sobota 6. dubna 2013

Milá Bětuško,

už od vánoc ti dlužím dopis. Já vím, je to dlouho, jenže o tobě se toho dá napsat tolik a já si tolik chtěla nechat dostatek času na tvůj dopis, až jsem zjistila, že tolik času prostě nemám, a jestli ti chci něco naspat, musím začít hend. Zkusím ti napsat aspoň něco o tom, jaká jsi, a

Hlavně ses naučila chodit. Podnikla jsi to stejně, jako děláš všechno ostatní -.naplno. Ve třinácti měsících ses naučila sama si stoupnout v prostoru, o týden později jsi udělala první krůčky a za další týden ses rozhodla, že už budeš jenom chodit. Nešlo ti to, pořád jsi padala, ale vždycky sis zase stoupla, nevrátila ses k lezení po čtyřech. Až jsi to dokázala. Kdybych měla tvou vytrvalost, už jsem se dávno naučila pět cizích jazyků nebo běhat maraton.

Zároveň ses naučila sama vylézt na skluzavku, sednout si tam a sjet dolů. To tě tak okouzlilo, že ses nového způsobu pohybu nemohla nabažit. Ten den jsi běhala kolem skluzavky, lezla nahoru a sjížděla dolů jako malé perpetuum mobile. K neutahání!

Poslední dobou jsi přišla i na chuť knížkám, ovšem jejich prohlížení pojímáš s vervou sobě vlastní. Najdeš si svou oblíbenou knížku (před Vánoci to byl Lada dětem), vyšplháš se mě nebo tátovi na klín a potom začneš rychlostí blesku listovat (na prohlédnutí obrázku si necháváš asi tak dvě nanosekundy) a zase rychle (škub sem, škub tam) listuješ dál, dokud není kniha u konce. Pak se ještě pokusíš rozlepit poslední stránku, jestli se v ní náhodou neskrývá poklad, a jedeš zase od začátku. Řeknu ti, že to docela stresující záležitost!

A jaká ještě jsi? Samozřejmě - úžasná! Smíšek a extrovert, všude je tě plno a všem a všude dáváš najevo, jak se zrovna cítíš. Ráno vstáváš brzy a hned jsi připravená k nějaké lotrovině, vymýšlíš neuvěřitelné věci. Jezdíš po domě se židličkou, nočník nosíš na hlavě, zkoušíš, kam všude se dají strčit prsty (a občas toho potom lituješ). Jsi prostě odvážný objevitel - ovšem jenom ve svých pevně stanovených hranicích. Na cizí prostředí si musíš napřed zvyknout. V bazénu ses poprvé bála, táta tě musel celou dobu chovat. Na zem jsi nechtěla ani za nic a do vody už vůbec ne. Pak jsme to zkusili ještě párkrát a dneska už (i díky kurzu) potápíš. Stejně jsi reagovala i na solnou jeskyni nebo na hernu. Napřed se potřebuješ ubezpečit, že ti v neznámém prostředí nehrozí žádné nebezpečí, že jsem tam s tebou - a pak to rozehraješ naplno. Když tě vezmu k někomu na kratší návštěvu, vyvoláváš v nich mylný dojem, že jsi klidná maminčina holčička, protože zatímco se Maruška plazí okolo, ty visíš celou dobu na mě. To by se návštěvy divily, kdyby tě pak viděly večer v pokojíčku běhat dokolečka, hop na skluzavku, hop dolů, za postel, před postel, pod stůl, a u toho slyšely bojové skřeky, kterými svoje akrobacie provázíš.

Vždycky mě dokážeš rozesmát, být s tebou je prostě radost. Jsi prostě naše číslo,  náš smíšek, náš objevitel. Naše Bětuška. A my tě moc, moc milujeme.

Pusu

máma


Tady chvíle velkého soustředění, kdy přemýšlíš, jak nejlíp bez pomoci sjet z velké skluzavky u mateřské školky.

pondělí 1. dubna 2013

Velikonoce

Když jsem byla malá, Velikonoce jsme moc neslavili. Socialistické dětství na sídlišti tomuto svátku příliš nepřálo. Tady na vesnici, kde už 6 let žijeme, mají ale Velikonoce zakořeněnou křesťanskou tradici, ke které se teď s radostí hlásíme i my (nikoli tedy pečením desítek druhů cukroví, spíše jaksi, ehm, v duchu a v Duchu).

