Výhody života ve velké rodině
- Můžete si vybrat svého oblíbeného sourozence. Když máte jen jednoho bratra nebo jednu sestru, musíte si s nimi vystačit, nebo máte smůlu. Když máte těch sourozenců víc (třeba čtyři), máte z čeho vybírat! S jedním můžete běhat po zahradě a hrát na indiány, jeden vás naučí malovat princeznám korunky a jinému zase vy ukážete, jak se zavírá lahev s pítkem, aby se voda nevylila po podlaze auta. Když se s jedním poškorpíte, máte ještě další parťáky pro stavení bunkrů nebo otevření obchodu v malinovém keři na konci zahrady.
- Když si chcete hrát na narození Ježíška, máte dost postav na Josefa, Marii i tři krále (větší rodiny obsadí i role oslíka a volka, které jsou u nás vyhrazeny mamince a tatínkovi).
- Jste mistry ve vyjednávání a hledání kompromisu. Možná nebudete plynule číst v pěti letech, protože si nikdo nenajde čas, aby to do vás nahustil, ale všemi sourozeneckými interakcemi otřískáni vylezete do života jako bytost, která umí hledat řešení konfliktu, chápe, že svět se netočí jen kolem ní a ví, jak se omluvit, když něco zvoře. (A jestli je se současným světem v nepořádku, je to proto, že takových lidí máme málo).
- Když vám nechutná oběd, skoro vždycky se najde někdo, kdo to po vás dojí.
- Nikdy si nemusíte dělat starost, zda si budete o prázdninách, na dovolené nebo o víkendu mít s kým hrát. Nemusíte vyhledávat kolektiv - žijete v něm.
- Každý den je jako malý skautský tábor, od ranní fronty na koupelnu, přes hromadnou snídani, po celodenní ruch a shon až po noční řádění v posteli po večerce.
- Tatínek a maminka jsou v klidu. Nikdo vám nevěnuje přehnanou pozornost, nikdo nezkoumá každé vaše zakašlání, nikdo vás netlačí, abyste se bleskurychle odplenkovali nebo cokoli naučili jako první ze všech. Přihlásí-li se jakákoli choroba, je velmi pravděpodobné, že si tátou s mámou budou vědět rady, protože už ji jednou (nebo víckrát) léčili.
- Můžete se oblékat, jak chcete (pokud se oblečete sami).
- Hodní sousedé vám dávají přebytky ze svých zahrádek a mrazáků, okouzlení muži ve věku vašich prarodičů vám v obchodě kupují lízátka a v celé vesnici vás znají všichni. Úplně všichni.
- Jednou na to nebudete sami. Na péči o staré a nemocné rodiče - ani na život bez nich.
Mych pět děti je uz starších tak si dovolím přidat.
OdpovědětVymazat. Máte vždy parťáka na řešení potíží ve škole a to často ve vyšším ročníku a to se hodí.
. Máte se s kým poradit co udělat s úkolem a v případě dvojcat jsou dvě hlavy na to, co je vlastne za úkol :)
. Máte komu říct co máte za problém kdyz se vám nechce se svěřit dospělým a k těm se to pak stejně donese protoze o vas sourozenci maji strach
. V období kdy vam rodiče prijdou uplne nemožní to máte s kým sdílet a máte spoustu podporovatelů stávky a vzpoury.
. A v neposlední řadě v další generaci má další dítě spousty tet a strýců
Děkuju. Na tato další stádia se moc těším!
VymazatKrása jako vždycky! Sama jsem ze 4 dětí a momentálně se mně týká spíše poslední věta a je to pravda až do poslední tečky. Krásný den, Jitka
OdpovědětVymazatDěkuju Jitko. S mužem máme oba jen jednoho sourozence, takže radosti (i strasti) života ve velké rodině teprve postupně objevujeme. Držte se.
VymazatMoc krásně napsáno. Mám chuť si k těm třem pořídit další :-)
OdpovědětVymazatjako vždy dokážeš rozesmát a vzápětí ukápne slza.. pravda
OdpovědětVymazatZrovna čekáme čtvrté dítě a musím se přiznat, že to není čekání bez obav, zda jsme to tentokrát nepřepískli. Jsem Vám neskutečně vděčná za Váš blog, který mě velmi v této věci uklidňuje :-))) Jinak přesně jak je uvedeno v předchozím příspěvku...chvíli jsem se řehtala a pak plakala...nádherně a hlavně pravdivě napsáno. Přeji ať Vám dělají děti radost ;-)
OdpovědětVymazatNepřepískli :) Věřím, že čtvrté k vám zapluje stejně hladce, jako Františka zaplula k nám. Samá radost to je, pro všechny zúčastněné! S narozením (zejména druhých) dvojčat se to nedá srovnávat, to bylo jako výbuch bomby a prach si sedal ještě asi rok. Držte se a přeju krásné těhotenství, hladký porod a samou radost!
VymazatPřesně! Přesně! :-)
OdpovědětVymazatKrása toto všechno;-).
OdpovědětVymazatJe to krásné, ale taky myslím že to má hranice platnosti na ty srovnané, láskyplné rodiny, jakou nepochybně jste. Zrovna tento týden jsem jela tramvají s maminkou se čtyřmi dětmi a měla jsem pocit, že jedinou jejich starostí je, jak vyzrát nad zbývajícími třemi a získat matčin souhlasný pohled a nezískat pohlavek...
OdpovědětVymazatJanaK
Je to těžké. Rodičovství se dá zpackat, ať máte jedno dítě nebo deset, ale je pravda, že s vyšším počtem dětí roste zátěž na rodiče a ne každý to unese.
VymazatMoc krásně napsáno. Váš blog mám moc ráda, vždy si s radostí přečtu nový příspěvek. Přeji zdraví a spokojenost celé Vaší rodině :o). Katka
OdpovědětVymazatNad tímto příspěvkem jsem přemýšlela celý den... Dřív jsem chtěla minimálně tři děti, teď mám pocit, že už dvě jsou dost, pokud se jim chce člověk individuálně věnovat (a nemá hlídání). Vlastně nevím, jestli to potřebujou nebo to je jenom představa vyplývající z mého jedináčkovského nastavení... Každopádně jako jedinému dítěti mi bylo smutno a po takovém kolektivu jsem vždycky toužila!
OdpovědětVymazat