Na Valentýna

Romantických valentýnských večeří při svíčkách jsem nikdy moc neužila. Zamlada jsem tento komerční svátek ignorovala z principu, teď už by se moudře nechala pozvat kamkoli. Bohužel bych ale okamžitě po vypití přípitku usnula s hlavou zabořenou do talíře s polévkou, a kvůli těm deseti minutám romantiky mi nestojí za to se malovat a hledat, do kterých přijatelných hader se ještě nacpu.

Hlavně ale tomuto svátku neholduje můj muž. Jen kdysi, ještě za svobodna, jednou valentýnský bojkot porušil, když jsem od něj dostala tatranku, ale mám podezření, že ji stejně těsně před tím vyfasoval v menze.

Letos jsem proto vzdala čekání na pugét lososově růžových růží (moje nejoblíbenější) a vyhlásila jsem Valentýna jako svátek všech, co se mají rádi. A jelikož se (jak M+B ochotně odsouhlasily) máme v rodince rádi všichni, vyrazili jsme si odpoledne v plné sestavě na krátký výlet. 

Kombinace hřiště, zvířátek a zmrzlinového poháru uchvátila všechny holky kromě Fanynky, která akci vesměs prospala. M. si dal patnáctku pivo a po zbytek večera byl naladěn nebývale přívětivě až dovádivě. Potvrdil tím mé sílící podezření, že má-li tu vládnout všeobjímající mír a pohoda, musí si alespoň jeden z rodičů udržovat stabilní hladinu alkoholu v krvi).