Je sedm hodin večer a holky spí. Klidné večery, kdy můžu zalézt do vany, překládat nebo psát blog jsou často největším požehnáním celého dne. Taky část dne, kdy ty andílky nejvíc miluju, protože zrovna hystericky neječí, necpou si do pusy noviny a následně nezvrací celý oběd, neprskají na mě mrkev s bramborem a nesnaží se mi ukroutit různé části těla příhodné k ukroucení (nos, vlasy, prsty, rty a další).
Za tyhle klidné večery a dost pevný režim dne do značné míry vděčím knížce A Contented House With Twins . Autorkou je profesionální chůva, která již napsala A Contented Little Baby Book. V téhle dost populární knížce zformulovala pevný režim dne pro děti od narození do jednoho roku. Protože se knížka hodně chytla, napsala ještě obdobnou pro dvojčata, vše potřebné se dá ale najít už v původní verzi, jen si to upravíte na dvojí kojení, přebalování atd. Pro různé věkové kategorie pevně stanovuje, kolik hodin a kdy mají přes den spát, kdy jíst, jak je ukládat a budit, kdy brát ven atd. Při prvním čtení jsem si trochu klepala na čelo, protože mi její popis připomínal spíše militantní výcvik psa, ale protože s dvojčaty nějaký systém potřeba je, asi v pěti týdnech jsem na režim podle ní najela - a troufám si říct, že mi to zachránilo příčetnost, práci a radost z dětí. Zpočátku jsem se podle ní řídila jen povrchně a některé rady jsem rovnou vynechala (např. podávání zředěného džusu plně kojenému dítěti), je ale pravda, že k některým vynechaným jsem se pokorně vrátila a pomohly mi až nečekaně.
O autorčině suverénním tvrzení, že s tímto režimem se každé dítě naučí spát celou noc, si můžete myslet svoje. Je pravda, že Maruška celou noc opravdu spí od tří měsíců (pokud jí samozřejmě nerostou zuby). Bětuška se pořád budí po třech hodinách, jako by se nechumelilo, ale na režim je tak pěvně zvyklá, že o půl sedmé už zavírá oči a spokojeně usníná ihned po uložení do postýlky. Samozřejmě netuším, jaké by to bylo, kdybych měla jiné děti, držela se režimu striktně, bla bla, ale uchovávám si přesvědčení, že pro odchov dvojčat je to knížka nesmírně užitečná, i kdyby si z ní člověk vzal jen půlku. A užitečná může být i pro mono rodiče, protože může pomoct v prevenci nežádoucích jevů, jako je dlouhé uspávání na rukou, převrácený denní režim, noční bdění atd. V neposlední řadě její kouzlo tkví v tom, že rodiče dvojčat zbaví řady otázek, které by jinak museli složitě řešit: "Když se jedno vzbudilo dřív, mám budit i to druhé, nebo se tohle ještě pokusit uspat? (Odpoví pohled na hodinky a srovnání denního plánu s realitou). "Mám krmit před spaním, nebo po spaní? Nebo jednu tak a druhou jinak?" (Krmíte podle rozpisu). "Přebalovat před kojením, nebo po něm?" (Uprostřed. Rozkojit, přebalit, dokojit). Ta úleva, když za vás někdo převezme část rozhodování, je zpočátku úžasná. A až nabudete sebevědomí, můžete si začít režim upravovat podle svých potřeb.
A pokud vám pevný systém opravdu nesedne, ale čekáte dvojčata a chcete se na ně psychicky připravit, zkuste Double Trouble (O dvojčatech a jak je přežít) - krásné, lehké čtení, které vás rozptýlí a připraví na to, že některé věci se prostě musí vydržet, a že to stojí za to.
sobota 21. ledna 2012
pátek 20. ledna 2012
Počkejažové a počkejažky
Dávejte na ně pozor.
Jsou všude.
Otráví vám mozek, výhled do budoucna nebo aspoň celý den.
Počkejažové a počkejažky jsou horší než mor a cholera. S úsměvem a často bohorovým pokývnutím nad vaší naivitou vypustí jedovatou slinu, která vás má zasáhnout, otrávit a udělat z vás dalšího Počkejaže.
Jak ty potvory poznáte? Jednoduše. Stačí prohodit cokoli pozitivního o tom, co právě zažíváte: děti dobře spí, manžel se o vás dobře stará, těhotenství vám zatím nedělá potíže? - Počkejaž či Počkejažka hned přispěchají s ujištěním
"Počkej, až jim porostou zuby!"
"Počkej, až spolu budete deset let jako my!"
"Počkej, až budeš v devátém měsíci!"
Odpor se nepřipouští. Počkejažka to měla v devátém měsíci blbé, takže by to budete mít taky blbé a basta fidli. Počkejažův syn prořval tři měsíce, když mu rostly špičáky, takže vaše děti to prořvou taky, těšte se, bude to peklo! A Počkejaž se těší s vámi
Počkejaž si totiž nepřeje, abyste některými nástrahami života propluli hladčeji než on. Neprožívá radost nad vaší radostí, nedoufá, že se vám vyhnou potíže, které potkali jeho.
Počkejaž je zlopřející bestie, které je potřeba vymýtit z povrchu země. Takže až nějakého potkáte, baseballovou pálku do ruky a pryč s nimi...ale hlavně...
...a hlavně nebuďte sami Počkejažové!
A až uslyšíte kolegyni rozplývat se nad tím, jak pozorný je její manžel tři měsíce po svatbě, jak si skvěle vybrala a jak nechápe ženy, které snáší manžela zapomínajícího nejen na výročí a Vánoce, ale i na víkendy a místy i na cestu domů, spolkněte to své "Počkej až..." a nechte ji...protože ona na to stejně časem přijde sama, a vy budete zbytečně znít jako kyselá vdova. A navíc je možné, že zrovna jí bude muž nosit květiny i po třiceti letech, víme? Tak nepočkejažujte!
