A tak se začínají množit duchaplné dotazy:
Tak tentokrát konečně kluk? (Proč, vy na něho čekáte?)
A už víte, co to bude? (Bude to miminko, vypadám snad, jako bych pod srdcem nosila štěňata?)
Tatínek chce určitě chlapečka! (Tatínek se chce hlavně konečně někdy vyspat a jestli mu to umožní kluk, holčička nebo hrst Diazepamu už je podružné).
Zdá se, jako bych povitím dvou holčiček splnila mateřskou roli jen napůl. Když už jsme měli tu smůlu, že dvojčata nebyla páreček, je jasné, že se pokoušíme zajistit rodině mužského dědice alespoň takto.
Prd a vořech, milí zlatí. Proti chlapečkům naprosto nic nemám a klidně sbírku hraček (k Bětuščiné velké radosti) rozšíříme o další bagry a traktory. Ale jaké bude pohlaví našich dalších potomků (kdo říkal, že skončíme na třech?) je mi srdečně a naprosto šumák. Člověk si asi musí projít tím, čím jsme si prošli my, aby dokázal vnitřně naprosto přijmout, že jakékoli dítě je zázrak a jediné, v co máme jako rodiče nárok doufat, je jeho zdraví a prospěch - jestli se mu bude mezi nožičkama něco houpat je naprostá podružnost.
Mimochodem, jedna z mých oblíbených knížek, Little Women, pojednává o rodině čtyř sester a vždycky mi to připadalo jako úžasná kombinace. V Pride and Prejudice je dcer dokonce pět (tam už to ale taková rodinná harmonie nebyla, to uznávám). Každopádně ještě máme co dohánět...takového schodečky by taky byly moc roztomilé!
.jpg)
Jo, tak tohle jsem taky nepochopila! Když jsem odpovídala na dotaz, co že to čekáme, že je to kluk, tak byl obvyklý jásot typu: "tak se vám to povedlo" (ano,systematicky jsme na klukovi pracovali, ne asi?!), "jéé, páreček" (ne, pindík), "to bude mít tatínek radost" (a maminka snad ne?) a podobné perly. Jako by to nebylo jedno, hlavně že je zdravej. Tak přejem, ať je miminko v pořádku ať je to, co je to! Magda
OdpovědětVymazatmy jsme si pohlaví dvojčátek nenechali říct, chceme se nechat překvapit (a je nám to taky jedno, z důvodů, které jsi uvedla - jsem vděční za dvě děti, považujeme je za zázrak a je nám jedno, "co to bude"), ale ty věčné poznámky "nejlepší by byl páreček, že?" jsou fakt na facku... a pak ještě "no aspoň máte splněno jedním vrzem!" grrr...
OdpovědětVymazatAhoj, čtu Tvůj blog při čekání na naše dvojčecí mláďata a moc se tu bavim i dojetím brečím a tenhle článek mě dostal! Jsem čtvrtá dcera ze čtyř a je to skvělý! Se ségrama držíme jednu basu a čím jsme starší, tím více si tohoto daru cením. Malé ženy jsou naše sesterská biblička :-) ...Maminka bohužel věřila tomu, že ji Bůh obdařil 4 dcerami jen proto, že byla hříšná(což mi teda vždycky přišlo jako hrozná hereze, ale co už)...Chci tím jen říct, že Tvoje holky maj obrovský štěstí, my si vztah s maminkou stále budujeme, ale je to čím dál lepší. Ať se vám všem daří a jste šťastní, s láskou v srdci :-)
OdpovědětVymazatJana
Díky za komentář! Jsme strašně vděčná za každý kontakt s lidmi, kteří vyrostli ve velké rodině. Sama mám jednoho sourozence, můj muž taky a ani v širší rodině nikoho s vyšším počtem dětí nemáme. Vždycky když někoho potkám, snažím se z něj tahat rozumy a co nejvíc se dozvědět, beru to jako poučení pro sebe a pro způsob, jakým naši početnou rodinu chci vést do budoucna. Mrzí mě, že to u vás nebylo s mámou lehké, ale je krásný slyšet, že vás to se ségrama drželo pohromadě. My měly s mou sestrou trochu těžší období dospívání a rané dospělosti, ale teď na sebe nedáme dopustit a jsem strašně ráda, že ji mám. Musí být super, mít takových opor hned několik :)
VymazatČíst si teď, kdy jsem matkou pěti dcer, tento tři roky starý článek je celkem vtipné - jestli to nebylo jakési proroctví v době, kdy jsem vůbec netušila, jaká budou mít druhá dvojčata pohlaví.
OdpovědětVymazat