A bylo jaro...

...vtrhlo k nám téměř nečekaně, pořád se tvářilo nesměle, předjarně, a najednou ho je všude plno, už tu bydlí, už si nás přivlastnilo a nikdo nám ho neodpáře. Juch!

Loni touhle dobou jsem měla dva týdny do porodu, dvě děti mě kopaly zevnitř, dvě na mě visely zvenku a žaludek pořád ne a ne vzít v úvahu, že těhotenské nevolnosti mají přejít po prvním trimestru. Více a loňských jarních strastech zde

Není tedy divu, že mi srdce neplesalo tolik nad pampeliškami, jako nad představou, že už konečně budu moct zase dýchat. Až porodím. Jestli tedy vůbec porodím!

O to mileji a živelněji si užíváme letos. Malenky nám povyrostly, najednou si lezou, vstávají, zkoumají, mluví a jsou nedílnou součástí naší letošní jarní radosti, ke které ostatně mláďata neodmyslitelně patří. A tak běháme po dvoře a na zahradě bosí (nebo téměř bosí), zkoumáme první lesní kytky, pářící se žáby, pučící stromy, jíme venku, hrajeme si venku, mazlíme se venku a nejraději bychom tam i spaly, jen noci ještě nejsou dostatečně teplé. Je to radost, jeto požehnání, je to jaro, jak má být. Díky Bohu za ně.

A opět z Bětuščina slovníku

B. Maminko, maminko, nakresli mi prosím k té princezně i kouzlátko!
M: Co že to mám nakreslit?
B: Kou-z-lát-ko!!!!
M: Ty chceš, aby si princezna hrála s kůzlátkem?
B: Né, mami, nakresli jí kouzlátko, co mívají princezny. Jak tím dělají takhle (mává rukou ve vzduchu): "čáry, máry, doprovody!"

...

M: Jo ty myslíš kouzelnou hůlku!!!

Drama o třech dějstvích aneb To si jen tak jdete nakoupit...

..a navíc v dobré sestavě, oba rodiče a jen tři děti - Amálka zůstala tentokrát doma, do půjčeného auta se všechny děti nevejdou, takže doma s babičkou zůstalo to, které zrovna spalo.

Předehra: Krásný sluneční den, chtělo by se říct, že sluníčko si svítí, jako by taky nečekalo žádné dramatické události. Kupuje se zmrzlina, idyla, pohoda, klídek, bez tabáčku.

Dějství první: Maminka veze Rozárku na nákupním vozíku v autosedačce typu vajíčko. Jako mnohokrát před tím. Jako před tím nesčetněkrát malou Marušku nebo malou Bětušku. Vozík naráží vpředu na terénní vyvýšeninu, autosedačka se zvedá saltem do vzduchu a převrací se do vozíku "Rozárkou napřed". Pěkně ji tam přiklopí, následují tři vteřiny ticha, během nichž matka počítá, zda bude potřeba volat záchranku, nebo do blízké nemocnice doběhne rychleji pěšky. Poté řvoucí dítě vráceno do polohy hlavou vzhůru, ohledáno, uklidněno, zdá se, že to odneslo jen šrámem na čele - a matka deseti šedivými vlasy.

Dějství druhé: S plnými vozíky se rodina blíží k pokladnám, maminka se musí ještě pro něco vrátit. V nastalém zmatku vyráží maminka s Maruškou vzad pro zapomenutý tvaroh, tatínek vpřed pro džus a Bětuška se ztrácí. Zjištěno asi po pěti minutách maminkou, která zaslechne nezaměnitelný jekot, bohužel jí sluchová vada neumožní určit přesně směr, odkud zvukové vlny přichází. Nastává zmatené pobíhání, volání, hledání, odkládání Marušky a vozíku, dokud se z reproduktoru neozve vyčítavé hlášení, aby si maminka laskavě Bětušku vyzvedla na informacích. Převzato psychicky vyřízené usoplené dítě, které naštěstí v okamžiku krize poprvé někomu sdělilo, jak se jmenuje jménem I příjmením. Zaplať Pán Bůh za ty dary.

Dějství třetí: O 15 minut později, DM za rohem, dokupujeme drogérii. M+B ponechány v herním minikoutku, maminka se rozhoduje, zda koupit leštidlo EcoVer nebo Frosh. Náhle se z herního koutku začne linout nezaměnitelný jekot, tentokrát styl Maruška. Maminka v černé předtuše vybíhá za roh, kde se jí naskytne pohled na Marušku sedící na dřevěném koni, vřeštící na plné kolo, s krví proudící z pusy a skrápící koně, kalhoty i podlahu. Za ní Bětuška, která do ní vesele buší a pokouší se vydobýt si místo ke zhoupnutí. Maminka distribuuje pohlavky. útěchu, kapesník, dobré rady a výhrůžky, s šíleným pohledem v očích dokončuje nákup a odjíždí se domů.

Epilog. V autě ještě jedna počůraná sedačka, nejmenovaným dítětem, které už je dva roky bez nehod odplenkováno. To už mě ale ani nepřekvapuje, nebýt mi to trapné, počůrala jsem se dnes taky.

A tak idylicky to zpočátku vypadalo!