Jsou všude.
Otráví vám mozek, výhled do budoucna nebo aspoň celý den.
Počkejažové a počkejažky jsou horší než mor a cholera. S úsměvem a často bohorovým pokývnutím nad vaší naivitou vypustí jedovatou slinu, která vás má zasáhnout, otrávit a udělat z vás dalšího Počkejaže.
Jak ty potvory poznáte? Jednoduše. Stačí prohodit cokoli pozitivního o tom, co právě zažíváte: děti dobře spí, manžel se o vás dobře stará, těhotenství vám zatím nedělá potíže? - Počkejaž či Počkejažka hned přispěchají s ujištěním
"Počkej, až jim porostou zuby!"
"Počkej, až spolu budete deset let jako my!"
"Počkej, až budeš v devátém měsíci!"
Odpor se nepřipouští. Počkejažka to měla v devátém měsíci blbé, takže by to budete mít taky blbé a basta fidli. Počkejažův syn prořval tři měsíce, když mu rostly špičáky, takže vaše děti to prořvou taky, těšte se, bude to peklo! A Počkejaž se těší s vámi
Počkejaž si totiž nepřeje, abyste některými nástrahami života propluli hladčeji než on. Neprožívá radost nad vaší radostí, nedoufá, že se vám vyhnou potíže, které potkali jeho.
Počkejaž je zlopřející bestie, které je potřeba vymýtit z povrchu země. Takže až nějakého potkáte, baseballovou pálku do ruky a pryč s nimi...ale hlavně...
...a hlavně nebuďte sami Počkejažové!
A až uslyšíte kolegyni rozplývat se nad tím, jak pozorný je její manžel tři měsíce po svatbě, jak si skvěle vybrala a jak nechápe ženy, které snáší manžela zapomínajícího nejen na výročí a Vánoce, ale i na víkendy a místy i na cestu domů, spolkněte to své "Počkej až..." a nechte ji...protože ona na to stejně časem přijde sama, a vy budete zbytečně znít jako kyselá vdova. A navíc je možné, že zrovna jí bude muž nosit květiny i po třiceti letech, víme? Tak nepočkejažujte!
pondělí 9. ledna 2012
Tak copak jsi dnes celý den dělala, maminko?
Asi znáte vtip o manželce a matce, která se jednoho dne rozhodne manželovi názorně předvést, co celý den dělala (jak se jí na to každý večer ptá) - tím, že jeden den neudělá nic. Díky Bohu mám manžela, který chápe, že pokud jsou naše půlroční dvojčata večer nakrmená, v čistém oblečení a naživu, znamená to, že jsem byla nadprůměrně pracovně vytížená. Problém mám ale já: připadá mi, že i když něco dělám celý den, večer ta práce není nikde vidět. Prostě celý den někde kmitám a večer není skoro nic hotovo - tak dělám vlastně něco, nebo se jen tak poflakuju?
Dnes jsem tedy experimentálně zaznamenávala, co vlastně celý dne dělám. Posuďte sami:
9 x jsem kojila
14 x jsem přebalovala
3 x. jsem umývala pokakaný zadek v umyvadle (tedy ne svůj)
1 x jsem umývala hovínka z pěnové puzzle skládačky
2 x jsem obě děti převlékla
Nesčetněkrát jsem otáčela dítě z bříška na záda, podávala dudlík, vyndávala ponožku z pusy a vracela ji na nožičku (případně vyměňovala za suchou - tedy ponožku)
Sebrala jsem plínky
Převlékla obě holčičí postýlky a jednu odtáhla z ložnice do pokoje
Přeložila jsem 4 000 slov (průměrná denní dávka překladatele pracujícího na plný úvazek je 3 000 slov - co ti lidi za ty prachy pro pána jána dělají???)
Vyřídila jsem 3 obchodní emaily, z nichž jeden zabral tři čtvrtě hodiny (dohledávání dat)
Umyla jsem podlahu v ložnici
Umyla jsem podlahu v chodbě
Upekla, oloupala a rozmixovalal jsem dýni na příkrmy
Uvařila a rozmixovala jsem květák na příkrmy
Půl dýně jsem skrmila Alžbětě na oběd, druhou půlku jsem zamrazila
Vytřídila jsem holčičí hračky
Roztřídila jsem hromadu oblečení
V koupelně jsem umyla umyvadlo, zrcadlo a skleněnou poličku (výrobce skleněných poliček do koupelny navrhuji na čestného laureáta ceny o nejnepraktičtější doplněk domácnosti, který je zároveň drahý A ošklivý. Nebo ho rovnou zabijte. Mě je to jedno.)
Večer jsem si s úžasem sedla a podivila se: Co jsem to vlastně celý den dělala, že jsem si ani neudělala oběd?
Dnes jsem tedy experimentálně zaznamenávala, co vlastně celý dne dělám. Posuďte sami:
9 x jsem kojila
14 x jsem přebalovala
3 x. jsem umývala pokakaný zadek v umyvadle (tedy ne svůj)
1 x jsem umývala hovínka z pěnové puzzle skládačky
2 x jsem obě děti převlékla
Nesčetněkrát jsem otáčela dítě z bříška na záda, podávala dudlík, vyndávala ponožku z pusy a vracela ji na nožičku (případně vyměňovala za suchou - tedy ponožku)
Sebrala jsem plínky
Převlékla obě holčičí postýlky a jednu odtáhla z ložnice do pokoje
Přeložila jsem 4 000 slov (průměrná denní dávka překladatele pracujícího na plný úvazek je 3 000 slov - co ti lidi za ty prachy pro pána jána dělají???)
