Bětuška se řečově rozvíjí, momentálně se dostala do fáze, kdy jí pasivně přijímaný jazyk nestačí a vymýšlí si vlastní, velmi květnatá přirovnání.
Minulý týden (ve sprše): Fůůůůj, mamí, ty máš dlouhý nehty na nohách! Ty je máš hrozivý, jako jelen!
Včera (při navlékání korálků): Mamíííí, že už mám ty korálky hodně dlouhý? Ty jsou dlouhý jako Mikuláš!
A dnes (při drhnutí kuchyňské židle): Fůůůůj, ty nohy jsou špinavý! Jako panda!
úterý 10. března 2015
pondělí 9. března 2015
Homo erectus
Pokus první.
Lézt po čtyřech to neumí, sednout si to neumí, ale stoupat si a šplhat, kam to jde, to by šlo.
Amálka si umí stoupnout - a Rozárka zase sednout. Dohromady vydají za jedno normální dítě. Vlastně ne, po čtyřech neleze ještě ani jedna. Mám já to zase individuality!
Lézt po čtyřech to neumí, sednout si to neumí, ale stoupat si a šplhat, kam to jde, to by šlo.
Amálka si umí stoupnout - a Rozárka zase sednout. Dohromady vydají za jedno normální dítě. Vlastně ne, po čtyřech neleze ještě ani jedna. Mám já to zase individuality!
Jak to všechno stíháš? Aneb Chvála létající paní
Prosím tě, řekni mi, jak to stíháš?
Ptají se mě kamarádky a známé. Čtyři malé děti, dům a práci na půl úvazku, který se občas pod tíhou akutních projektů promění v úvazek celý. Kdo kdy zažil pracovní vypětí, péči o dům nebo frmol kolem malého dítěte, ví, že každá z těchto jednotlivých činností zhusta představuje celodenní dřinu. Natož, když se nakombinují...
Odpověď je jednoduchá - nestíhám. Tedy, ne všechno a ne tak, jak bych si představovala. Obvykle mám ve vzduchu vyhozených několik koulí naráz a snažím se pod nimi kmitat tak, abych je stihla pochytat, než spadnou na zem.
Dále na to samozřejmě nejsem sama, zapojuje se muž a velmi výrazně i babička (Pán Bůh jí to zaplať). Jinak jsem ale dospěla ke stejnému stavu, jako většina matek velkých rodin či náčelnic, které pod sebou mají velké hospodářství. Totiž, že musím mít systém.
To je pro mě docela vtipné zjištění, protože jestli kdy na světě existoval chaotik, nesystematik, zmatkař, ztráceč, zapomínač, ignorovač, prokrastinátor a zkrátka řečeno mimozemšťan, tak teď právě sedí u počítače a píše tento blog. Nicméně nouze naučila Dalibora housti a nutnost zvládat péči o domácnost, děti i práci naučila Ronju dodržovat systém. Aspoň rámcově. Aspoň většinou.
A tak prostě koupu mimina ve středu, i když se mi zrovna stokrát nechce, vlasy myju starším holkám vždycky v sobotu, povlečení měním v pondělí a jídelníček na následující týden plánuju v úterý. Pakárna, ale sebezáchovná.
Největší zásluhu na ní má dokonale propracovaný systém péče o domácnost a vůbec sebecouchingový guru, Létající paní alias Fly Lady, kterou jsem objevila před lety a jejíž systém byl a je pro naši domácnost skutečným požehnáním. V poslední době její systém dokonale zpracovala, okomentovala a na svém blogu v češtině přehledně představila Fidorka, v určité komunitě známá jako Samozvaná ministryně pořádku. Vřele doporučuji si přečíst, jak to může fungovat. Možná vám to přijde zpočátku praštěné, jsem ale živým důkazem toho, že to funguje. A jestli ještě nemáte oblečení naskládané v komodách nastojato, tak si je tak honem běžte přeskládat, protože to je prostě uch-van-can-cu-jí-jí vychytávka!
Ptají se mě kamarádky a známé. Čtyři malé děti, dům a práci na půl úvazku, který se občas pod tíhou akutních projektů promění v úvazek celý. Kdo kdy zažil pracovní vypětí, péči o dům nebo frmol kolem malého dítěte, ví, že každá z těchto jednotlivých činností zhusta představuje celodenní dřinu. Natož, když se nakombinují...
Odpověď je jednoduchá - nestíhám. Tedy, ne všechno a ne tak, jak bych si představovala. Obvykle mám ve vzduchu vyhozených několik koulí naráz a snažím se pod nimi kmitat tak, abych je stihla pochytat, než spadnou na zem.
