S dětmi hodně čteme. Tím myslím opravdu hodně, hodně moc. Tak moc, že paní knihovnice v místní dětské knihovně je prakticky členem naší rodiny.
O úžasných knihách, které čteme, se chystám napsat už dlouho a třeba to stihnu ještě včas pro vánoční inspiraci (aspoň na Vánoce příští rok).
Vedlejším účinkem je, že naše děti mají slovní zásobu ne zcela odpovídající jejich věku. Až mě někdy napadá, jestli to čtení neomezit.
Rozárka (3 roky): Mami, když vidím, kolik napadalo sněhu, tak mi připadá, že se celý svět oděl do pohádkova.
Já: Odjel? Že celý svět odjel do pohádkova?
Rozárka: Ne odjel, oděl. To je jako oblíkl, víš?
Aha.
Moc hezké.:) Řečnický talent bude snad ovlivněný i geny. Protože my též čteme dětem furt a pořád, a přesto tak vznešeně nemluví. :)
OdpovědětVymazatJe pravda, že Rozárka je verbálně dost zdatná odmalička. Zato její výtvarný projev odpovídá spíš o rok a půl mladší Františce. Každý halt má to svý, jak říkává moje babička.
VymazatNapodobne:-) Nase skoro ctyrleta pouziva slova jako "inu", "onehda" nebo moc rada vyka, cteme skoro furt:-)a me to s ni hrozne moc bavi, ale treba na kolo seda jako za trest. Uvidime, jake ctenarky budou dalsi dve:-)
OdpovědětVymazat