neděle 27. prosince 2015

Vánoční lekce

Na Štědrý den dopoledne jsem starší holky vyhnala na zahradu, aby si chvíli hrály ve své chatičce (zahradním domku, který jsme jim zřídili letos v létě). Chvíli byl klid, ale asi za 10 minut přišla domů Marjánka s velkým pláčem. Protože obvykle není zbytečně lítostivá a většinu konfliktů řeší spíš sveřepě než pláčem, překvapilo mě to.
"Bětuška je na mě zlá. Hraje si, že je chatička jenom její a já tam nemůžu".
"Maruško, chatička je vás obou. A taky Amálky s Rozárkou. Řekni Bětušce, že takhle si hrát nebudete, že platí, že si hrajeme všichni společně."
"Já už tam nepůjdu. Když je na mě tak zlá, tak ať si tam hraje sama. Já budu s tebou doma."

Ach jo, tak to není přesně ten klid, který jsem chvíli potřebovala. Je pravda, že Maruška doma v lecčems pomůže, baví ji to, nevymýšlí si pitomosti a v podstatě je schopná mi účinně pomoct s vařením i úklidem, ale stejně to ve mě vře.

Bětuška je často dominantní, ale Maruška mívá svoje cesty, jak se s tím vyrovnat, teď je ale vyloženě nešťastná a vzlyká, ještě když se svléká v chodbě. Mám vztek. Chtěla jsem chvíli klid, místo toho tu mám rozhozené dítě, které škytá žalem, navíc vím, že Bětuška sama venku moc dlouho nevydrží. Z plánu něco ještě v klidu dodělat teda nebude nic.

"Tak víš co, zahrajeme si spolu Zajíce a lišku." Oblíbená stolní hra, kterou hráváme jen zřídka, ve vzácných chvílích, kdy Malenky spí, nebo nejsou doma. Obě holky ji milují. Maruška se rozzáří jako vánoční stromeček a běží hru nachystat. Soukromá hra jen s maminkou je pro ni takový malý dárek sám o sobě. Říkám si, že jí aspoň tu křivdu vynahradím, ale pořád se v duchu na Bětku zlobím a připravuju si proslov, který jí řeknu, jen co se zjeví doma.

Maruška rozkládá herní plán, figurky a kostku. Hrajeme snad 3 minuty, když slyším na schodech dupot a do místnosti svým obvyklým tryskem vpadne Bětuška.

"Jé, vy hrajete Lišku a zajíce! Já chci taky!!"

"No, ale to nejde Bětuško. Teď si hrajeme my s Maruškou samy." Vpálím jí pomstychtivě do obličeje první věc, která mě napadne. Ať vidí, jaké to je! Účinek je okamžitý, Bětušce se nakrabatí pusa a začne nabírat.

Maruška loví z pytlíku další figurku, ale já pokračuju ve výchovné lekci.

"Vidíš Bětuško, nelíbí se ti to. Marušce se taky nelíbilo, když jsi..."

"Ale mami!" Vpadne mi do toho Maruška. "Já už jsem to Bětušce odpustila. Běty, chceš zelený, nebo modrý?" A bez řečí přidává další figurky.

Chci ještě něco namítnout, ale sklapne mi pusa. Bětuška hraje s námi, výborně se bavíme, když vyhraje, skáče radostí a Maruška jí ještě poblahopřeje. Nakonec je z toho milá rodinná chvilka - a zařídilo ji čtyřleté dítě, které umí odpouštět.

Představuju si variantu, ve které by šel scénář podle mě. Bětuška pláče, že se k nám nemůže připojit, Maruška a já jí říkáme, že si za to může sama. Je to výchovné a správné! Jen ať pocítí následky svých činů, tak se to přece dělá, ne? Bětuška je nešťastná a ani my s Maruškou si hru neužijeme, když nám do toho Bětka řve.

Pomsta zraňuje. Odpuštění léčí.