Dále na to samozřejmě nejsem sama, zapojuje se muž a velmi výrazně i babička (Pán Bůh jí to zaplať). Jinak jsem ale dospěla ke stejnému stavu, jako většina matek velkých rodin či náčelnic, které pod sebou mají velké hospodářství. Totiž, že musím mít systém.
To je pro mě docela vtipné zjištění, protože jestli kdy na světě existoval chaotik, nesystematik, zmatkař, ztráceč, zapomínač, ignorovač, prokrastinátor a zkrátka řečeno mimozemšťan, tak teď právě sedí u počítače a píše tento blog. Nicméně nouze naučila Dalibora housti a nutnost zvládat péči o domácnost, děti i práci naučila Ronju dodržovat systém. Aspoň rámcově. Aspoň většinou.
A tak prostě koupu mimina ve středu, i když se mi zrovna stokrát nechce, vlasy myju starším holkám vždycky v sobotu, povlečení měním v pondělí a jídelníček na následující týden plánuju v úterý. Pakárna, ale sebezáchovná.
Největší zásluhu na ní má dokonale propracovaný systém péče o domácnost a vůbec sebecouchingový guru, Létající paní alias Fly Lady, kterou jsem objevila před lety a jejíž systém byl a je pro naši domácnost skutečným požehnáním. V poslední době její systém dokonale zpracovala, okomentovala a na svém blogu v češtině přehledně představila Fidorka, v určité komunitě známá jako Samozvaná ministryně pořádku. Vřele doporučuji si přečíst, jak to může fungovat. Možná vám to přijde zpočátku praštěné, jsem ale živým důkazem toho, že to funguje. A jestli ještě nemáte oblečení naskládané v komodách nastojato, tak si je tak honem běžte přeskládat, protože to je prostě uch-van-can-cu-jí-jí vychytávka!
středa 25. února 2015
Rušný den
Pondělí bylo u nás bohaté na události.
Dopoledne starší holky strávily v lesní školce (a vrátily se nadšené, rozjařené a od hlavy až k patě zalepené mokrým pískem). A tak nebyly u toho, když si naše Rozárka k mému velkému překvapení sama sedla. A to prosím správně, ukázkově, bokem z kleče na všech čtyřech, každý fyzioterapeut by zaplesal.
Omluvte nudli u nosu a rozháraný oděv, ale zbrusu nové vývojové kroky nečekají, až bude dítě fotogenicky oděno, a tak objevitele zhusta zastihnou v nedbalkách.
Před obědem se zastavila kamarádka s dětmi, původně jen něco vyzvednout, ale nalákala jsem ji na oběd (a později na svačinu a nakonec odjížděli téměř za tmy). Po počáteční nesmělosti si holky se čtyřletým Kryštůfkem nadšeně hrály. zejména pro akční Bětušku byl velmi vítaný parťák, který jí fyzicky nejen stačil, ale ještě ji v mnoha směrech předčil. Jedinou alespoň trochu zklidňující aktivitou tak byla hra s domácí plastelínou, tentokrát zároveň s nacvičováním písmen.
A k všeobecnému jásotu nám v podvečer přivezli nový mrazák. Nevím, co si řidič se závozníkem mysleli o domácnosti se šesti dětmi ve věkovém rozptylu 9 měsíců-4 roky, dokážu si ale představit, že málokdy je jejich práce doprovázena tolika šťastnými výkřiky "Jůůůů, UŽ DOU!!!!" a "Mamí, mamí, už tu ledničku táhnou po schodech nahoru!" a "Jééé, lednicta, hujá, hujá!"
Následné vybalování bylo rychlé a živelné, igelit z mrazáku doslova serván, polystyrén využit k mečovým soubojům, bublinková fólie k vyluzování nových zvuků a tvorbě strašidla, vše následně nadšeně naházeno přes zábradlí...prostě, chcete-li dětem udělat radost, objednejte jim jednou za čas nový spotřebič :)
Dopoledne starší holky strávily v lesní školce (a vrátily se nadšené, rozjařené a od hlavy až k patě zalepené mokrým pískem). A tak nebyly u toho, když si naše Rozárka k mému velkému překvapení sama sedla. A to prosím správně, ukázkově, bokem z kleče na všech čtyřech, každý fyzioterapeut by zaplesal.
Rozárka byla unešená!
