B. Maminko, maminko, nakresli mi prosím k té princezně i kouzlátko!
M: Co že to mám nakreslit?
B: Kou-z-lát-ko!!!!
M: Ty chceš, aby si princezna hrála s kůzlátkem?
B: Né, mami, nakresli jí kouzlátko, co mívají princezny. Jak tím dělají takhle (mává rukou ve vzduchu): "čáry, máry, doprovody!"
...
M: Jo ty myslíš kouzelnou hůlku!!!
Naše treperenda taky takto pěkně domýšlí slova, vždycky si poradí. Trochu trapně je ale mě, která se často nechávám tím roztomilým slovníkem strhnout, když v dospělácké společnosti pak používám slova jako "utírátko", "šmikání", "smrkátko".
OdpovědětVymazatAno, ten přechod to běžného slovníku se odehraje rychle, u nás už zdomácněla "posamánka" i "kahomanty", jen když potom mluvíte s někým nezasvěceným, jste za exota :)
VymazatTo je ale právě strašně super! Jazyk, kterému mimo rodinu nikdo nerozumí. Můj taťka velmi dbal, aby se ty nejlepší kousky rodinného jazykového bohatství neztratily. Používá je dodnes a volně k těm, co jsme vynalezli my s bráchama, přidává výtvory mých dcerušek, svých vnuček. A říká tomu 'tateřština' :-)
OdpovědětVymazatRáchel