Trpaslík a domeček aneb Dva druhy dětí

Jsou na světě dva druhy dětí, pro jednoduchost jim říkejme typ B a typ M. Když jim předložíte v pracovním sešitě úkol najít pro trpaslíka cestu bludištěm k domečku, typ B vezme barevnou tužku, velmi pečlivě, s vystrčeným jazykem, začne kreslit cestičku tak, aby se nikde nedotýkala stěny bludiště, a trpaslíka v bezpečí dopraví domů.

Typ M se zeptá, kde ten trpaslík byl, proč má na rameni krumpáč a jestli mají trpaslíci taky jazyk. Potom si vezme fixku, škrtne napříč bludištěm a když matka vyjádří svou nelibost, prohlásí, že "na to počebuje fijajovou". Začne ji okamžitě hledat pod gaučem (kde nikdy nebyla), po cestě najde bublinkovou fólii, sedne si a začne si lupat bublinky.

Trpělivá matka s andělským úsměvem pracovní sešit zavře a nabídne jinou činnost.Normální matka buší v zoufalství hlavou do stolu a přemýšlí, jestli "to" vůbec půjde normálně vzdělávat, nebo má raději pomalu začít kontaktovat zvláštní školy v okolí.

Na scénu naštěstí přichází moudrý otec, který praví, že svět potřebuje oba typy lidí. Ty, kteří podle pokynů pečlivě kreslí cestičky, i ty, kteří se ptají, proč to mají dělat, zajímají se o širší souvislosti a prostě, jak se pěkně česky říká, "think out of the box".

Jsou každá jiná, chtělo by se říct, jako den a noc. Někdy mě ta pestrost baví. Někdy mě trochu ničí. A někdy mě ničí tak, že mám chuť bušit hlavou do stolu.

Kreativní používání jazyka aneb To si musím napsat...

Bětuška se řečově rozvíjí, momentálně se dostala do fáze, kdy jí pasivně přijímaný jazyk nestačí a vymýšlí si vlastní, velmi květnatá přirovnání.

Minulý týden (ve sprše): Fůůůůj, mamí, ty máš dlouhý nehty na nohách! Ty je máš hrozivý, jako jelen!

Včera (při navlékání korálků): Mamíííí, že už mám ty korálky hodně dlouhý? Ty jsou dlouhý jako Mikuláš!

A dnes (při drhnutí kuchyňské židle): Fůůůůj, ty nohy jsou špinavý! Jako panda!

Homo erectus

Pokus první.
Lézt po čtyřech to neumí, sednout si to neumí, ale stoupat si a šplhat, kam to jde, to by šlo.

Amálka si umí stoupnout - a Rozárka zase sednout. Dohromady vydají za jedno normální dítě. Vlastně ne, po čtyřech neleze ještě ani jedna. Mám já to zase individuality!

Jak to všechno stíháš? Aneb Chvála létající paní

Prosím tě, řekni mi, jak to stíháš?

Ptají se mě kamarádky a známé. Čtyři malé děti, dům a práci na půl úvazku, který se občas pod tíhou akutních projektů promění v úvazek celý. Kdo kdy zažil pracovní vypětí, péči o dům nebo frmol kolem malého dítěte, ví, že každá z těchto jednotlivých činností zhusta představuje celodenní dřinu. Natož, když se nakombinují...

Odpověď je jednoduchá - nestíhám. Tedy, ne všechno a ne tak, jak bych si představovala. Obvykle mám ve vzduchu vyhozených několik koulí naráz a snažím se pod nimi kmitat tak, abych je stihla pochytat, než spadnou na zem.

Dále na to samozřejmě nejsem sama, zapojuje se muž a velmi výrazně i babička (Pán Bůh jí to zaplať). Jinak jsem ale dospěla ke stejnému stavu, jako většina matek velkých rodin či náčelnic, které pod sebou mají velké hospodářství. Totiž, že musím mít systém.

To je pro mě docela vtipné zjištění, protože jestli kdy na světě existoval chaotik, nesystematik, zmatkař, ztráceč, zapomínač, ignorovač, prokrastinátor a zkrátka řečeno mimozemšťan, tak teď právě sedí u počítače a píše tento blog. Nicméně nouze naučila Dalibora housti a nutnost zvládat péči o domácnost, děti i práci naučila Ronju dodržovat systém. Aspoň rámcově. Aspoň většinou.

A tak prostě koupu mimina ve středu, i když se mi zrovna stokrát nechce, vlasy myju starším holkám vždycky v sobotu, povlečení měním v pondělí a jídelníček na následující týden plánuju v úterý. Pakárna, ale sebezáchovná.

Největší zásluhu na ní má dokonale propracovaný systém péče o domácnost a vůbec sebecouchingový guru, Létající paní alias Fly Lady, kterou jsem objevila před lety a jejíž systém byl a je pro naši domácnost skutečným požehnáním. V poslední době její systém dokonale zpracovala, okomentovala a na svém blogu v češtině přehledně představila Fidorka, v určité komunitě známá jako Samozvaná ministryně pořádku. Vřele doporučuji si přečíst, jak to může fungovat. Možná vám to přijde zpočátku praštěné, jsem ale živým důkazem toho, že to funguje. A jestli ještě nemáte oblečení naskládané v komodách nastojato, tak si je tak honem běžte přeskládat, protože to je prostě uch-van-can-cu-jí-jí vychytávka!