Priority

Milí přátelé,
doufám, že jste Štědrý den prožili v pokoji a radosti. U nás probíhal tak pohodově, jak to u pěti dětí do pěti let probíhat může. Všechno bylo nachystáno, ambiciózní plány včas opuštěny, jídla bylo dost a dárků také., měli jsme se rádi a bylo nám dobře.

Když jsme večer ukládali děti do postelí, ptala jsem se Amálky, co jí všechno Ježíšek přinesl. Zajímalo mě, jestli v tom mumraji a zmatku dokázala vstřebat alespoň některé dárky.

"-Miminko veliký krásný pšinesl." (Přinesl, panenka a knížka byly jediné věci, které si od Ježíška přála".

"-A co ještě Amálko?"

"Pšinesl knížku. Á-a-a-á sukničku pšinesl. Kuličky takový." (Prima, tak si fakt pamatovala skoro všechno).

"A co se ti, Amálko, líbilo nejvíc?"

(chvíle přemýšlení, šťourání prstem v puse, a pak):

"S maminkou doma byly. Mě líbilo, hezký bylo."

Nu, nevím, co  nás, čeká příští rok. Ale děj se co děj, přeju si dokázat zachovat ty správné priority, jak mi to na Štědrý večer předvedla má dvouletá dcera.