Vyřídila jsem 3 obchodní emaily, z nichž jeden zabral tři čtvrtě hodiny (dohledávání dat)
Umyla jsem podlahu v ložnici
Umyla jsem podlahu v chodbě
Upekla, oloupala a rozmixovalal jsem dýni na příkrmy
Uvařila a rozmixovala jsem květák na příkrmy
Půl dýně jsem skrmila Alžbětě na oběd, druhou půlku jsem zamrazila
Vytřídila jsem holčičí hračky
Roztřídila jsem hromadu oblečení
V koupelně jsem umyla umyvadlo, zrcadlo a skleněnou poličku (výrobce skleněných poliček do koupelny navrhuji na čestného laureáta ceny o nejnepraktičtější doplněk domácnosti, který je zároveň drahý A ošklivý. Nebo ho rovnou zabijte. Mě je to jedno.)
Večer jsem si s úžasem sedla a podivila se: Co jsem to vlastně celý den dělala, že jsem si ani neudělala oběd?
pondělí 2. ledna 2012
Telefon z Prahy
Dnes mi nečekaně volal pan profesor, který bude v Motole operovat Marušku. Původní termín operace v prosinci odložili, že si mám zavolat 11. ledna a domluvíme se, kdy se půjde na věc. Dnes volal trochu zmatený, že má v kalendáři napsáno na 11. naše jméno a "termín operace" a je překvapený, že tam nemá jiné informace o naplánované operaci, předoperačním atd. Bylo mi to milé, že nejsem sama, kdo po sobě některé životně důležité poznámky po pár dnech či týdnech marně luští a není si jistý, jestli měl jít na kontrolu s okem nebo s oknem a proč vlastně.
Když už jsme spolu tedy mluvili, dohodli jsme se, že operace proběhne 30. ledna. Přála jsem si operaci co nejdřív, jednak to dlouhé čekání je neskutečně ubíjející, jednak mi přijde, že čím víc se dítě pohybuje a vnímá, tím je pro něj pobyt v nemocnici a mimo domácí prostředí větší stres. Dnes jsem se navíc dozvěděla, že je i vhodné operovat dokud je Maruška plně kojená, protože kojenecká stolice projde sešitým střevem daleko snáze, než kdyby už byla na příkrmech a měla stolici pevnou. Navíc je mateřské mléko dobře stravitelné, takže se po operaci může začít s krmením dříve. I tak ale bude Maruška muset vydržet po operaci dva dny úplně bez jídla. Do žíly jí samozřejmě půjde výživa, ale pocit hladu mít bude, takže se jen modlím, aby hodně spala a věřím, že jí k tomu na JIP pomůžou.
Jsme teď tedy ve fázi, kdy se u každé z holčiček snažíme dosáhnout opačného stravovacího stavu: Maruška musí zůstat plně kojená, zatímco Bětušku by bylo nejlepší co nejvíc převést na příkrmy, aby mateřské mléko tolik nepostrádala. Díky Bohu, jako by to holčičky věděly, Maruška stejně žádné příkrmy nechce (a z těch, které jsem jí vnutila, se osypala, aby mi to bylo jasné). Naproti tomu Bětuška je po jídle jako divá a kdyby to záleželo na ní, bude se už asi živit řízkama a dobře vychlazeným chmelovým mokem.
Hospitalizovaná budu jen s Maruškou, Bětuška bude s tatínkem přebývat poblíž u hodné tety Sáři a jezdit za mnou na návštěvy a nakojení. Doufám, že se nám pomocí příkrmů a odstříkaného mléka, které při každé návštěvě zabalím tatínkovi do nůše, podaří omezit množství Nutrilonu, které bude muset dostávat, na minimum.
Vzhledem k tomu, jak vzácnou vadu Maruška má, si ani nemůžu vyhledat na netu informace o průběhu operace, rekonvalescenci a podobně. Zbývá tedy jen doufat, věřit a modlit se:
- Aby byly holky zdravé a operace se nemusela odkládat (prosím!!!)
- Aby Maruška zvládla přípravu na operaci, což bude (mimo jiné) znamenat hladovění a čištění střeva projímadlem podávaným nasogastrální sondou (hadičkou zavedenou přes nos do žaludku), samozřejmě další léky a injekce
- Aby operace proběhla v poklidu, podle plánu, Maruška dobře snášela anestézii, dobře se vzpamatovala a po dvou dnech se bez potíží přisála a začala zase jíst
- Aby nedošlo k žádným komplikacím, kvůli kterým by se musela provést kolostomie (boční vývod)
- Abychom co nejdřív byly všichni zase šťastně doma!
Když už jsme spolu tedy mluvili, dohodli jsme se, že operace proběhne 30. ledna. Přála jsem si operaci co nejdřív, jednak to dlouhé čekání je neskutečně ubíjející, jednak mi přijde, že čím víc se dítě pohybuje a vnímá, tím je pro něj pobyt v nemocnici a mimo domácí prostředí větší stres. Dnes jsem se navíc dozvěděla, že je i vhodné operovat dokud je Maruška plně kojená, protože kojenecká stolice projde sešitým střevem daleko snáze, než kdyby už byla na příkrmech a měla stolici pevnou. Navíc je mateřské mléko dobře stravitelné, takže se po operaci může začít s krmením dříve. I tak ale bude Maruška muset vydržet po operaci dva dny úplně bez jídla. Do žíly jí samozřejmě půjde výživa, ale pocit hladu mít bude, takže se jen modlím, aby hodně spala a věřím, že jí k tomu na JIP pomůžou.
Jsme teď tedy ve fázi, kdy se u každé z holčiček snažíme dosáhnout opačného stravovacího stavu: Maruška musí zůstat plně kojená, zatímco Bětušku by bylo nejlepší co nejvíc převést na příkrmy, aby mateřské mléko tolik nepostrádala. Díky Bohu, jako by to holčičky věděly, Maruška stejně žádné příkrmy nechce (a z těch, které jsem jí vnutila, se osypala, aby mi to bylo jasné). Naproti tomu Bětuška je po jídle jako divá a kdyby to záleželo na ní, bude se už asi živit řízkama a dobře vychlazeným chmelovým mokem.
