Špinavé děti

Mám špinavé děti. Tedy ne pořád. Ale většinou ano, a děsně.
Není to jen tím, že každé dítě se sem-tam ušpiní, což je roztomilé a hned se to umeje. Já mluvím o černých rukou, špíně od hlavy až k patě a nevypratelných skvrnách na zánovních oblečkách. Můžu si za ně sama, protože holky nechávám:

• nechávám je plazit se po zemi, když to potřebujou. To znamená i špinavou (a studenou) kostelní podlahu nebo odlehlý koutek v Globusu, dětské hřiště a v nejhorším případě i parkoviště. Pokud už nechtějí být v kočárku nebo nosítku, dám jim prostor, kdekoli to alespoň trochu jde.

• nechávám je, aby se krmily samy, když o to stojí. I když to obnáší těstoviny všude po zemi, rozžvýkanou chlebovou směs na triku a drobky v plínce. (Zajímalo by vás, jak se v dětských vláskách zachová důmyslně vetřená směs melounové šťávy a lučiny? Jako totální tužidlo. Přemýšlím, že si to necháme patentovat.)

• nechávám je, ať si hrají, pokud nepojmu vážné podezření, že by je nově vymyšlená hra mohla ohrozit na zdraví nebo na životě. Nechávám je, ať jsou dětmi a ne výstavními panenkami v "hadříkách z Nextu" a novou super super čelenkou z Há-a-Em.

Raději budu prát pořád dokola, než bych holky po půl dni v kočárku nutila způsobně vydržet, protože se bojím, že by šatičky mohly na zemi doznat škody. Raději budu po každém jídle umývat děti, židle a i podlahu než bych jim vzala radost, že jsou schopné se nakrmit samy, a nutila je jíst mnou lžičkou podávané nebo ulamované a do úst vkládané jídlo.I když mě hřeje, když jsou holky krásně nastrojené a vypadají princeznovsky, prioritou je, aby byly spokojené, šťastné a svobodně se rozvíjely. A v jejich věku (naštěstí) je zatím zajímá hlavně to, jestli se budou moct pěkně poplazit na místě, kde ještě nebyly, nebo si vyzkoušet, kolik vypeckovaných třešní se jim naráz vejde do pusy - a jestli u toho na sobě mají socialistické modré tepláky nebo nové kanýrkové šatečky z letní kolekce M&S je jim naprosto šumák.

A navíc - já stejně nemám srdce jim tu legraci upřít :)