pátek 23. prosince 2016

Chvála vaječného koňaku

Jeden smutný ajznboňák dobře věděl, co je dobré.
Vaječný koňak ze svařených žloutků dělávala moje babička, my děti jsme ho nesměly pít a pamatuju se, že mi to přišlo jako strašná křivda. Byla to totiž věc zjevně výborná, lepivá a sladká, a takové by dětem nikdo odpírat neměl!

Já se s žloutky nevařím, protože (celkem pochopitelně) preferuju recepty ultra rychlé a jednoduché. Už několikátý rok dělám vaječný koňak podle Fidorky (sjeďte si pro něj až na samý konec stránky). Je rychlý a výborný, tak co si přát? Případnou salmonelu jistě zabije alkohol - tak si to aspoň namlouvám a vesele popíjím i coby kojící matka.

Tomuhle koňaku taky doma říkáme předvánoční. Dělám ho v týdnu před vánoci, po večerech ho popíjíme s mužem a zaháním tím předvánoční stresy a chmury. Těch zřejmě letos bylo víc než jindy, protože první várka koňaku padla už v úterý :) Dnes jsem další lahev nesla kamarádům, kteří mají dvě malé děti, a taky vypadali, že se koňak zítřejšího večera asi nedožije.

Prostě, Vánoce jsou nádherné svátky, ale přiznejme si to, jejich příprava klade na všechny určité nároky, kterým se někdy čelí lépe s mírnou hladinkou alkoholu.

Mezi svátky to pak nebývá o moc lepší, přeci jen, děti doma ze školek a škol, tchýně, babičky a jiné okolnosti...prostě důvod se vždycky najde. Tak na zdraví!






Žádné komentáře:

Okomentovat