Letos jsme si počasí navzdory užili i výlety. V sobotu jsme vyrazili na Bouzov, náš oblíbený hrad. Prohlídka holky moc nebavila, ale jinak si výlet užily náramně, včetně ježdění po prázdném parkovišti na odrážedlech. Není divu, že je pak při četbě v autě přemohl spánek. Stalo by se mi to taky, kdybych neřídila.










V neděli sněžilo, jako by se nechumelilo, tak jsme využili toho, že jsme po třech měsících všichni zdraví, a zašli do lázní. Nebyli jsme tam od natáčecí lekce našeho plaveckého kurzu někdy na podzim. Marušce ta třímesíční pauza pomohla, mám dojem, že byla ve vodě uvolněnější a klidnější. Bětušku jako vždycky trápilo cizí prostředí a trvalo jí déle, než se uklidnila a začala si vodu užívat, nakonec ale v brouzdališti taky pěkně řádila. Doma usnuly už v šest večer, jako když je do vody...tedy...z vody vyloví.

V pondělí jsme natruc sněhu vyrazili do ZOO. Není tam sice k vidění moc zvířat, ale holky jsou ještě ve věku, kdy jim k obrovskému zážitku stačí vidět za plotem psa, takže úspěch by byl zaručen, i kdyby v ZOO nechali otevřený jen jeden pavilón. Počasí bylo vskutku velikonoční, k autu, které bylo zaparkované dole ve vsi, jsme holky odvezli na bobech. V Brně (k Bětuščinu velkému smutku) tolik sněhu nebylo, takže místo bobů nastoupily golfky. Akci jsme zahájili obědem takřka v tygřím výběhu, holky byly uchvácené. Mít doma za oknem tygra, možná bych tu a tam měla i deset minut klidu, když by ho sledovaly a dávaly mu přes sklo pusinky. Bětuška pak měla celoživotní zážitek z jízdy elektrovláčkem. Vlaky poslední dobou miluje, až se trochu oteplí, chci jí dopřát jízdu opravdovým exemplářem. Takhle asi chudák moc nepobrala, proč jí tvrdíme, že ten tichý nehlučný elektrovlak dělá "š-š-š-hů". Unešená ale byla i tak.









8-11/52

8/52 Kešky
Na konci února se vrátila zima a s ní otázka co podniknout s dětmi. Bobování nás baví jen chvíli a odpoledne bez pořádného vyvenčení jsou dlouhá. Odlovili jsme tedy aspoň při odpoledních výletech několik keší. Holky z toho ještě nemají rozum, pro ně je vycházka jako vycházka, ale pro nás je to aspoň nějaké zpestření a navíc se vypravíme na cíle, kam bych se jinak nepodívali. M. ze začátku trochu brblal, že ho to moc nebaví, ale když obě první keše našel dřív než já, probudila se v něm soutěživost a přišel lovení na chuť. Zde dokumentační snímek odlovu keše u větrného mlýna na Kořenci za stížených terénních podmínek.



9/52 Stoleček
Holky rostou. Nevyužívanou ohrádku v přízemí nahradil o vánocích stromeček a uprázdněný prostor po stromečku jsme postupně zabydleli prvním holčičím stolečkem se dvěma židlemi. Mám v plánu postupné zútulňování tohoto koutku, fotky budou následovat, až bude hotovo - zatím jen holky u stolku, jak si šťastně malují (rozuměj: žvýkají voskovky, hází je na zem, lámou a čmárají s nimi po zdech. Idyla.).



10/52 Synchronizovaně
Ve dvou prostě lépe chutná - a v 5.15 se prostě ideálně vstává.



11/52 Obecní karneval
Jak jsme se jednou rozkarnevalovali, nevíme, kdy přestat. Obecní karneval se vyznačoval velmi narvaným sálem (bohužel) a nafukovacími balonky (bohudík). S těmi se Maruška poté, co většina účastníků už odešla domů, na parketu hodně vyřádila. Bětuška nakonec taky překonala svůj odpor k neznámému prostředí a pomáhala Marušce lovit balonky po čtyřech - aby to byla větší zábava. Vědět to dopředu, přišli jsme rovnou jen na ten konec.