Hospitalizovaná budu jen s Maruškou, Bětuška bude s tatínkem přebývat poblíž u hodné tety Sáři a jezdit za mnou na návštěvy a nakojení. Doufám, že se nám pomocí příkrmů a odstříkaného mléka, které při každé návštěvě zabalím tatínkovi do nůše, podaří omezit množství Nutrilonu, které bude muset dostávat, na minimum.
Vzhledem k tomu, jak vzácnou vadu Maruška má, si ani nemůžu vyhledat na netu informace o průběhu operace, rekonvalescenci a podobně. Zbývá tedy jen doufat, věřit a modlit se:
- Aby byly holky zdravé a operace se nemusela odkládat (prosím!!!)
- Aby Maruška zvládla přípravu na operaci, což bude (mimo jiné) znamenat hladovění a čištění střeva projímadlem podávaným nasogastrální sondou (hadičkou zavedenou přes nos do žaludku), samozřejmě další léky a injekce
- Aby operace proběhla v poklidu, podle plánu, Maruška dobře snášela anestézii, dobře se vzpamatovala a po dvou dnech se bez potíží přisála a začala zase jíst
- Aby nedošlo k žádným komplikacím, kvůli kterým by se musela provést kolostomie (boční vývod)
- Abychom co nejdřív byly všichni zase šťastně doma!
čtvrtek 29. prosince 2011
Desatero rad pro matky dvojčat
Zde je několik dobrých rad, které jsem dostala nebo vyčetla před tím, než se holky narodily - a několik takových, které jsem nedostala, ale bývala bych byla ráda, kdybych je dostala.Takže co mi pomohlo ve zdraví a relativní pohodě přežít prvních šest měsíců:
1. Order! aneb S režimem dál dojdeš. Pokud chceš přežít první měsíce ve zdraví, zapomeň na moderní poučky o krmení dítěte kdykoli si řekne (on-demand feeding) a ponechání volné ruky v tom, kdy půjde dítě spát. Dvojčata je potřeba krmit zároveň a dávat je spát ve stejnou dobu, jinak nejenže nebudeš mít čas si umýt hlavu - nebudeš na to mít ani sílu. Maminku nebo tchýni, které budou štkát nad ubohým holátkem, které budíš z andělského spánku (buď aby se najedlo, když vstal i sourozenec, nebo aby nespalo moc dlouho a vydrželo spát v noci) buď ignoruj, nebo je rovnou nech, ať to na dva dny vezmou za tebe.
2. Help - I need somebody! Pokud patříš mezi hrdé samo-ženy, které všechno zvládnou, zařídí a opatří a raději by sis ukousla ruku, než někoho požádala o pomoc, mám pro tebe jedno slovo: Zapomeň. S dvojčaty budeš pomoc potřebovat neustále, už jen proto, že sama dvojkočár nevyneseš do autobusu, nepodržíš si dveře, nemluvě o tom, že kam mono-matka své dítě může klidně vzít, ty budeš potřebovat hlídání. Dobrá zpráva ale je, že většina rodin a kamarádů na dvojčata reaguje pozitivně a pomocné ruce se někdy najdou tam, kde bys je čekala nejméně. Jestli máte v rodině poněkud napjaté vztahy s prarodiči z jedné či druhé strany, očekávání dvojčat je skvělá příležitost, jak pošramocený rodiný život napravit. Usmiřte se a dejte si šanci - i slepicoidní tchýně je lepší než žádná tchýně - tedy téměř vždy. Praktická forma pomoci viz bod 3.
3. Get them out aneb Ven s nimi! Alespoň v několika prvních měsících, kdy je spánková deprivace nejakutnější, je nejlepší pomocníky využít k vožení kočárku v dostatečné vzdálenosti od domu. Teprve když dvojčátka definitivně opustí domácnost, budeš mít dostatečný klid na to jít si na chvíli lehnout, zajít si na záchod nebo se (pro změnu) naobědvat. Alternativní forma pomoci, hlídání dětí doma, zatímco ty jsi také přítomná, je podstatně méně účinná: jedním uchem budeš pořád poslouchat, která z ratolestí to řve a nedá ti to, abys neběhala do jámy lvové s vysvětlením, že na tento druh řevu je potřeba aplikovat dudlík, na tento vyměnit plínu a že kojeneckou vodu je třeba převařit. Ostatně vožení kočáru je dobré i pro pomocníka: projde se na čerstvém vzduchu, denní dávku fyzické aktivity si po tlačení 25kilového nákladu do místních kopců může s úlevou odškrtnout, ve volném prostoru se řev dětí líp rozprostře takže nehrozí prasknutí bubínků - ale hlavně, ví přesně, kdy se má vrátit domů, takže i případně ječící ratolesti zvládne s úsměvem toho, který ví, že „za dvacet minut vás mám, bestie, z krku“.
4. Keep it cool aneb Dítě, které řve, žije. Ne že by sis mohla jít v klidu lakovat nehty, ale pokud zrovna kojíš nebo přebaluješ druhé dítě, v klidu práci dokonči a pak běž teprve uklidňovat řvounka. Pokud totiž odejdeš od nedodělané práce, hrozí, že se ti rozeřve nedokojené dítě, které má hlad, obává se, že předčasně odejmuté prso už nikdy neuvidí, na přebalováku se pokaká nebo z něj rovnou spadne. Okamžitou pozornost řevu věnuj pouze pokud nabude neobvyklé intenzity, zní tlumeně nebo náhle zmlkne.
