Kdyby se se vám ale přeci jen náhodou mezi návštěvou kina a lakováním nehtů zachtělo upéct ještě nějaké cukroví, tyto dva recepty mám léty osvědčené a jsou skvělé.
Žitné perníčky (ihned měkké, křehké)
Důležité je dodržet postup, těsto nevyvalovat moc tenké a perníčky nepéct moc dlouho, jinak tvrdnou. Nepřepečené jsou ovšem vynikající a navrch zdravé. Vřele doporučuju si utlouct vlastní směs koření, ale jakákoli koupená bude samozřejmě fungovat taky.
800 g žitné mouky (dávám obyčejnou žitnou, nikoli s celozrnnou. S celozrnnou jsou suché a drolivé, pokud ji chcete použít, musíte si recept upravit.
4 vejce
1 máslo
300 třtinového cukru (rozemelu v kuchyňském robotu na moučku, krystalky mají sklon v těstě zůstat a následně křupat).
1 lžíce perníkového koření
1 lžíce jedlé sody
100 g mletých ořechů.
Perníčky peču na 180 stupňů a po vytažení z trouby potírám rozšlehaným vajíčkem.
Letos ještě nejsou ozdobené, ale já v tomto ohledu stejně nejsem velký estét. Za ideální zdobení perníčků s předškolními dětmi považuju hrnek rozpuštěné čokolády, štětce na malování a několik druhů posypek (mleté ořechy, kokos, barevné sypání). Ať se děti vyřádí. Pokud perníčky zdobíte cukrovou polevou, přidejte do receptu kakao, na tmavších perníčcích poleva lépe vynikne..
Linecké cukroví z Lince
Tento recept jsem kdysi dostala od kamarádky z internetové diskuze. Zachovává ideální linecký poměr 3:2:1 (mouka, máslo, cukr), ale překvapivě vyžaduje vařené žloutky. Vzniklé pečivé je křehké, máslové, voňavé a peču z něj i veškeré máslové sušenky na Velikonoce a jiné příležitosti.
36 deka polohrubé mouky
12 deka cukru
24 deka másla
4 vařené žloutky (pečlivě propasírované)
šťáva+kůra z 1 citronu
Část cukru nahrazuju domácím vanilkovým cukrem, pokud mám. Vzniká vložením vanilkového lusku do sklenice s cukrem - můžete ho přechovávat nekonečně dlouho. Jinak vydlabu rovnou vanilkový lusk, ale tím se do těsta přimíchají černé tečky, které v něm nejsou vizuálně žádoucí.
Peču na 160 stupňů velmi krátce, ale to si musíte vychytat podle své trouby.
Vypadá to skvěle! Já letos nepeču. Nepeču. Nepeču. Nepeču. A je mi krásně. I bez cukroví :-)
OdpovědětVymazatJá už nepeču, nepeču, nepeču několik let, ale vždycky nějak skončím s deseti druhy :D Ale moc vám držím palce, ať nepečete úspěšněji, než já!
VymazatDekuji, vyzkousim! Zeptam se - kde berete cas na peceni a kolik pecete druhu? Mam pulrocni miminko a zvladla jsem jen vanilkove rohlicky - v noci,jinak to je nemozne! :-) Mi.
OdpovědětVymazatTak ony už jsou děti přece jen starší a ty pětileté pečení milují, takže pečeme spolu. U vykrajování perníčků asistovaly i dvouleťačky, ale chce to pevné nervy, toleranci vůči nepořádku a smířit se s tím, že pěkných tvarů na stůl bude jen pár :D
VymazatJina peču jen tyto dva druhy a pak děláme asi 5-6 druhů různých nepečených druhů ze sušeného ovoce. Loni se nám např. ohromně osvědčily sušené švestky namáčené v hořké čokoládě, což je cukroví, které už pětileťačky vyrobí samy, a sahala po něm každá návštěva.
Peču se staršími, když mladší spí, s mladšími, když jsou starší ve školce, a s Františkou na zádech, když si náhodou někdo vezme všechny 4 starší ven (což se stává minimálně). Ale když se na to necítíte a jste z miminka unavená, tak se na to vyprdněte a užijte si Vánoce v klidu i bez cukroví, počet napečených druhů ani vyleštěnost oken nejsou mírou vaší hodnoty jako matky a manželky!
