluncem a když se směješ nahlas, jsi prostě neodolatelná. Někdy vůbec nevím, co tě rozesmálo, směješ se jen tak pro sebe nějakému vnitřnímu žertu, jindy se krásně směješ na druhé lidi, když tě zrovna zaujmou. Jsi ale svoje, nenecháš se rozesmát jen tak, jako by tvoje radost musela pramenit hluboko zevnitř.

Od tří měsíců spíš celou noc, díky tobě zvládám fungovat, i když tvoje sestřička hodně brzy vstává. Jsi spáček a lední medvídek, na pohyb tě moc neužije. Těsně před šesti měsíci ses naučila otáčet na bříško, ale neděláš to - na bříšku ležíš nerada. Nejraději se natáhneš na záda, rozhodíš ruce a pozoruješ věci nad sebou a kolem sebe. Vedou světýlka, už od narození je máš ráda, teď o Vánocích sis hodně užila.

Máš šťastnou povahu, když tě netrápí zuby nebo jiné nepříjemnosti, jsi spokojená a usměvavá. Máš ale hlas jako zvon a v těch chvílích, kdy se po očkování zlobíš, nebo tě bolí zoubky, jsem vždycky ráda, že nebrečíš moc často, protože ze sebe dokáže vydolovat neuvěřitelné decibely.Nejraději si hraješ s nožičkama, dokáže si sundat ponožky a dokonce i strčit chodidlo do pusy.

Co se týče jídla, jsi konzervativní. Jiné mléko než mateřské neuznáváš, zkoušeli jsme různé náhrady, ale naprosto je odmítáš. První lžičky kaše jsi obrečela, jak se ti nelíbilo mít v puse takové cizí věci. Po troškách si ale zvykáš, už sníš pár lžiček kaše i kousek banánu, pěkně jíž kukuřičné křupky, sama si je pěkně žvýkáš dvěma jedničkami, které ti vyrostly. Dnes jsi poprvé dostala pár lžiček mrkve a obešlo se to bez pláče. Učím se, že na tebe musím pomalu a nechat tě, ať si na věci zvykáš svým tempem.

Miminko jak ty je sen každé maminky a já jsem Bohu hluboce vděčná, že tě máme. Jsi mírná, trpělivá, ale nenecháš si všechno líbit, umíš se ozvat, když se ti něco nelíbí - přesně, jak to má být. Vím, že se o Tebe nemusím bát. Operace je pořád ještě před námi, ale s Tvou trpělivostí a šťastnou povahou a s Boží pomocí ji zvládneme. Vím to.

3 komentáře:

  1. Klárko, zase nádherně napsané ... A Maruška je naprosto kouzelná princeznička :-* :-)

    Kéž by náš prďolka byl taky takhle klidný :-D (ne, fakt nejsem tak naivní, ale doufat můžu, že? )

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju Popi - váš Popeláček bude taky úžasný, třeba jinak :) S živějšími dětmi je zase víc legrace. A Marušky se snad jako mono-děti ani nerodí...to jsou jen prémie pro vícečetné rodiče :))

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Ronjo!
    Zabrousila jsem k vám do historie, protože moje holky mají teď taky něco málo přes půl roku - a ejhle, kolik podobností jsem našla!
    Hlavní podobnost zřejmě bude, že si dvojčata vůbec nejsou podobná (chováním, charakterem) - Taky mám jednu takovou živou a zvědavou (kterou musím stále hlídat, aby se nepřetáhla, protože skoro přesně po dvou hodinách začne být pěkně protivná a chce si dát svou obvyklou půlhodinovku) a druhá tomu bříšku moc nedá a je spokojená na zádech a umí se krásně chechtat (a tato také krásně spí celou noc).
    Akorát ty zuby mají moje holky naopak - má je ta energická zvědavka, klidná Anička na svoje první zoubky ještě čeká (ale už se klubou).

    Moc vás zdravím, Bára

    OdpovědětVymazat