V prvních dnech mi moc pomohlo, že ses rychle naučila pít a když tě přešla největší spavost ze žloutenky, neměli jsme nikdy potíže tě nakrmit. První zvuky, které jsi v porodnici vydávala, moc nepřipomínaly pláč - bylo to spíš hodně vysoké pištění, které nám docela drásalo uši - dávali jsme ti proto s tatínkem různé přezdívky. Teď už ale pláčeš normálně a dost hlasitě, zejména, když máš hlad.
Velmi brzo jsi se začala pokoušet zvedat hlavičku, rozhlížet se doširoka otevřenýma očima. Teď jako dvouměsíční už regulérně paseš koníky a polohu na bříšku máš docela ráda. Když zrovna nespíš a nekrmíš se, rozhodně tě nebaví ležet jen tak v postýlce. Chceš se nosit, houpat, drndat v kočárku nebo prostě jinak vyvíjet nějakou akci. Mám takové tušení, že s tebou bude ještě veselo (a moc se na to těším!) Jinak ale spíš dobře, v noci si obvykle dáváš jednu delší pauzu a já jsem za to moc vděčná, s tatínkem nám to pomáhá alespoň trochu se vyspat.
Dost často míváš nesmírně legrační, trochu podmračený výraz. Hodně si ho fotím, vždycky mě rozesměje. Nemyslím, že by nějak odrážel tvé naladění, spíš je to shoda několika obličejových rysů. Oči máš veliké a překrásné, jednou z tebe bude okatá krasavice.
Doufám, že mi odpustíš, že nemám vždycky čas plnit všechny tvoje potřeby okamžitě. Někdy musíš čekat a dáváš hlasitě najevo, že se ti to nelíbí. Snad mi budeš vždycky věřit, že dělám všechno, co je v mých silách.
Moc tě s tatínkem milujeme a moc se těšíme na všechnu legraci, která nás spolu čeká.
Pusu
máma
Žádné komentáře:
Okomentovat