Jste skvela, dekuju za rozsahlou odpoved! Ja na vasem blogu jen ziram, jak jsou mezi nama skvely mamy jako jste vy, objevila jsem vas nedavno a precetla cely archiv. A pak se nemuzu divit, ze nestiham s jednim prckem, ze.. :-) Pozehnane Vanoce Vam i vasi krasne rodine! Mi.
VymazatKdyž už jste se jemně dotkla tématu míry hodnoty jako matky...zajímal by mě velmi Váš názor,zda se dá míra určit a jak....já mám pocit, že nemohu nikdy dosáhnout tu požadovanou míru a když už jsou relativně spokojené děti pak ke mě přijde na ulici ženská, že ten jemný pohlavek co jsem dala synovi byl teda jako zbytečnej (rozumějte přecházím silnici po přechodu s téměř tříletými dvojčaty držící se za každou ruku a v 5. měsíci těhotenství přičemž jeden z nich se začne věšet za ruku a ja mám strach aby právě přijíždějící auto řádně dobrzdilo, po šťastném konci dostane syn jemný pohlavek s tím, že je to nebezpečné). Tohle mě vedlo k bilancování, jak si vlastně můžu být jistá, že z dětí něco vychovám, resp. že na stará kolena si budu někdy moci říci, že jsem udělala vše, jak jsem jen nejlépe mohla....jinak hltám každé Vaše slovo - tak laskavé a skutečné...a tajně doufám, že si jednou budu moci koupit nějakou Vaši prvotinu v knižní podobě ;-)
OdpovědětVymazatMáte pocit, že nemůžete nikdy dostát požadovanou míru - důležité je odpovědět si, KÝM požadovanou. Veřejností? Manželem? Přáteli? Zkuste si na to odpovědět a upřímně se zamyslet, jestli opravdu něčí míru musíte dosahovat. Nestačí být prostě nejlepší, jaká být umíte? Dnešní doba, instagramy, facebooky a blogy nás svádí k tomu neustále se poměřovat, ale je to cesta do pekel. Nejlepší je mít se ráda taková, jaká jsem, být si vědoma svých nedostatků, pracovat na jejich odstranění, ale nedeptat se.
VymazatJinak ohledně fyzických trestů máme doma zavedené jednoduché pravidlo: nepoužíváme je, my nebijeme děti a děti nemají dovoleno bít sebe navzájem. Výjimkou jsou u mladších dětí (cca do 3 let) "přečiny proti zdraví a lidskosti"., tj. právě tyto různě nebezpečné situace, kdy je opravdu potřeba zasáhnout velmi tvrdě a obvykle i rychle. Každopádně si ale myslím, že pokud svoje dítě vysloveně nebijete a netrápíte, nemá vám do toho kolemjdoucí co mluvit a nevím, jestli bych se, těhotná a vystresovaná, dokázala zdržet velmi jadrné odpovědi, stát se to mě!
Moc děkuju za upřímnou odpověď...souhlasím s vámi,a to ve všem...jinak šlo opravdu o jemný pohlavek,kdy dítě neplakalo,jen se urazilo,ale vyřešilo se to nabídnutím koblihy a smír byl uzavřen :-D Poté se do toho vložila paní,na kterou snad do smrti nezapomenu :-D
VymazatTak jsem upekla Vaše perníky a jsou perfektní!
OdpovědětVymazatA k předchozí diskuzi: hodnotu matky přece nemůže určovat nějaká nabručená kolemjdoucí. Jednou vás na ulici někdo pochválí, jindy vám vynadá, a přitom Vy jste pořád stejná - a jaká vlastně, to náhodný samozvaný hodnotitel vůbec nemůže tušit. Holt někdo má potřebu kritizovat, jak se druzí oblékají, druhý se strefuje do hubených nebo tlustých, třetí se vkládá do výchovy cizích dětí... vždycky žasnu, kde se v lidech bere to sebevědomí a patent na rozum :-)