Jsou na světě dva druhy dětí, pro jednoduchost jim říkejme typ B a typ M. Když jim předložíte v pracovním sešitě úkol najít pro trpaslíka cestu bludištěm k domečku, typ B vezme barevnou tužku, velmi pečlivě, s vystrčeným jazykem, začne kreslit cestičku tak, aby se nikde nedotýkala stěny bludiště, a trpaslíka v bezpečí dopraví domů.
Typ M se zeptá, kde ten trpaslík byl, proč má na rameni krumpáč a jestli mají trpaslíci taky jazyk. Potom si vezme fixku, škrtne napříč bludištěm a když matka vyjádří svou nelibost, prohlásí, že "na to počebuje fijajovou". Začne ji okamžitě hledat pod gaučem (kde nikdy nebyla), po cestě najde bublinkovou fólii, sedne si a začne si lupat bublinky.
Trpělivá matka s andělským úsměvem pracovní sešit zavře a nabídne jinou činnost.Normální matka buší v zoufalství hlavou do stolu a přemýšlí, jestli "to" vůbec půjde normálně vzdělávat, nebo má raději pomalu začít kontaktovat zvláštní školy v okolí.
Na scénu naštěstí přichází moudrý otec, který praví, že svět potřebuje oba typy lidí. Ty, kteří podle pokynů pečlivě kreslí cestičky, i ty, kteří se ptají, proč to mají dělat, zajímají se o širší souvislosti a prostě, jak se pěkně česky říká, "think out of the box".
Jsou každá jiná, chtělo by se říct, jako den a noc. Někdy mě ta pestrost baví. Někdy mě trochu ničí. A někdy mě ničí tak, že mám chuť bušit hlavou do stolu.
Ale aspon mate naraz obidva uhly pohladu :-)
OdpovědětVymazat