5. Prevention aneb Problémům je lepší předcházet, než je řešit. Jako špičkový manažer (kterým se staneš) se snaž vypozorovat krizové body a řešit problémy dříve, než nastanou. Může to znamenat mít při kojení jedné ratolesti v dosahu lehátko s druhým pokladem, abys ho mohla zuřivě houpat volnou nohou. Pořád ale lepší než kojit v ohlušujícím řevu, kdyby si nekrmený sourozenec zrovna připadal odstrkovaný. Nebo se nauč běhat po domě v plné polní (boty, kabát, čepice i rukavice), pokud děti špatně snáší čekat v kočárku oblečené, než ty se rozhodneš, zda se ti dnes lépe hodí modrý či fialový šátek. Některé děti je taky lepší dát spát těsně před tím, než začnou být unavené. Vyhneš se tím dvacetiminutovému ječení v postýlce, poslintání, posmrkání a poblití peřinek v afektu. Variant je nepřeberně mnoho, tak jako možností, jak a kdy ti to můžou děti dát pěkně sežrat. Ber to ale sportovně, většina problémů má krátké trvání a za měsíc, dva se vynoří nové problémy tam, kde bys je neočekávala, zatímco ty staré zmizí v propadlišti dějin.
6. Lidi mají blbé řeči. Smiř se s tím, ušetří ti to hodně energie.
7. Rodová pospolitost aneb Šestinedělí má smysl. Pokus se už dopředu vše zařídit tak, abys alespoň prvních pár týdnů po porodu byla zbavená povinnosti mazat manželovi chleba do práce (ukaž mu, kde máte v kuchyni nůž. I když...raději ho snad nauč kupovat krájený chleba), rýt zahrádku (stejně na ni nebude čas) a šůrovat byt (špinavých podlah si stejně všimneš jen ty). Využij první týdny k tomu, aby ses dala dohromady po těhotenství a porodu a zvykla si na ty dva nové životy, které se tu najednou hlásí o svoje práva. Zůstaň klidně zalezlá v posteli a jen koj, přebaluj (i to může dělat někdo jiný), raduj se, mazli se s nimi, koj a spi.
8. Nap time! aneb I dvacet minut spánku stojí za to. Všechno řvaní, kvílení, krmení a utírání nosů zvládneš s daleko větším přehledem vyspaná. Být vyspaná je prostě první krok k tomu být dobrou matkou. Pokud jsi nepovila nadprůměrné noční spáče, nauč se využívat každou chvíli k tomu, abys dospala noční krmení a přebalování, zejména v prvních měsících, kdy obě děti v noci nakojit, přebalit a uspat trvá přes hodinu a za další hodinu je čas vstávat a začít znovu.
9. Priority, priority aneb Jaký si to uděláš... Tvůj osobní pocit, jak péči o dvojčata zvládáš nebo nezvládáš, bude do značné míry záležet na tom, co od sebe očekáváš. Pokud máš představu, že udržíš domácnost čistou, zvířenu nakrmenou a vyvenčenou, každé ráno se zvládneš 40 minut malovat a manžel po návratu domů najde na stole tříchodovou večeři, jako to bylo než přišly děti, patrně tě čeká pocit určitého (naprostého) selhání. Radím postoj otrlý a minimalistický: každý den, kdy se děti dožijí večerního uložení nakrmené, jakžtakž čisté a nepřizabité jsi odvedla pořádný kus práce a můžeš si jej v duchu zařadit jako úspěšný. Všechno ostatní je jen nástavba - prémie navíc. Jsou dny, kdy prémií v podobě upečených buchet a převlečených postelí bude víc a jsou dny, kdy nebudou žádné, ale jak říkám...dokud jsou děti v pořádku, jsi skvělá a toho se drž!
10. Watch out for the crazy ones aneb Dávej pozor, s kým se stýkáš. Na mateřské se ti patrně pozmění okruh známých, na kafíčko po práci s kolegyní prostě už není tolik času a pravděpodobnější společnost ti budou dělat ostatní více či méně příčetné ženy postižené mateřstvím. Většinou je skvělé promluvit si s člověkem v podobné situaci, ve většině měst jsou kluby dvojčat a vícerčat, zavítej tam, když nic jiného, aspoň budeš vědět, že v tom nejsi sama a často získáš užitečné tipy. Dávej si ale pozor na matky (ať už mono či double) které jsou stále v pohodě a cool, jednou rukou škrábou bio mrkev k svačině a druhou si vážou dítě do složitého úvazu v šátku z pravé eko-bio-bavlny (k nám importován pohříchu neekologickou leteckou dopravou, ale nebudeme bazírovat na maličkostech). Patrně z nich budeš mít depresi. Stejně nevýhodné jsou ale maminky, které jsou neustále zničené, vyplivnuté a vystresované péčí o svého jedináčka a trpí pocitem, že jedině když se ti se vším svěří, bude jim lépe (takzvaní energetičtí upíři). Prostě se pokus stýkat s holkama, které mají zdravý nadhled, většinou péči o děti zvládají, dokáží ti poradit i pomoct, ale taky otevřeně přiznat, že je někdy ta mateřská na zbláznění. A nezapomeň, že kontatky s bezdětnými kamarádkami ti pomohou udržet konverzační schopnosti i v jiných okruzích, než jsou zoubky, kašlíky a konzistence či barva dnes odsátého hlenu.
1. Order! aneb S režimem dál dojdeš. Pokud chceš přežít první měsíce ve zdraví, zapomeň na moderní poučky o krmení dítěte kdykoli si řekne (on-demand feeding) a ponechání volné ruky v tom, kdy půjde dítě spát. Dvojčata je potřeba krmit zároveň a dávat je spát ve stejnou dobu, jinak nejenže nebudeš mít čas si umýt hlavu - nebudeš na to mít ani sílu. Maminku nebo tchýni, které budou štkát nad ubohým holátkem, které budíš z andělského spánku (buď aby se najedlo, když vstal i sourozenec, nebo aby nespalo moc dlouho a vydrželo spát v noci) buď ignoruj, nebo je rovnou nech, ať to na dva dny vezmou za tebe.
