Když láme se rok jako chléb...

Silvestrovské oslavy jsem nikdy nějak nezvládala. Co jsem dospělá a můžu je s klidem v duši vynechat, docela se mi ulevilo. Dejte mi na večeři tatarák, připijte si se mnou a nechte mě jít spát, tři z mých dětí vstávají mezi pátou a šestou, takže po mě nemůžete chtít zázraky!

Posledních pět let našeho života ale bylo tak turbulentních a nabitých zážitky, že pociťuju potřebu si každý rok alespoň stručně napsat, co se dělo, jaký ten rok vlastně byl. Pro mou vlastní potřebu, pro možnost se k těm záznamům vrátit, pro posílení paměti - nu a letos i na blog.

Ronjin rok 2016 ve stručných bodech

Přežili jsme bez ztráty kytičky.
Ale chvílemi to bylo o fous.
Narodil se mi synovec.
Malenky vyrostly z kojenců ležících jen na zádech ve dvě neřízené střely, které běhají, skáčou, na gauči metají přemety, lezou po žebříku, sní, na co přijdou, spí celou noc, strašně moc se smějí a pořád vstávají nepřiměřeně brzo ráno.
Starší holky oslavily v červnu 4. narozeniny a od září začaly chodit do lesní třídy ve státní školce. Zvykly si tam neuvěřitelně rychle, jsou tam strašně spokojené, dospěly, vyrostly a jsou to prima holky, se kterými je radost být.
Pracovně se mi dařilo velmi dobře, zakázek bylo pořád dost a ačkoli teoreticky pracuju jen dva dny v týdnu (a noční směny a kradené hodinky v době, kdy děti po obědě spí), můj celkový příjem se příliš neliší od doby, kdy jsem pracovala na plný úvazek (díky Bohu za ty dary).
Zvládli jsme dovolenou u moře.¨
Přešla jsem na chození bosky nebo v barefoot botách a zamilovala jsem se do toho.
Zjistili jsme, že počet členů naší domácnosti ještě není konečný.
Strávili jsme krásný týden v Jizerkách.
Zorganizovali jsme prima tábor pro předškolní děti.
Starší holky si užily léto plné plavání, táboráků, her na zahradě a zmrzliny.
Od září jsme rozjeli skautskou družinu určenou předškolním dětem. Chodí nám tam dvakrát víc dětí, než jsme čekali, přesto se nám vesměs dařily smysluplné schůzky a výpravy a celkově nám Benjamínci dělají obrovskou radost.
Dům pro rodiče, který měl být hotový, se ještě nepodařilo dokončit (a hlavně připojit k elektrické rozvodné síti, díky, E.ONe).
Nedaří se mi být tak trpělivou mámou, jakou bych si pro svoje holky přála.
Pracovně většina zakázek přichází od jednoho klienta, což je pro mě jako pro freelancera do budoucna poněkud rizikové, pokud tento klient vypadne, bude to znamenat minimálně dočasný výpadek příjmů.
Měla jsme strašně málo času pro sebe. Strašně málo.
Management domácnosti se sice zlepšil, avšak stále je spíš slabý. Kamarádi už na neplánované návštěvy přijet můžou, tchýně ještě ne.
Maruška se naučila říkat "R".
Ale ještě se nenaučila říkat "K".
Nepotřebovali jsme celý rok pohotovost, nikdo z nás nebyl ani v nemocnici.
Sáhli jsme si dost hluboko do zásobáren sil. Kdo nezažil několikaměsíční spánkovou deprivaci, těžko pochopí.
I přes drobná klopýtnutí posledních měsíců je nám všem spolu pořád dobře.

Celkově se mi chce říct - vlastně spíš zvolat - díky Bohu za ty dary!

A do příštího roku si přeju

• abych byla trpělivější
• abych se lépe starala o domácnost
• abych si našla víc času sama pro sebe
• abych mohla víc číst
• abych se vrátila ke klarinetu
• aby se mi podařilo žít zdravěji
• abych se dokázala profesně posunout vpřed
• a hlavně

abych se měla pořád ráda, i když nic z toho nedokážu tak úplně realizovat.