Jak bylo na táboře

No jak - jak může být na táboře? Úžasně!!!

Ale postupně - poprvé od svých asi 8 let jsem teď měla několikaletou táborovou pauzu - od starého oddílu jsme se odstěhovali, nový jsme už neměli časovou kapacitu hledat. Věnovali jsme se Betánii a na skautování už nějak nezbýval čas. Pak byla Amerika a další léto se narodily holky - no a letos už jsem od zimy tvrdila, že pojedeme na tábor s betánským dorostem. Nikdo mi to moc nevěřil a taky měli proč - je pravda, že sama bych to tam s holkama letos nedala. Přes den ano, ale Maruščiny noční běsy vyžadují mou plnou pozornost a když probudí i Bětušku, najednou je jedna maminka na obě plačící děti málo. Nakonec Bětuška stejně chytla jakousi rýmu, náš samostatný odjezd na tábor se zdržoval až jsme nakonec jeli jen na posledních 5 dní, zato ale všichni čtyři.

A moc jsme si to užili. Dokud jsem si první večer nesedla v týpku k ohni, ani jsem si neuvědomila, jak moc mi to všechno chybělo - vůně kouře, noční obloha, otevřený obzor, ranní rosa, zpívání večerky...A tak jsme si vychutnávali co se dalo a co nám holčičky dovolily.

Máme to skautování, vandrování a táborničení prostě zaryté pod kůži a už se toho nezbavíme. Snad ani nebudeme muset - příští rok už budou holky chodit a mohly by si to užít daleko víc. A třeba budou i různé drobnější výletové akce během roku, jeví se totiž možnost, že tak docela bez oddílu nezůstaneme - ale nebudeme předbíhat, všechno se teprve řeší...

Moderní rodičovský pětiboj

Zjistila jsem, že se ze mě stává mistr v několika velmi neobvyklých disciplínách. Na Olympiádu se s tím asi nedostanu (ta v Londýně, která by mě zajímala, už je stejně pasé), ale rodičovský pětiboj by mohl například sloužit jako dokonalá příprava na péči o batole (součást speciálních hyperalternativních přípravných kurzů pro těhotné a jejich partnery. Jakmile zvládnete tohle, můžete směle nafasovat dítě (nebo dvě)).

Disciplíny rodičovského pětiboje, kategorie A (roční batole).

Kradmý poklad: uložení v náručí uspaného dítěte to postýlky tak, aby se nevzbudilo a nezačalo ječet. Komu se vzbudí, dostává trestné minuty uspávání navíc. Komu svým ječením vzbudí i spící dvojče, je automaticky diskvalifikován.

Časovaný přebal: přebalení brutálně pokakané plíny na čas. Jedna trestná minuta, pokud si dítě stihne sáhnout na špinavý zadek. Tři trestné minuty, když stihne i ochutnat.

 Tajnohlt: cílem je sníst něco (cokoli) z běžné stravy dospělého tak, aby si toho děti nevšimly a nemohly vyžadovat svůj podíl. Rodiče přistiženého při jídle hlásí bystří rozhodčí dvouhlasnými výkřiky "HAM! HAM!"

Oděvní aport: závodí se při vycházce s kočárem. Úkolem soutěžícího je pochytat a pečlivě uskladnit všechny ponožky, capáčky, šátečky a sponečky, které jsou v nepravidelných intervalech bez jakéhokoli upozornění vyhazovány z kočáru obloukem. Přitom nesmí přerušit tlačení kočárku ani ohrozit bezpečnost dětí náhlými změnami směru jízdy.

Krocení chobotnice:  soutěžními pomůckami jsou jedno hyperaktivní batole a nůžky na nehty. Soutěžící musí dítěte ostříhat nehty na rukou a nohou, aniž by odkudkoli začala komukoli téct krev. Na konci každého kola se batoleti přepočítají oči, pokud dojde ke ztrátě jednoho z nich, je rodič vyloučen nejen ze soutěže, ale z celé slušné společnosti, a to trvale. Užití hrubé síly je povoleno pouze pokud u vás momentálně není na návštěvě sociální pracovnice.

A když se ti nechce spát...

A když se ti nechce spát,

budem ovce počítat,

šly přes lávku,

pod ní kámen,

v dlouhé řadě za beranem.

Pasáček na břehu stál,

on ty ovce počítal,

a když nepřišlo k nám spaní,

pomůžem mu v počítání...

....

                                            (Jan Skácel, Uspávanka s počítáním ovcí)

A že jsme jich dnes v noci (zase) napočítali...

Přes den je to s holkama čím dál lepší. Maruška je samostatnější, krásně si hrají, zkoumají, učí se každý den něco nového a je legrace si s nimi hrát.

No a noci....ty jsou snad čím dál tím horší.

Maruška se od operace budí v noci s křikem klidně každou hodinu. Půl roku jsem ji kojila pětkrát, šestkrát za noc. Teprve minulý týden jsem zjistila, že když jí nedám napít, vyjde to úplně nastejno, chvíli křičí a pak usne (nošená v náručí). A spí (respektive nespí) úplně stejně dlouho.

Když ji kojím, napřed se napije, pak křičí a pak usne.Takže prašť jako uhoď.

Tak chodíme, nosíme, mazlíme, čteme uspávanky a modlíme se, aby - až ji položíme - nezačala nanovo ječet, ale usnula. Některé dny se to dá, jiné, jako včera v noci, je to masakr. Pracovní krize, překládála (respektive opravovala) jsem do půl druhé, pak jsem si šla lehnout a do čtyř ráno jsem nosila, ššššala a básničkovala čtyřikrát. Ve čtyři se Maruška rozhodla, že bude spát jedině v mé náruči a za předpokladu, že s ní budu pochodovat. Vstala rovnou i Bětuška, kterou Maruščin jekot budí i přes dvoje zavřené dveře. Ta vydržela vzhůru asi tři čtvrtě hodiny. A M. chudák vstává do práce v 5.15.

V noci jsem při tom poponášení chvílemi usínala vestoje s Maruškou v náručí, což už začíná být nebezpečné. Nepraktické na tom je taky to, že nemůžeme jet nikam, kde bychom měli spát všichni 4 v jednom pokoji (= jakákoli dovolená), protože pak se nevyspíme nikdo. Doma to zvládáme, protože se střídáme ve spaní. Prostě, je to záběr...

Ale neberu to tragicky. Jestli jsem se za ten rok s holkama něco naučila, tak že nemá cenu nic lámat přes koleno a složitě řešit. Všechny fáze přejdou a nakonec si na ně ani nevzpomenu. 

Budeme se prostě snažit vytrvat, chovat, milovat a ona se jí duše zahojí a bude zase spát v klidu. S Boží pomocí.A snad dřív, než mi spánková deprivace natrvalo poškodí mozek.

Protože - jak asi víte - "Nedostatkem spánku mučila izraelská tajná služba Mosad zajatý Palestince!!!" (Vieweg, Pohádky pro unavené rodiče).