2. Help - I need somebody! Pokud patříš mezi hrdé samo-ženy, které všechno zvládnou, zařídí a opatří a raději by sis ukousla ruku, než někoho požádala o pomoc, mám pro tebe jedno slovo: Zapomeň. S dvojčaty budeš pomoc potřebovat neustále, už jen proto, že sama dvojkočár nevyneseš do autobusu, nepodržíš si dveře, nemluvě o tom, že kam mono-matka své dítě může klidně vzít, ty budeš potřebovat hlídání. Dobrá zpráva ale je, že většina rodin a kamarádů na dvojčata reaguje pozitivně a pomocné ruce se někdy najdou tam, kde bys je čekala nejméně. Jestli máte v rodině poněkud napjaté vztahy s prarodiči z jedné či druhé strany, očekávání dvojčat je skvělá příležitost, jak pošramocený rodiný život napravit. Usmiřte se a dejte si šanci - i slepicoidní tchýně je lepší než žádná tchýně - tedy téměř vždy. Praktická forma pomoci viz bod 3.
3. Get them out aneb Ven s nimi! Alespoň v několika prvních měsících, kdy je spánková deprivace nejakutnější, je nejlepší pomocníky využít k vožení kočárku v dostatečné vzdálenosti od domu. Teprve když dvojčátka definitivně opustí domácnost, budeš mít dostatečný klid na to jít si na chvíli lehnout, zajít si na záchod nebo se (pro změnu) naobědvat. Alternativní forma pomoci, hlídání dětí doma, zatímco ty jsi také přítomná, je podstatně méně účinná: jedním uchem budeš pořád poslouchat, která z ratolestí to řve a nedá ti to, abys neběhala do jámy lvové s vysvětlením, že na tento druh řevu je potřeba aplikovat dudlík, na tento vyměnit plínu a že kojeneckou vodu je třeba převařit. Ostatně vožení kočáru je dobré i pro pomocníka: projde se na čerstvém vzduchu, denní dávku fyzické aktivity si po tlačení 25kilového nákladu do místních kopců může s úlevou odškrtnout, ve volném prostoru se řev dětí líp rozprostře takže nehrozí prasknutí bubínků - ale hlavně, ví přesně, kdy se má vrátit domů, takže i případně ječící ratolesti zvládne s úsměvem toho, který ví, že „za dvacet minut vás mám, bestie, z krku“.
4. Keep it cool aneb Dítě, které řve, žije. Ne že by sis mohla jít v klidu lakovat nehty, ale pokud zrovna kojíš nebo přebaluješ druhé dítě, v klidu práci dokonči a pak běž teprve uklidňovat řvounka. Pokud totiž odejdeš od nedodělané práce, hrozí, že se ti rozeřve nedokojené dítě, které má hlad, obává se, že předčasně odejmuté prso už nikdy neuvidí, na přebalováku se pokaká nebo z něj rovnou spadne. Okamžitou pozornost řevu věnuj pouze pokud nabude neobvyklé intenzity, zní tlumeně nebo náhle zmlkne.
5. Prevention aneb Problémům je lepší předcházet, než je řešit. Jako špičkový manažer (kterým se staneš) se snaž vypozorovat krizové body a řešit problémy dříve, než nastanou. Může to znamenat mít při kojení jedné ratolesti v dosahu lehátko s druhým pokladem, abys ho mohla zuřivě houpat volnou nohou. Pořád ale lepší než kojit v ohlušujícím řevu, kdyby si nekrmený sourozenec zrovna připadal odstrkovaný. Nebo se nauč běhat po domě v plné polní (boty, kabát, čepice i rukavice), pokud děti špatně snáší čekat v kočárku oblečené, než ty se rozhodneš, zda se ti dnes lépe hodí modrý či fialový šátek. Některé děti je taky lepší dát spát těsně před tím, než začnou být unavené. Vyhneš se tím dvacetiminutovému ječení v postýlce, poslintání, posmrkání a poblití peřinek v afektu. Variant je nepřeberně mnoho, tak jako možností, jak a kdy ti to můžou děti dát pěkně sežrat. Ber to ale sportovně, většina problémů má krátké trvání a za měsíc, dva se vynoří nové problémy tam, kde bys je neočekávala, zatímco ty staré zmizí v propadlišti dějin.
6. Lidi mají blbé řeči. Smiř se s tím, ušetří ti to hodně energie.
7. Rodová pospolitost aneb Šestinedělí má smysl. Pokus se už dopředu vše zařídit tak, abys alespoň prvních pár týdnů po porodu byla zbavená povinnosti mazat manželovi chleba do práce (ukaž mu, kde máte v kuchyni nůž. I když...raději ho snad nauč kupovat krájený chleba), rýt zahrádku (stejně na ni nebude čas) a šůrovat byt (špinavých podlah si stejně všimneš jen ty). Využij první týdny k tomu, aby ses dala dohromady po těhotenství a porodu a zvykla si na ty dva nové životy, které se tu najednou hlásí o svoje práva. Zůstaň klidně zalezlá v posteli a jen koj, přebaluj (i to může dělat někdo jiný), raduj se, mazli se s nimi, koj a spi.
8. Nap time! aneb I dvacet minut spánku stojí za to. Všechno řvaní, kvílení, krmení a utírání nosů zvládneš s daleko větším přehledem vyspaná. Být vyspaná je prostě první krok k tomu být dobrou matkou. Pokud jsi nepovila nadprůměrné noční spáče, nauč se využívat každou chvíli k tomu, abys dospala noční krmení a přebalování, zejména v prvních měsících, kdy obě děti v noci nakojit, přebalit a uspat trvá přes hodinu a za další hodinu je čas vstávat a začít znovu.
