Hlavně ses naučila chodit. Podnikla jsi to stejně, jako děláš všechno ostatní -.naplno. Ve třinácti měsících ses naučila sama si stoupnout v prostoru, o týden později jsi udělala první krůčky a za další týden ses rozhodla, že už budeš jenom chodit. Nešlo ti to, pořád jsi padala, ale vždycky sis zase stoupla, nevrátila ses k lezení po čtyřech. Až jsi to dokázala. Kdybych měla tvou vytrvalost, už jsem se dávno naučila pět cizích jazyků nebo běhat maraton.
Zároveň ses naučila sama vylézt na skluzavku, sednout si tam a sjet dolů. To tě tak okouzlilo, že ses nového způsobu pohybu nemohla nabažit. Ten den jsi běhala kolem skluzavky, lezla nahoru a sjížděla dolů jako malé perpetuum mobile. K neutahání!
Poslední dobou jsi přišla i na chuť knížkám, ovšem jejich prohlížení pojímáš s vervou sobě vlastní. Najdeš si svou oblíbenou knížku (před Vánoci to byl Lada dětem), vyšplháš se mě nebo tátovi na klín a potom začneš rychlostí blesku listovat (na prohlédnutí obrázku si necháváš asi tak dvě nanosekundy) a zase rychle (škub sem, škub tam) listuješ dál, dokud není kniha u konce. Pak se ještě pokusíš rozlepit poslední stránku, jestli se v ní náhodou neskrývá poklad, a jedeš zase od začátku. Řeknu ti, že to docela stresující záležitost!
A jaká ještě jsi? Samozřejmě - úžasná! Smíšek a extrovert, všude je tě plno a všem a všude dáváš najevo, jak se zrovna cítíš. Ráno vstáváš brzy a hned jsi připravená k nějaké lotrovině, vymýšlíš neuvěřitelné věci. Jezdíš po domě se židličkou, nočník nosíš na hlavě, zkoušíš, kam všude se dají strčit prsty (a občas toho potom lituješ). Jsi prostě odvážný objevitel - ovšem jenom ve svých pevně stanovených hranicích. Na cizí prostředí si musíš napřed zvyknout. V bazénu ses poprvé bála, táta tě musel celou dobu chovat. Na zem jsi nechtěla ani za nic a do vody už vůbec ne. Pak jsme to zkusili ještě párkrát a dneska už (i díky kurzu) potápíš. Stejně jsi reagovala i na solnou jeskyni nebo na hernu. Napřed se potřebuješ ubezpečit, že ti v neznámém prostředí nehrozí žádné nebezpečí, že jsem tam s tebou - a pak to rozehraješ naplno. Když tě vezmu k někomu na kratší návštěvu, vyvoláváš v nich mylný dojem, že jsi klidná maminčina holčička, protože zatímco se Maruška plazí okolo, ty visíš celou dobu na mě. To by se návštěvy divily, kdyby tě pak viděly večer v pokojíčku běhat dokolečka, hop na skluzavku, hop dolů, za postel, před postel, pod stůl, a u toho slyšely bojové skřeky, kterými svoje akrobacie provázíš.
Vždycky mě dokážeš rozesmát, být s tebou je prostě radost. Jsi prostě naše číslo, náš smíšek, náš objevitel. Naše Bětuška. A my tě moc, moc milujeme.
Pusu
máma
Tady chvíle velkého soustředění, kdy přemýšlíš, jak nejlíp bez pomoci sjet z velké skluzavky u mateřské školky.
Žádné komentáře:
Okomentovat