Omluvte nudli u nosu a rozháraný oděv, ale zbrusu nové vývojové kroky nečekají, až bude dítě fotogenicky oděno, a tak objevitele zhusta zastihnou v nedbalkách.
Před obědem se zastavila kamarádka s dětmi, původně jen něco vyzvednout, ale nalákala jsem ji na oběd (a později na svačinu a nakonec odjížděli téměř za tmy). Po počáteční nesmělosti si holky se čtyřletým Kryštůfkem nadšeně hrály. zejména pro akční Bětušku byl velmi vítaný parťák, který jí fyzicky nejen stačil, ale ještě ji v mnoha směrech předčil. Jedinou alespoň trochu zklidňující aktivitou tak byla hra s domácí plastelínou, tentokrát zároveň s nacvičováním písmen.
A k všeobecnému jásotu nám v podvečer přivezli nový mrazák. Nevím, co si řidič se závozníkem mysleli o domácnosti se šesti dětmi ve věkovém rozptylu 9 měsíců-4 roky, dokážu si ale představit, že málokdy je jejich práce doprovázena tolika šťastnými výkřiky "Jůůůů, UŽ DOU!!!!" a "Mamí, mamí, už tu ledničku táhnou po schodech nahoru!" a "Jééé, lednicta, hujá, hujá!"
Následné vybalování bylo rychlé a živelné, igelit z mrazáku doslova serván, polystyrén využit k mečovým soubojům, bublinková fólie k vyluzování nových zvuků a tvorbě strašidla, vše následně nadšeně naházeno přes zábradlí...prostě, chcete-li dětem udělat radost, objednejte jim jednou za čas nový spotřebič :)
sobota 21. února 2015
Karneval, milý tatínku
Aneb: Víš co, napiš mi, jak jste se měli na karnevale, na blog, a já si to pak v práci v klidu přečtu.
Nu, dobře jsme se měli! I já která dostávám ze šmoulí diskotéky osypky a všechny zmutované a strašlivě zprzněné "písničky pro děti" ve mě vyvolávají až fyzickou nevolnost. Tento karneval byl milý, dobře připravený, a do soutěží se zapojily i Maruška s Bětuškou (které jinak podobné akce trávívají u mě na klíně a při pokusech okolí o kontakt předstírají autismus).
Ale popořádku: díky hodné tetě měly holky na výběr, jestli chtějí jít za Karkulky nebo princezny. Ačkoli u nás jinak princeznování nefrčí (a když jsme si onehdy z drahokamů vyrobily korunky, místo princezen si v nich holky hrály na Tři Krále), nakonec vyhrály princezny. I když Bětuška fňukala, že chtěla být král. Doma jsme si ještě odbyly hádku o to, která bude mít které šaty a která bude mít které punčocháče - a pak se mi lidi diví, že je oblékám stejně. Netuší, kolik času a nervů mi unisono oblékání šetří!
Přes hlasitě deklarované odhodlání v autě nespat obě Šípkové Růženky dostály tradici již cestou na karneval.
Po příchodu jsme se chvíli rozkoukávaly (a perníček, který dostaly jako vstupní dárek, se musel samozřejmě hned posvačit):
Chvíle samostatného zapojení do hry - pravda, jediná za celou dobu, ale každý pokrok se vítá!
Společné focení holčičky opravdu, ale opravdu nebavilo.
Ale kouzelník jim pak z balonků ukroutil každé kytičku, což jim podstatně zvedlo náladu.
Z malé tomboly jsme si domů odnesly několik druhů nálepek, lampion a jiné hlouposti, které holky potěšily. Mě zase potěšila předvídavost organizátorů, díky které každý los něco z malé tomboly vyhrál. Bětušce to pomohlo smířit se s tím, že ve velké tombole jsme dort nevyhrály (ale slíbily jsme si, že si doma brzo nějaký upečeme. Příležitostí bude dost, období únor až červen je v naší rodině velmi narozeninové).
Nu, dobře jsme se měli! I já která dostávám ze šmoulí diskotéky osypky a všechny zmutované a strašlivě zprzněné "písničky pro děti" ve mě vyvolávají až fyzickou nevolnost. Tento karneval byl milý, dobře připravený, a do soutěží se zapojily i Maruška s Bětuškou (které jinak podobné akce trávívají u mě na klíně a při pokusech okolí o kontakt předstírají autismus).
