Dobře vychovaný pětileťák...

...večer přijde domů a zjistí, že tatínek, maminka a dva ze tří mladších sourozenců jsou nemocní a v horečnatém stavu spolu apaticky polehávají  na gauči v obýváku.
Zajímá se, komu může dát jaký prášek, komu přinést peřinu, intuitivně vyhmátne, který prcek jeho péči potřebuje nejvíc, a nabídne, že si ho v noci vezme do postele.
Pomůže nachystat večeři, přinese ji na stůl, nemocnému sourozenci přinese ke stolu deku.
Bez řečí se převleče do pyžama vyčistí si zuby a pomůže najít pyžama i pro nemocné sourozence.

Špatně vychovaný pětileťák večer přijde domů a zjistí, že tatínek, maminka a dva ze tří mladších sourozenců jsou nemocní a v horečnatém stavu spolu leží na gauči v obýváku.
Začne po dotyčném gauči skákat, nemocnému sourozenci skočí na hlavu a osmiměsíční batole shodí na zem. V obyváku udělá nepořádek, večeři nesní, talíř po sobě odmítne odnést zpět do kuchyně. Vyžádá si pití a bonbón a když matka ve stavu blízkém omdlení odmítne vstát z gauče, aby mu vše přinesla, s hlasitým "ach jóóó" protočí oči v sloup. Rovněž vyžaduje pustit po večeři televizi. Když mu to není dovoleno, udělá scénu. Další dvě scény udělá při převlékání do pyžama a u čištění zubů. Na závěr se v posteli zhroutí, protože "se mu celý večer nikdo nevěnoval".

Rodiče dobře vychovaného pětileťáka se mohou plácat po rameni (jen něžně, vzhledem k probíhající horečce) s vědomím, že TO dělají dobře.
Rodiče špatně vychovaného pětileťáka bude kromě kašle v noci budit ze sna i otázka, KDE udělali chybu a proč se to dítě nemůže chovat aspoň trochu normálně.

Rodiče dvou pětiletých dětí, z nichž jedno patří ke vzorku A a druhé ke vzorku B, odcházejí do postele klidní jako želvy, protože vědí, že za to v podstatě nemůžou.

 Děti se prostě rodí s určitým potenciálem, se kterým můžete (ba přímo máte povinnost) pracovat, ale o jehož nastavení vůbec nerozhodujete. Je to trošku jako na hodině výtvarky: prostě máte tuhle čtvrtku a tyhle tempery, můžete s nimi malovat, jak chcete, vytvořit sofistikovanou malbu, jednoduchý náčrt nebo naprostou mazanici, ale vždycky to bude tahle čtvrtka a tyto tempery, žádné jiné, nic víc a nic míň.

A tak malujeme, jak nejlépe umíme, Někdy k radosti a jindy pro zlost, ale těším se, že snad na ty obrazy jednou bude radost pohledět.


P.S. Na Bětuščinu obhajobu musím uvést, že pak v noci měla vysokou horečku. Utěšuji se tedy představou, že alespoň část toho večerního šílenství už byla způsobená nastupující chorobou.