sobota 21. února 2015

Karneval, milý tatínku

Aneb: Víš co, napiš mi, jak jste se měli na karnevale, na blog, a já si to pak v práci v klidu přečtu.

Nu, dobře jsme se měli! I já která dostávám ze šmoulí diskotéky osypky a všechny zmutované a strašlivě zprzněné "písničky pro děti" ve mě vyvolávají až fyzickou nevolnost. Tento karneval byl milý, dobře připravený, a do soutěží se zapojily i Maruška s Bětuškou (které jinak podobné akce trávívají u mě na klíně a při pokusech okolí o kontakt předstírají autismus).

Ale popořádku: díky hodné tetě měly holky na výběr, jestli chtějí jít za Karkulky nebo princezny. Ačkoli u nás jinak princeznování nefrčí (a když jsme si onehdy z drahokamů vyrobily korunky, místo princezen si v nich holky hrály na Tři Krále), nakonec vyhrály princezny. I když Bětuška fňukala, že chtěla být král. Doma jsme si ještě odbyly hádku o to, která bude mít které šaty a která bude mít které punčocháče - a pak se mi lidi diví, že je oblékám stejně. Netuší, kolik času a nervů mi unisono oblékání šetří!

Přes hlasitě deklarované odhodlání v autě nespat obě Šípkové Růženky dostály tradici již cestou na karneval.


Po příchodu jsme se chvíli rozkoukávaly (a perníček, který dostaly jako vstupní dárek, se musel samozřejmě hned posvačit):



Chvíle samostatného zapojení do hry - pravda, jediná za celou dobu, ale každý pokrok se vítá!


Společné focení holčičky opravdu, ale opravdu nebavilo.


Ale kouzelník jim pak z balonků ukroutil každé kytičku, což jim podstatně zvedlo náladu.


Z malé tomboly jsme si domů odnesly několik druhů nálepek, lampion a jiné hlouposti, které holky potěšily. Mě zase potěšila předvídavost organizátorů, díky které každý los něco z malé tomboly vyhrál. Bětušce to pomohlo smířit se s tím, že ve velké tombole jsme dort nevyhrály (ale slíbily jsme si, že si doma brzo nějaký upečeme. Příležitostí bude dost, období únor až červen je v naší rodině velmi narozeninové).

Žádné komentáře:

Okomentovat