9. Priority, priority aneb Jaký si to uděláš... Tvůj osobní pocit, jak péči o dvojčata zvládáš nebo nezvládáš, bude do značné míry záležet na tom, co od sebe očekáváš. Pokud máš představu, že udržíš domácnost čistou, zvířenu nakrmenou a vyvenčenou, každé ráno se zvládneš 40 minut malovat a manžel po návratu domů najde na stole tříchodovou večeři, jako to bylo než přišly děti, patrně tě čeká pocit určitého (naprostého) selhání. Radím postoj otrlý a minimalistický: každý den, kdy se děti dožijí večerního uložení nakrmené, jakžtakž čisté a nepřizabité jsi odvedla pořádný kus práce a můžeš si jej v duchu zařadit jako úspěšný. Všechno ostatní je jen nástavba - prémie navíc. Jsou dny, kdy prémií v podobě upečených buchet a převlečených postelí bude víc a jsou dny, kdy nebudou žádné, ale jak říkám...dokud jsou děti v pořádku, jsi skvělá a toho se drž!
10. Watch out for the crazy ones aneb Dávej pozor, s kým se stýkáš. Na mateřské se ti patrně pozmění okruh známých, na kafíčko po práci s kolegyní prostě už není tolik času a pravděpodobnější společnost ti budou dělat ostatní více či méně příčetné ženy postižené mateřstvím. Většinou je skvělé promluvit si s člověkem v podobné situaci, ve většině měst jsou kluby dvojčat a vícerčat, zavítej tam, když nic jiného, aspoň budeš vědět, že v tom nejsi sama a často získáš užitečné tipy. Dávej si ale pozor na matky (ať už mono či double) které jsou stále v pohodě a cool, jednou rukou škrábou bio mrkev k svačině a druhou si vážou dítě do složitého úvazu v šátku z pravé eko-bio-bavlny (k nám importován pohříchu neekologickou leteckou dopravou, ale nebudeme bazírovat na maličkostech). Patrně z nich budeš mít depresi. Stejně nevýhodné jsou ale maminky, které jsou neustále zničené, vyplivnuté a vystresované péčí o svého jedináčka a trpí pocitem, že jedině když se ti se vším svěří, bude jim lépe (takzvaní energetičtí upíři). Prostě se pokus stýkat s holkama, které mají zdravý nadhled, většinou péči o děti zvládají, dokáží ti poradit i pomoct, ale taky otevřeně přiznat, že je někdy ta mateřská na zbláznění. A nezapomeň, že kontatky s bezdětnými kamarádkami ti pomohou udržet konverzační schopnosti i v jiných okruzích, než jsou zoubky, kašlíky a konzistence či barva dnes odsátého hlenu.
středa 28. prosince 2011
Milá Bětuško,
na Štědrý den ti bylo půl roku a já ani nevím, kde začít. Tolik ti toho chci napsat! Takže napřed: jsi úžasná! (a pro nás s tatínkem vždycky budeš).
Jsi pořád živé děťátko, všechno sleduješ, pozoruješ, vnímáš a pak jsi z toho zničená. Nevydržíš vzhůru déle než dvě hodiny, pak musíš aspoň na 20 minut spát. Naučila ses krásně usínat večer, to s tebou nemáme skoro žádné starosti, úderem půl sedmé spíš (a není v lidských silách tě udržet vzhůru déle). Zato ráno nemůžeš dospat a lákáš mě z postele někdy už ve 4, ale většinou odolám a nějak to spolu vydržíme do šesti, někdy i do sedmi. Ve všední dny si tě bere tatínek, děláš mu ráno společnost zatímco se vypravuje do práce. Než odejde, šoupně tě ke mě do postele a já tě ještě přemlouvám na půlhodinku spaní, narozdíl od tebe a tatínka vstávám nerada.
Jen co ses naučila přetáčet na bříško, chceš tam být skoro pořád. Bohužel se ale neumíš otočit zpět, takže posledních pár týdnů trávím většinu dne tak, že tě rozčilenou a řvoucí otáčím z bříška na záda, aby ses ještě ubrečená a poslintaná honem otočila zpět na bříško a mohla pokračovat ve řvaní. Vztekat se tady dovedeš pořádně, ale i radovat, všechno prožíváš naplno. Jedné z tvých oblíbených her říkám "anihilace kostky". Máme látkové kostky v kontrastních barvách. Většina dětí je pozoruje a štěrchá s nimi, ty máš ale lepší herní metody: kostku v leže na zádech uchopíš do rukou, otočíš se s ní na bříško, pevně ji stiskneš rukama, zaboříš do ní obličej, zakousneš se a vrčíš jako divá zvěř. Kdybys měla zoubky, asi ji i roztrháš. Podobné skřeky vydáváš docela často, říkáme ti žertem Bestijáno. Když mě ale u kojení kopeš nohama a ručičkama se mi zarýváš do prsa, jako bys je chtěla utrhnout, říkám ti spíš "Alžběto, ty zvíře!"
Jsi vzorný jedlík, vůbec ti nevadí, když ti občas dám Sunar, s příkrmy taky nejsou žádné problémy. Všechno ti chutná, když tě večer krmím kaší, mlátíš ručičkou a pobízíš mě k rychlejšímu tempu. V noci se na kojení pořád budíš docela často, snad se nám podaří tvoje noční spaní ještě trochu zlepšit.
Líbí se mi, jak mě udržuješ ve střehu. Pořád musím vědět, kde jsi (aby sis někde něčím neublížila), kdy jsi naposledy spala a jak dlouho (aby ses nepřetáhla) a kdy jsi naposledy jedla (když tě nechám moc vyhladovět, strašně pak u prsa vyvádíš). Je radost pozorovat, jak jsi živá. Teď se snažíš posouvat na bříšku dopředu, ale ještě tě nenapadlo, že jestli se chceš pohnout z místa, musíš posunovat i ruce. Takže jen šoupeš nožíčkama dopředu a vysoko zvedáš zadeček. Tatínek má obavy, že jestli brzo nezačneš používat ruce, uděláš nám kotrmelec :) Jsi mrštná, pevná, drobná, doufám, že ti tahle kondice vydrží. A hlavně doufám, že ti vydrží úsměvy, kterými neštříš. Strašně ti sluší a máš krásné dolíčky!
