Leden 2012 se zdá poněkud podivný. Nebudu začínat tím, že jsme ho zahájili uspáním starého psa, kterého jsme si s M. pořídili ještě před svatbou, a který s námi poctivě absolvoval tábory, vandry, svatební cestu, všechny moje terény na diplomku a vůbec byl prostě členem rodiny.Je čas radosti a čas bolesti a pro našeho starouška prostě přišel čas umírání. Nechali jsme ho odejít s vděčností za všechny krásný chvíle a za to, že se ani teď na konci netrápil.
Lidské osazenstvo ovšem taky buď marodí, nebo se k tomu chystá, případně balancuje na hraně a snaží se nespadnout. Já už týden lavíruju se zánětem vnějšího zvukovodu (opět), beru antibiotika a jsem utahaná jak pes. Včera tu poletuju, balím saky paky pro sebe a holky do nemocnice, přitom telefonuju sestře, která v nemocnici zrovna leží, a ve volných chvílích podávám jídlo, pití a berle mamince, která se nesmí ani hnout z postele, jinak jí hrozí operace a dvouměsíční neschopenka (ukázala se, že Achillovou patou je její Achillova šlacha). A M. bolí záda tak, že se uvolil objednat se k doktorovi (rozuměj: bolí ho jako pes). Tož směle vyhlížíme lepší zítřky, Maruščinu operaci už snad neodloží a budeme ji mít za sebou, ségra už je dnes doma a zotavuje se po drobném zákroku a matinka Achillová, zvaná Belha, si holt trochu poleží, ono jí to neuškodí.
Třeba nám ve volných chvílích uplete nějaké pončo pro holčičky, na podzim už budou capat (předpokládám) a v "pončíčku s kapuckou" by byly neodolatelný. Takže běžím zase balit, mějte se tu pěkně, něco pro to dělejte - a ať vás u toho nikdo nechytí! ;)
Edit: Teď mi volala ségra, že ji do nemocnice přijel vyzvednout švagr s neteří a rovnou jeli do dětské na pohotovost - malá má zánět středního ucha. Jen tak pro úplnost. Vy se všichni cítíte dobře?
Žádné komentáře:
Okomentovat