Koncem druhého trimestru jsem ale zjistila, že některé běžné úkony se pro mě stávají velmi těžko zvládnutelnými. Bez problémů můžu sedět a překládat složité lékařské texty, ale nemůžu si v žádném rozumném časovém limitu sbalit kabelku při cestě do města (pobíhám u toho z jednoho patra do druhého, přenáším všechny věci, které najdu, jako kočka koťata, jenže narozdíl od kočky je upouštím na nepředvídatelných místech a roztáčím tak zábavný kolotoč, kdy některou věc jsem schopná hledat i třikrát. Když už konečně shromáždím většinu propriet, bez kterých dáma neopustí dům, nemůžu zase najít tu kabelku). Pořád jsem schopná číst anglické klasiky v originále, ale koupit pro holčičky soupravičky do porodnice, které by splňovaly všechny potřebné parametry, bylo nad moje síly. Podobně jako balení kabelky totiž vyžadovala tato koupě kombinaci více faktorů a volbu nejlepšího možného řešení: musí tam být kabátky-nemusí tam být dupačky-nechci aby tam byly body-ponožky, rukavičky a čepičky by byly výhodou, ale nemusí být. A k tomu samozřejmě estetické hledisko: jemně růžová ano-křiklavě růžová ne. Potisk ne-výšivka ano (pokud bude pěkná). Po dvou měsících frustrace nakonec musel nastoupit manže, který moje požadavky sepsal na papír, naučil se během dvaceti minut terminologii (takže dupačky mají nohavice a mohou, ale nemusí být rukávky. Overálek má rukávky i nohavice. Body nemá nohavice, rukávky může mít krátké nebo dlouhé). A nakoupil. Hotovo, vyřízeno. Závidím, taky pamatuju časy, kdy mi mozek fungoval.
Těhotenská demence ("pregnancy brain") totiž není jen výmysl nastávajících otců, aby měly další důvod si utahovat ze své ženy, která se jim před očima mění v plejtváka obrovského. Nejnovější neurologické studie prokázaly, že část mozku zodpovědná za logické přemýšlení a mechanickou paměť se během těhotenství pod vlivem hormonů smrští o 4 %. (Při dvojčetném těhotenství tedy o 8 %?). Co už studie nepraví je, zda se po porodu mozek vrátí do původní velikosti. Docela ráda bych to věděla, jinak si asi taky budu muset nastudovat nějakou příručku.
(Pro anglicky nemluvící: vlevo - "Jak myslet levou částí mozku", vpravo - "Jak myslet tím, co vám zbylo z mozku").
Nejvíc mě ale na celé situaci překvapuje, že je mi jedno. Večer si spokojeně hladím břicho a mám pocit úspěšného dne, ačkoli jsem selhala ve většině praktických úkolů, které zvládne slušně vycvičená opice. Hlavně, že ty dvě princezny, které tam vevnitř hrají kopanou s mými vnitřními orgány, zůstaly, kde jsou a ještě pěkně povyrostly. Příroda mě zkrátka přepnula do "režimu inkubátor": udržela jsi dnes holčičky v břiše a pořád rostou a kopou? Výborně, tvá mise pro dnešní den splněna!
Žádné komentáře:
Okomentovat