Připomnělo mi to kampaň "Free Hugs", která pod názvem "Objetí jen tak" probíhala a občas stále je k vidění i u nás. Zahájil ji Australan jménem Juan Mann, který o jejím vzniku píše na svých webových stránkách:
Žil jsem v Londýně, když se můj život úplně převrátil a musel jsem se vrátit domů. Když můj let přistál zpátky v Sydney, vše co mi zbylo byla jen taška plná oblečení a svět plný problémů. Byl jsem turistou ve svém rodném městě.
Jak jsem tam stál v příletovém terminálu, díval jsem se na ostatní cestující, kteří se setkávali se svými přáteli a rodinou, s otevřenou náručí a úsměvy na tváři, jak se objímají a smějí, a přál jsem si, aby na mě někdo čekal. Aby byl někdo rád, že mě vidí. Někdo, kdo by se na mě usmál. Kdo by mě objal.
Tak jsem si vzal kus lepenky a fixu a napsal jsem ceduli. Našel jsem nejrušnější pěší křižovatku ve městě a držel jsem nad hlavou ceduli, která z obou stran hlásala: "Objetí jen tak".
Po 15 minut lidé jen zírali skrze mě. První osoba, která se zastavila, mě poplácala po rameni a řekla mi, že její pes to ráno zemřel. Že to bylo rok ode dne, kdy její jediná dcera zahynula při autonehodě. A že se teď cítí nejosamělejší na světě a co potřebuje nejvíc je objetí. Klekl jsem si na koleno, objali jsme se a když jsme se rozloučili, usmívala se.
Každý má problémy a ty moje nešly s jejími srovnat. Ale vidět někoho, kdo se napřed mračil, usmát se - byť na jedinou chvilku - to vždycky stojí za to.
A tady máte oficiální video celé kampaně - zvláštní, v jednu chvíli dokonce zakázané - a dnes známé po celém zvětě.
Nebo si je pusťte v lepší kvalitě na youtube: http://www.youtube.com/watch?v=vr3x_RRJdd4 a nezapomeňte na zvuk.
Takže do toho - jestli ještě dnes najdete někoho, s kým se můžete obejmout, tak na světě ještě není tak zle, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat