Předehra: Krásný sluneční den, chtělo by se říct, že sluníčko si svítí, jako by taky nečekalo žádné dramatické události. Kupuje se zmrzlina, idyla, pohoda, klídek, bez tabáčku.
Dějství první: Maminka veze Rozárku na nákupním vozíku v autosedačce typu vajíčko. Jako mnohokrát před tím. Jako před tím nesčetněkrát malou Marušku nebo malou Bětušku. Vozík naráží vpředu na terénní vyvýšeninu, autosedačka se zvedá saltem do vzduchu a převrací se do vozíku "Rozárkou napřed". Pěkně ji tam přiklopí, následují tři vteřiny ticha, během nichž matka počítá, zda bude potřeba volat záchranku, nebo do blízké nemocnice doběhne rychleji pěšky. Poté řvoucí dítě vráceno do polohy hlavou vzhůru, ohledáno, uklidněno, zdá se, že to odneslo jen šrámem na čele - a matka deseti šedivými vlasy.
Dějství druhé: S plnými vozíky se rodina blíží k pokladnám, maminka se musí ještě pro něco vrátit. V nastalém zmatku vyráží maminka s Maruškou vzad pro zapomenutý tvaroh, tatínek vpřed pro džus a Bětuška se ztrácí. Zjištěno asi po pěti minutách maminkou, která zaslechne nezaměnitelný jekot, bohužel jí sluchová vada neumožní určit přesně směr, odkud zvukové vlny přichází. Nastává zmatené pobíhání, volání, hledání, odkládání Marušky a vozíku, dokud se z reproduktoru neozve vyčítavé hlášení, aby si maminka laskavě Bětušku vyzvedla na informacích. Převzato psychicky vyřízené usoplené dítě, které naštěstí v okamžiku krize poprvé někomu sdělilo, jak se jmenuje jménem I příjmením. Zaplať Pán Bůh za ty dary.
Dějství třetí: O 15 minut později, DM za rohem, dokupujeme drogérii. M+B ponechány v herním minikoutku, maminka se rozhoduje, zda koupit leštidlo EcoVer nebo Frosh. Náhle se z herního koutku začne linout nezaměnitelný jekot, tentokrát styl Maruška. Maminka v černé předtuše vybíhá za roh, kde se jí naskytne pohled na Marušku sedící na dřevěném koni, vřeštící na plné kolo, s krví proudící z pusy a skrápící koně, kalhoty i podlahu. Za ní Bětuška, která do ní vesele buší a pokouší se vydobýt si místo ke zhoupnutí. Maminka distribuuje pohlavky. útěchu, kapesník, dobré rady a výhrůžky, s šíleným pohledem v očích dokončuje nákup a odjíždí se domů.
Epilog. V autě ještě jedna počůraná sedačka, nejmenovaným dítětem, které už je dva roky bez nehod odplenkováno. To už mě ale ani nepřekvapuje, nebýt mi to trapné, počůrala jsem se dnes taky.
A tak idylicky to zpočátku vypadalo!
To je krasny ..... Me se strasne libi jak to berete vzdycky s nadhledem ;).
OdpovědětVymazatNež sem stihla dočíst a uvědomit si to TICHO...vytahuju 4 ibalginy z jedné pusy, dva aspiriny z druhé a zbytek platíčka jdu uklidit z právě čerstvě vytřené podlahy :-/ ...takže...vím o čem mluvíš (ještěže je Luky venku s tátem :-D )
OdpovědětVymazatOd te doby, co mame dvojcata (11m) a triletou k tomu, nakupujem pres eshopy (hlavne tedy itesco). V obchode jsem nebyla, ani nepamatuju... tusim, jak by to dopadlo. Dekuji za varovani :) mejte se hezky. Marie
OdpovědětVymazatMilá Marie, máte naprostou pravdu! iTesco miluju a proppaguju, kudy chodím, bohužel do našich Kotěhůlek nevozí, takže to řešíme tak, že necháváme nákup vozit manželovi do práce, a ten jej pak přiveze domů. To vše je ovšem závislé na dobrém plánování předem (což není moje silná stránka), pojízdném autě (poslední dobou taktéž ne zcela běžná situace) a manželovi natolik čilém, aby byl ochoten jet do práce autem (co máme 4 děti, přešel na cestování autobusem, protože při tom se dá beztrestně dřímat).
VymazatJinak jsem také pravidelnou zákaznicí všec eShopů, už několik měsíců se mi nestalo, že by se kterýkoli z řidičů DPD, PPL a podobných společností ptal, kde bydlíme - sjme už úplně profláknutí :) Pravda le je, že v aktuální sestavě se nákupy obvykle dají, mimina ještě nelezou a starší už se obvykle dají ovládat hlasem. Jak je ale vidno, ne vždy to projde :)