Ale postupně - poprvé od svých asi 8 let jsem teď měla několikaletou táborovou pauzu - od starého oddílu jsme se odstěhovali, nový jsme už neměli časovou kapacitu hledat. Věnovali jsme se Betánii a na skautování už nějak nezbýval čas. Pak byla Amerika a další léto se narodily holky - no a letos už jsem od zimy tvrdila, že pojedeme na tábor s betánským dorostem. Nikdo mi to moc nevěřil a taky měli proč - je pravda, že sama bych to tam s holkama letos nedala. Přes den ano, ale Maruščiny noční běsy vyžadují mou plnou pozornost a když probudí i Bětušku, najednou je jedna maminka na obě plačící děti málo. Nakonec Bětuška stejně chytla jakousi rýmu, náš samostatný odjezd na tábor se zdržoval až jsme nakonec jeli jen na posledních 5 dní, zato ale všichni čtyři.
A moc jsme si to užili. Dokud jsem si první večer nesedla v týpku k ohni, ani jsem si neuvědomila, jak moc mi to všechno chybělo - vůně kouře, noční obloha, otevřený obzor, ranní rosa, zpívání večerky...A tak jsme si vychutnávali co se dalo a co nám holčičky dovolily.
Máme to skautování, vandrování a táborničení prostě zaryté pod kůži a už se toho nezbavíme. Snad ani nebudeme muset - příští rok už budou holky chodit a mohly by si to užít daleko víc. A třeba budou i různé drobnější výletové akce během roku, jeví se totiž možnost, že tak docela bez oddílu nezůstaneme - ale nebudeme předbíhat, všechno se teprve řeší...
Mně tak chybí tábor!!! Upřímně a asi dost nekřesťansky ti/vám zavidím:)
OdpovědětVymazatMyslím, že i můj muž by se k té závisti přidal. Až do svatby jsem trávila každé léto ,většinou tři týdny, na táborech. Jeden sborový a jeden šmrncnutý skautingem.
Ty vzpomínky... noci pod širákem, dny proběhané v pláštěnce, jediná možnost ušení prádla nad kamny provizorní kuchyně, ráno všechno oblečení provlhlé, být vedoucí dne a nic nezkazit, udržet tábor stále připravený na možný příjezd hygieny, obrovské množství hub a každý večer smaženice, jeden den faloze a druhý den fazolová polévka, obarvená ryže na zeleno, díra v celtě od myši, celodeňák/dvoudeňák, každodenní koupání v rybníce, jednou za týden teplá voda...atd...
A nebýt táborů, nikdy bych nejspíš nepoznala svého milovaného muže:)
Ach ta závist :) K