úterý 11. listopadu 2014

Jak jsme pouštěli draka

Zveřejňuji pouze s měsíčním zpožděním, ehm.

Babí léto miluju! Minulou sobotu se mi dokonce podařilo odtrhnout se od monitoru počítače
(a stopadesátistránkové patentu na amidové sloučeniny s názvy dlouhými přes několik řádků) a vyrazili jsme i se sestrou a neteřemi pouštět draka.

Lokalita je příhodná, bydlíme pod kopcem. Vytlačit kočár nahoru na pastviny nebyl velký problém a za chvíli už byli draci ve vzduchu.



Osobně mám z pouštění draků trochu respekt. Před lety jsem dostala na chvíli do ruky super duper řiditelného draka, kterého si ručně vyrobil můj kamarád. Od jeho povelu "na prosím tě, na chvíli mi to podrž" do okamžiku, kdy se drak pod mým vedením střemhlav zřítil k zemi, uběhlo asi deset vteřin. Od té doby si pamatuju, že pouštění draka patří spolu s inteligentním parkováním a konzumací koblih bez pokecání se marmeládou k dovednostem, kterými neoplývám a nikdy oplývat nebudu. Nicméně měli jsme draka skvělého, s předlouhou šňůrou, krásně se vznášel velmi vysoko v oblacích a vypadal tam velmi stabilně.



Neodolala jsem a taky si ho do ruky vzala. A nespadl!!!


Během tří minut už jsem si připadala jako profesionální drakopán a suverénně jsem prohlásila: "Tak si tu šňůru odmotáme celou, ne? Ať vidíme, jak je dlouhá!" Než mě stačil kdokoli zadržet, konala jsem. Bohužel jsem ale nepředpokládala, že konec šňůry nebude k plastovému kotouči nijak připevněný. Takže když se ta asi pětikilometrová záležitost domotala až na konec, drak se radostně osvobodil a vznášel se v oblacích směrem přes kopec, přibližně v letové zóně nákladních letadel.

Protože jsem ale povaha dobrodružná (a protože jsem se za jeho emigraci cítila osobně zodpovědná), vyrazili jsme jej hledat. Pravda, znamenalo to dotáhnout šest dětí, těhotnou sestru a líného psa podstatně dál od domova, než jsme původně plánovali. S trochou dobré vůle, kombinací kočárku a šátku a s patřičným povzbuzováním malých pátračů to ale docela šlo. Draka naštěstí zakrátko prozradila ta předlouhá šňůra, které jsem se dopátrali v koruně menší jabloně a jali se ji následovat. Končila uprostřed velké ohrady s koňmi, zakončená nepoškozeným drakem. Třikrát sláva, po veselé půlhodině namotávání šňůry na kotouč bylo vše v pořádku a mohli jsme obloukem vyrazit zpět k domovu.



Prostě takové hezké, klidné odpoledne.








Žádné komentáře:

Okomentovat