Ale popořádku: díky hodné tetě měly holky na výběr, jestli chtějí jít za Karkulky nebo princezny. Ačkoli u nás jinak princeznování nefrčí (a když jsme si onehdy z drahokamů vyrobily korunky, místo princezen si v nich holky hrály na Tři Krále), nakonec vyhrály princezny. I když Bětuška fňukala, že chtěla být král. Doma jsme si ještě odbyly hádku o to, která bude mít které šaty a která bude mít které punčocháče - a pak se mi lidi diví, že je oblékám stejně. Netuší, kolik času a nervů mi unisono oblékání šetří!
Přes hlasitě deklarované odhodlání v autě nespat obě Šípkové Růženky dostály tradici již cestou na karneval.
Po příchodu jsme se chvíli rozkoukávaly (a perníček, který dostaly jako vstupní dárek, se musel samozřejmě hned posvačit):
Chvíle samostatného zapojení do hry - pravda, jediná za celou dobu, ale každý pokrok se vítá!
Společné focení holčičky opravdu, ale opravdu nebavilo.
Ale kouzelník jim pak z balonků ukroutil každé kytičku, což jim podstatně zvedlo náladu.
Z malé tomboly jsme si domů odnesly několik druhů nálepek, lampion a jiné hlouposti, které holky potěšily. Mě zase potěšila předvídavost organizátorů, díky které každý los něco z malé tomboly vyhrál. Bětušce to pomohlo smířit se s tím, že ve velké tombole jsme dort nevyhrály (ale slíbily jsme si, že si doma brzo nějaký upečeme. Příležitostí bude dost, období únor až červen je v naší rodině velmi narozeninové).
středa 18. února 2015
Milá (devítiměsíční) Rozárko,
jsi úžasná!
.JPG)
Chci ti to hodně opakovat, protože si to občas potřebuju sama připomenout. Pročítám si dopis, který jsem ti psala ve dvou měsících, a jsem ráda, že jsem ho tehdy napsala. Už bych si snad nevzpomněla, jak zlaté jsi byla dítě, a jak jsem tvrdila, že "Rozárku do každé rodiny".
Zlatá jsi pořád, ale kolem čtyř měsíců tě začly zlobit zuby - a už nepřestaly. Trápí tě to, špatně spíš, hodně se budíš, nemůžeš pak zabrat, a my se trápíme s tebou. Vůbec jsme si s tebou prožili jedny z nejvypjatějších chvil našeho rodičovství. A jsme ti za to vděční, posunulo nás to dál a v mnoha ohledech nám to přineslo potřebnou pokoru.
Přes den jsi k pomilování. Krásně baculatá, mazlíček, miluješ chování, tulení, básničky a různá říkadla, směješ se, když s tebou tancuju nebo si hrajeme malé hry. Nejvíc jsi nás překvapila už ve třech měsících, když ses začala otáčet na bříško. Nečekali jsme, že budeš tak fyzicky zdatná! Otáčení na bříško a zpět na záda jsi do té doby dopilovala k dokonalosti, stačí ti líně přehodit jednu nohu na bok a tu jsi na břiše, tu zase na zádech, válíš si sudy, převaluješ se v posteli ze strany na stranu a hraješ si u toho s hračkou. V osmém měsíci jsi přidala i plazení po břiše vpřed a to docela chytře provedené - střídáš levou ruku, pravou nohu, pravou ruku, levou nohu - chytře jsi tu koordinaci zvládla. Na všech čtyřech toho zatím moc nepředvádíš, mám pocit, že je pro tebe těžké uzvednout svou váhu (to musí být tím častým nočním kojením!)
Naprosto miluješ vodu, v koupacím kyblíku jsi šťastná, plácáš se, směješ a vůbec ti nevadí, když se ti voda dostane do uší nebo do očí. Naopak nemáš ráda čekání v kočárku, když tě tam položím, musím hned začít drncat, jinak spustíš křik. A křičet teda umíš, to se ti musí nechat!
Moc se těším, až spolu překonáme to nespací období a budu si tě moc zase naplno užívat. Stojíš za to, jsi to nejroztomilejší miminko na světě. Těším se, jak budeme v létě chodit plavat a budeš se moc rochnit ve vodě dosyta. A vůbec se těším na všechny následující měsíce a roky s tebou - věřím, že budeš šťastná povaha. Určitě budeš mít - tak jako já s Maruškou - ráda hudbu a zpěv. A slibuju ti, že tě naučím všechny písničky, které umím (a já jich umím opravdu, opravdu hodně). Užijeme si!
Moc tě miluju.
