Takže...v neděli 24. června ti byl rok. Vůbec se mi nezdá, že už rok jsou součástí mého a tátova života, že se z tebe radujeme a smějeme se s tebou - a zároveň si vůbec nevzpomínám, jak jsme mohli žít bez tebe. Jsi nejúžasnější dítě na světě!
Pořád mě udivuje, jak pohodová a usměvavá holčička z tebe roste. Jen co ses naučila lozit po čtyřech, začala jsi spát celou noc (za což jsem moc vděčná, protože k Marušce teď zase vstávám velmi často). Všechno tě moc zajímá, všude vlezeš, všechno musíš vyzkoušet, prozkoumat a ochutnat. Když se ti povede něco nového, sednout si, stoupnout si, vlézt na postel, máš očividnou radost. Směješ se i na cizí, máš krásné dolíčky a s blonďatými loknami, které ti rostou, jsi miminko jako z reklamy. Jsi neuvěřitelně samostatná, jen musím pořád hlídat, jestli ses nenaučila nějaký nový trik, jako otvírání zavřené skříně, vyhazování cédéček z polic nebo otevírání háčku na zábraně u schodů. Na to, jak jsi pohyblivá, se dokážeš docela dobře soustředit a odstranit západku, vyšroubovat šroub nebo jinak způsobit dost nebezpečnou situaci. Každý den přijdeš na něco nového a s tátou se vždycky musíme smát, jak jsi vynalézavá.
Nedělá ti problém naučit se ukazovat paci-paci nebo jak jsi veliká, obvykle to ale uděláš jen párkrát a pak tě to přestane bavit. U knížky neposedíš, odklápěcí okénka tě baví jedině utrhat a sežvýkat. Zato tě užije na kolotoče, houpačky a skluzavky. Moc se mi líbí, jak jsi vytrvalá. Když ti něco nejde, zkoušíš to, dokud se ti to nepovede. Nevztekáš se, že to musíš zkoušet víckrát. Být s tebou je prostě legrace a velký dar, za který jsem vděčná. Myslím, že tvoje neposednost bude časem docela zkouška mojí trpělivosti, ale slibuju, že se budu vždycky snažit najít způsob, jak ji budeš moct bezpečně uplatnit a budu se snažit ti zakazovat co nejméně věcí. Myslím, že volnost v tom vyzkoušet si, co dokážeš, budeš moc potřebovat, a i když mám jako máma strach, je to tím, že tě tak moc miluju.
Opravdu. Moc.
Pusu
máma
Žádné komentáře:
Okomentovat