Milá starší paní,

která jste se na mě dnes u Kauflandu dívala, jak stojím, za každou ruku držím jedno dítě a metr přede mnou ční moje obrovské břicho - a velmi důrazně a nesouhlasně jste u toho vrtěla hlavou. Pohled vám neustále sjížděl z jedné holčičky na druhou a zpět, pak zase na moje břicho, pak zase nechápavé a nesouhlasné vrtění hlavou. I jste si něco mumlala, ale díky své nedoslýchavosti bývám polohlasem šeptaných invektiv ušetřená - a to jste ani netušila, že si v tom břiše táhnu rovnou další dva poklady, zatím aspoň prakticky uskladněné a nic nevyžadující.

Něco jsem vám chtěla říct. Moc vám děkuju!

Dnes mě poprvé díky vám napadlo, že ty čtyři děti nemusí být konečná. Že bych jich možná chtěla pět. Anebo šest! Kvůli vám a vám podobným. Prostě tak. Aby vám prdla žluč!