Jsi pořád živé děťátko, všechno sleduješ, pozoruješ, vnímáš a pak jsi z toho zničená. Nevydržíš vzhůru déle než dvě hodiny, pak musíš aspoň na 20 minut spát. Naučila ses krásně usínat večer, to s tebou nemáme skoro žádné starosti, úderem půl sedmé spíš (a není v lidských silách tě udržet vzhůru déle). Zato ráno nemůžeš dospat a lákáš mě z postele někdy už ve 4, ale většinou odolám a nějak to spolu vydržíme do šesti, někdy i do sedmi. Ve všední dny si tě bere tatínek, děláš mu ráno společnost zatímco se vypravuje do práce. Než odejde, šoupně tě ke mě do postele a já tě ještě přemlouvám na půlhodinku spaní, narozdíl od tebe a tatínka vstávám nerada.
Jen co ses naučila přetáčet na bříško, chceš tam být skoro pořád. Bohužel se ale neumíš otočit zpět, takže posledních pár týdnů trávím většinu dne tak, že tě rozčilenou a řvoucí otáčím z bříška na záda, aby ses ještě ubrečená a poslintaná honem otočila zpět na bříško a mohla pokračovat ve řvaní. Vztekat se tady dovedeš pořádně, ale i radovat, všechno prožíváš naplno. Jedné z tvých oblíbených her říkám "anihilace kostky". Máme látkové kostky v kontrastních barvách. Většina dětí je pozoruje a štěrchá s nimi, ty máš ale lepší herní metody: kostku v leže na zádech uchopíš do rukou, otočíš se s ní na bříško, pevně ji stiskneš rukama, zaboříš do ní obličej, zakousneš se a vrčíš jako divá zvěř. Kdybys měla zoubky, asi ji i roztrháš. Podobné skřeky vydáváš docela často, říkáme ti žertem Bestijáno. Když mě ale u kojení kopeš nohama a ručičkama se mi zarýváš do prsa, jako bys je chtěla utrhnout, říkám ti spíš "Alžběto, ty zvíře!"
Jsi vzorný jedlík, vůbec ti nevadí, když ti občas dám Sunar, s příkrmy taky nejsou žádné problémy. Všechno ti chutná, když tě večer krmím kaší, mlátíš ručičkou a pobízíš mě k rychlejšímu tempu. V noci se na kojení pořád budíš docela často, snad se nám podaří tvoje noční spaní ještě trochu zlepšit.
Líbí se mi, jak mě udržuješ ve střehu. Pořád musím vědět, kde jsi (aby sis někde něčím neublížila), kdy jsi naposledy spala a jak dlouho (aby ses nepřetáhla) a kdy jsi naposledy jedla (když tě nechám moc vyhladovět, strašně pak u prsa vyvádíš). Je radost pozorovat, jak jsi živá. Teď se snažíš posouvat na bříšku dopředu, ale ještě tě nenapadlo, že jestli se chceš pohnout z místa, musíš posunovat i ruce. Takže jen šoupeš nožíčkama dopředu a vysoko zvedáš zadeček. Tatínek má obavy, že jestli brzo nezačneš používat ruce, uděláš nám kotrmelec :) Jsi mrštná, pevná, drobná, doufám, že ti tahle kondice vydrží. A hlavně doufám, že ti vydrží úsměvy, kterými neštříš. Strašně ti sluší a máš krásné dolíčky!
pondělí 26. prosince 2011
Přejte si něco, padá hvězda
O Vánocích tedy až tak nepadají, to spíš jedna vyšla (a jak zpívají Ebeni, z téhleté hvězdy naděje vyplývá, že světlo vejde i do našeho chlíva.) V Americe je ale s Vánoci neodlučně spojená písnička When you Wish Upon a Star (Přeješ-li si něco, když padá hvězda). V roce 1940 byla napsaná pro Disneyho adaptaci Pinocchia a hned vyhrála cenu Akademia za nejlepší původní píseň. Ačkoli původně zamýšlená jen jako písnička k filmu, sklidila mnoho ocenění a stala se ikonou společnosti Disney, kterou nazpíval snad každý druhý romantický zpěvák. Pro vás mám na srovnání původní verzi z Pinocchia:
A mou nejoblíbenější verzi pana Armstronga (bez obrazu, jen zvuk).
Pro mého muže taky překlad původního textu :)
When you wish upon a star / Přeješ-li si něco, když padá hvězda
A mou nejoblíbenější verzi pana Armstronga (bez obrazu, jen zvuk).
Pro mého muže taky překlad původního textu :)
When you wish upon a star / Přeješ-li si něco, když padá hvězda
Makes no difference who you are / Ať už jsi kdokoli
Anything your heart desires / Všechny touhy tvého srdce
Will come to you / Se naplní.
If your heart is in your dream / Pokud do snu vložíš celé své srdce
No request is too extreme / Není žádné přání příliš troufalé
When you wish upon a star / Přeješ-li si něco, když padá hvězda
As dreamers do / Jako to dělají snílci.
Fate is kind / Štěstěna je laskavá
She brings to those who love / Těm, kteří milují, přináší
The sweet fulfillment of / To nejsladší naplnění
Their secret longing / Jejich tajných tužeb.
Like a bolt out of the blue / Jako blesk z čistého nebe
Fate steps in and sees you through / Zasáhne, a dohlédne na tebe
When you wish upon a star / Přeješ-li si něco, když padá hvězda
Your dreams come true / Tvé sny se uskuteční.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)