Poprvé jsem se sem podívala ještě na základce v rámci dobrovolné brigády Ekologického kroužku. Místo jsme si zamilovali, stejně jako starou rozlehlou faru a samozřejmě taky únik z rodičovského dozoru.S přechodem na střední školu se volně neorganizovaná parta brigádníků hodně měnila, záleželo na tom, kdo s kým se právě přátelil a kdo s kým chodil. Víkendy, podzimní prázdniny, velikonoční prázdniny, v létě týden či dva. Několik nezapomentulených silvestrů na promrzlé faře, kde se nedalo pořádně zatopit a přežít noc bylo možné jen "tělo na tělo". Nelegální přechod hranic do Rakouska a následné zatčení některých účastníků bylo také nezapomenutelné. Hlavně se ale na Podyjí odehrály snad všechny nejzásadnější okamžiky mého dospívání: tady jsem ještě na základní škole ochutnala první víno ve sklípku (a následně podpírala namol opilého kamaráda cestou zpět na faru, abychom se ráno nemohli domluvit KDO to proboha nablil pod to okno). Tady jsem v prváku na gymplu začala chodit se svým prvním klukem - a tady se se mnou taky o tři čtvrtě roku později rozešel (a opět sklípek). Tady jsem zažila nesčetně nocí pod širákem, přátelského pošťuchování, neuvěřitelně nechutných špaget s kečupem. Po téměř smrtelném výletu v parnu a bez vody jsem tu taky krátce po svých 18. narozeninách začala pít pivo. A kdo máte rád happy endy - na Podyjí jsem se taky seznámila se svým mužem.
Tento víkend jsme se tu byli po 10 letech podívat. Čekala nás samá příjemná překvapení - zrestituovaná fara je nádherně opravená a místo divokých nájezdů různě dospělých a nedospělých brigádníků slouží svému původnímu účelu. Ve vesnicích je podstatně více opravených domů a slušně vypadajících hospod. Přibylo naučných stezek, cedulí a informačních tabulí. Na vřesovišti na Kraví hoře je nádherná Madona.
Čekala jsem nával sentimentu, přeci jen, ty roky a těch zážitků....ale nějak se nedostavil. Bylo to tam pěkné, ale já si nějak uvědomiála, že po té době vůbec netruchlím. Byla to jízda, to ano...ale tady a teď, s mužem a dětmi, jsem nejšťastnější, jaká jsem kdy byla. Po ničem nesmutním. Díky Bohu, že jsme ty telecí roky přežili všichni ve zdraví :)
Žádné komentáře:
Okomentovat