A já jsem si znovu uvědomila, že děti toho o bezpodmínečné lásce a odpuštění vědí často mnohem víc, než my. A že mě často vychovávají daleko lépe, než já vychovávám je.


Maruška










čtvrtek 24. prosince 2015

Moji milí, 

přejeme Vám všem krásné Vánoce

a plnou náruč štěstí v novém roce.



úterý 1. prosince 2015

33 důvodů, proč Amálka vyvádí

Amálka je naprosto klidné dítě. K zuřivému jekotu, válení se po zemi a bušení hlavou do podlahy ji vyprovokuje jen následujících přibližně 33 situací:

1. Nenašla jsme jí body se žábou.
2. Našla jsem jí body se žábou, ale jen jedno.
3. Našla jsem jí obě body se žábou, ale ne kapesník se zajícem.
4. Našla jsem jí obě body se žábou i kapesník se zajícem, ale nedovolila jsem ji vzít si to všechno do jídelní židličky a používat to jako ubrousek k utření úst a hadr k utření pultu a podlahy pod židlí.
5. Našla jsem jí obě body se žábou i kapesník se zajícem, ale nedovolila jsem jí vláčet je za sebou venku v blátě.
6. Při uspávání jsem jí odebrala obě body se žábou i kapesník se zajícem, protože jimi mává ve vzduchu, mluví na ně, nabízí jim dudlík a nesnaží se spát.
7. Svlékla jsem jí růžové tepláky, abych jí mohla obléknout fialové oteplováky na procházku ven.
8. Po návratu domů jsem jí vysvlékla fialové oteplováky a vrátila jí růžové tepláky.
9. Neví, kam si před odchodem ven schovala body se žábou (druhé body se žábou, kapesník se zajícem...)
10. Dala jsem jedno body se žábou, druhé body se žábou nebo kapesník se zajícem do pračky.
11. Dala jsem obě vypraná body se žábou nebo kapesník se zajícem do sušičky.
12. Viděla, že si její starší sestry dávají do vlasů sponky.
13. Sponky jí nedrží ve vlasech.
14. Nedovolím ji sníst sponky, které jí padají z vlasů.
15. Nedovolím jí, aby si do kostela oblékla ani jedno body se žábou (které včera vláčela venku v blátě). 
16. Rozárka našla tužkové baterie a nechce jí je půjčit k olízání.
17. Zabavila jsem jí tužkové baterie, které ukradla Rozárce a lízala je.
18. Snědla maso a na talíři už jí zůstaly jen knedlíky a zelí. 
19. Odmítám jí vzít na klín a nechat ji, aby snědla všechno maso i z mého talíře.
20. Zase si nesměla utřít pusu mastnou od masa do body se žábou.
21. Nechci si s ní číst.
22. Chci si s ní číst, ale jinou knížku, než chce ona.
23. Jsem ochotná číst jí knížku, kterou chce ona, ale na druhém koleni u toho mám Rozárku.
24. Plácla jsem ji přes ruku, protože při přetahování se o prostor na mém klíně kousla Rozárku do ramene (zase).
25. Nenechám ji čmárat pastelkou po zemi.
26. Nedovolím jí koupat se ve vaně, když se  vykaká do vody.
27. Při přebalování jí otírám zadek.
28. Než jí nasadím plínu, zapomenu jí ukázat, že je na ní žába. 
29. Snažím se ji učesat. 
30. Snažím se jí vyčistit zuby. 
31. Na procházku do blátivého lesa jí neobléknu růžový kabátek s bílým kožíškem.
32. Po návratu z blátivého lesa se jí snažím odebrat zabahněný růžový kabátek s bílým kožíškem, abych je mohla vyprat.
33. Když mě obědě přistihne, jak ze sklenice velkou lžící hltám Nutellu, abych si obalila nervy cukrem (jinak toho nerváka mrňavýho zabiju), odmítnu jí dát ochutnat.