Jsi pořád živé děťátko, všechno sleduješ, pozoruješ, vnímáš a pak jsi z toho zničená. Nevydržíš vzhůru déle než dvě hodiny, pak musíš aspoň na 20 minut spát. Naučila ses krásně usínat večer, to s tebou nemáme skoro žádné starosti, úderem půl sedmé spíš (a není v lidských silách tě udržet vzhůru déle). Zato ráno nemůžeš dospat a lákáš mě z postele někdy už ve 4, ale většinou odolám a nějak to spolu vydržíme do šesti, někdy i do sedmi. Ve všední dny si tě bere tatínek, děláš mu ráno společnost zatímco se vypravuje do práce. Než odejde, šoupně tě ke mě do postele a já tě ještě přemlouvám na půlhodinku spaní, narozdíl od tebe a tatínka vstávám nerada.
Jen co ses naučila přetáčet na bříško, chceš tam být skoro pořád. Bohužel se ale neumíš otočit zpět, takže posledních pár týdnů trávím většinu dne tak, že tě rozčilenou a řvoucí otáčím z bříška na záda, aby ses ještě ubrečená a poslintaná honem otočila zpět na bříško a mohla pokračovat ve řvaní. Vztekat se tady dovedeš pořádně, ale i radovat, všechno prožíváš naplno. Jedné z tvých oblíbených her říkám "anihilace kostky". Máme látkové kostky v kontrastních barvách. Většina dětí je pozoruje a štěrchá s nimi, ty máš ale lepší herní metody: kostku v leže na zádech uchopíš do rukou, otočíš se s ní na bříško, pevně ji stiskneš rukama, zaboříš do ní obličej, zakousneš se a vrčíš jako divá zvěř. Kdybys měla zoubky, asi ji i roztrháš. Podobné skřeky vydáváš docela často, říkáme ti žertem Bestijáno. Když mě ale u kojení kopeš nohama a ručičkama se mi zarýváš do prsa, jako bys je chtěla utrhnout, říkám ti spíš "Alžběto, ty zvíře!"
Jsi vzorný jedlík, vůbec ti nevadí, když ti občas dám Sunar, s příkrmy taky nejsou žádné problémy. Všechno ti chutná, když tě večer krmím kaší, mlátíš ručičkou a pobízíš mě k rychlejšímu tempu. V noci se na kojení pořád budíš docela často, snad se nám podaří tvoje noční spaní ještě trochu zlepšit.
Líbí se mi, jak mě udržuješ ve střehu. Pořád musím vědět, kde jsi (aby sis někde něčím neublížila), kdy jsi naposledy spala a jak dlouho (aby ses nepřetáhla) a kdy jsi naposledy jedla (když tě nechám moc vyhladovět, strašně pak u prsa vyvádíš). Je radost pozorovat, jak jsi živá. Teď se snažíš posouvat na bříšku dopředu, ale ještě tě nenapadlo, že jestli se chceš pohnout z místa, musíš posunovat i ruce. Takže jen šoupeš nožíčkama dopředu a vysoko zvedáš zadeček. Tatínek má obavy, že jestli brzo nezačneš používat ruce, uděláš nám kotrmelec :) Jsi mrštná, pevná, drobná, doufám, že ti tahle kondice vydrží. A hlavně doufám, že ti vydrží úsměvy, kterými neštříš. Strašně ti sluší a máš krásné dolíčky!
Žádné komentáře:
Okomentovat