Pusu
máma
Milá (devítiměsíční) Amálko,
jsi úžasná! Vlastně ještě úžasnější, než jsem doufala. Když jsem v létě viděla, jak moc tě nebaví být dvouměsíční, tříměsíční miminko, které se samo nikam nedoplazí, nemůže pořádně změnit vlastní polohu a potřebuje někoho, aby ho zabavil, doufala jsem, že se to hodně spraví, až budeš starší a budeš se moct sama aktivně zabavit. A taky že ano!
Ale popořadě: otáčet na bříško jsi se začala až v pěti měsících, ale nepřišlo mi, že bys dřív nemohla - byla jsi, a pořád jsi, pevná a svalnatá. Spíš jsi na to dřív nepřišla. Jakmile se ti to jednou podařilo, začala ses velmi rychle otáčet jako profesionálka, nebylo potřeba nic cvičit, sílu jsi měla. A v sedmi měsících se ti podařilo začít se posouvat dopředu, napřed jsi se jen s malou pomocí propnutých nohou přitahovala za ruce, ale zjevně se ti to moc líbilo. Teď v devíti měsících už jdeš krásně na všechny čtyři, houpeš se dopředu a dozadu, ale vpřed jsi ještě nevyrazila. Zato už se pokoušíš stoupnout, od čehož se tě zase já pokouším odrazovat.
Všechno tě zajímá, všechno chceš vidět, všechno si chceš osahat (nebo spíš strčit do pusy). A krásně se směješ.
Máš výrazné rysy, obrovské oči v malém obličeji bez vlasů působí chvílemi legračně, chvílemi velmi vážně, vždycky ale hodně výrazně. Máš živou mimiku a všechno hodně prožíváš, takže se často smějeme tomu, jak se tváříš na různé podněty. Jsi šibalka, když tě napadne nějaká lotrovina, vyplázneš špičku jazyka a očima se začneš usmívat - a samozřejmě ji hned vykonáš.
Nejraději se bavíš sama, na zemi zkoušíš hračky starších holek nebo testuješ svou tělesnou zdatnost lezením přes schody a jiné překážky. Nějaké velké nošení v náručí, mazlení, paci-paci nebo básničky, na to tě neužije - to je pro tebe málo akční.
Zato se ale moc ráda nosíš v nosítku. Mám tě na zádech každé odpoledne, aby sis odpočinula. Držíš se mě jako malá opička a jsi nesmírně spokojená, pozoruješ cvrkot kolem a když tě vhodně utěsníme, aby ses nerozptylovala, klidně tam i usneš. To jsou teď naše nejbližší chvíle, když mi spokojeně oddechuješ na zádech a já si užívám tvou blízkost.
Na následující měsíce s tebou se moc těším. Těším se, jak se z tebe vyloupne silná osobnost - o tom vůbec nepochybuju. Jak se naučíš lézt po čtyřech a bude tě všude plno. A jak začneš objevovat chůzi. Byla, je a bude s tebou legrace. Jsi úžasná!
Pusu
Máma
.JPG)
Všechno tě zajímá, všechno chceš vidět, všechno si chceš osahat (nebo spíš strčit do pusy). A krásně se směješ.
Máš výrazné rysy, obrovské oči v malém obličeji bez vlasů působí chvílemi legračně, chvílemi velmi vážně, vždycky ale hodně výrazně. Máš živou mimiku a všechno hodně prožíváš, takže se často smějeme tomu, jak se tváříš na různé podněty. Jsi šibalka, když tě napadne nějaká lotrovina, vyplázneš špičku jazyka a očima se začneš usmívat - a samozřejmě ji hned vykonáš.
Nejraději se bavíš sama, na zemi zkoušíš hračky starších holek nebo testuješ svou tělesnou zdatnost lezením přes schody a jiné překážky. Nějaké velké nošení v náručí, mazlení, paci-paci nebo básničky, na to tě neužije - to je pro tebe málo akční.
Zato se ale moc ráda nosíš v nosítku. Mám tě na zádech každé odpoledne, aby sis odpočinula. Držíš se mě jako malá opička a jsi nesmírně spokojená, pozoruješ cvrkot kolem a když tě vhodně utěsníme, aby ses nerozptylovala, klidně tam i usneš. To jsou teď naše nejbližší chvíle, když mi spokojeně oddechuješ na zádech a já si užívám tvou blízkost.
Na následující měsíce s tebou se moc těším. Těším se, jak se z tebe vyloupne silná osobnost - o tom vůbec nepochybuju. Jak se naučíš lézt po čtyřech a bude tě všude plno. A jak začneš objevovat chůzi. Byla, je a bude s tebou legrace. Jsi úžasná!
Pusu
Máma
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)