Dvakrát dvě deci anebo všechno je hezky sudé

Neměli jsme původně v úmyslu naše těhotenství oznamovat nijak brzo, ale když máte v jedenáctém týdnu břicho jako běžná matka pár týdnů před porodem, není jaksi už téměř co tajit (v podstatě tedy ani není co oznamovat, vyjma virtuálních přátel, před kterými se skutečný stav věcí přeci jen tají lépe, a krátkozrakých babiček, které vás milují tak, že by vám obří panděro nepředhodily, ani kdyby si ho všimly).

Poněkud nás zarazilo, že jednou z nejběžnějších reakcí (kromě komentáře ohledně očekávaného pohlaví, viz poslední příspěvek) byl dotaz: "A zase dvě?"

Ačkoli pochopitelný, je tento dotaz přeci jen poněkud nelogický. Porod dvojčat nijak výrazně nezvyšuje šanci na další "dvojčetné" (či vícečetné) nadělení a ačkoli dvojčata jsou dnes díky metodám asistované reprodukce mnohem běžnější než dříve, rodin s více páry dvojčat je velmi, velmi málo. Na českém Internetu jsem našla (ať už aktivní nebo z druhé ruky zmíněné) jen čtyři případy, ve skutečnosti jich bude samozřejmě víc, ale stejně se jedná o úkaz dosti vzácný.

Proč mě to tak zajímá? Protože k nim brzy budeme patřit i my (dá-li Bůh a vše bude v pořádku).

Zatímco u holčiček jsme s možností dvojité nadílky trochu počítali, tentokrát to byl pro nás dost velký šok. I když na bezprostřední sdělení této novinky jsem u doktorky reagovala záchvatem smíchu ("To si ze mě děláte legraci, že?" - "To jsem ráda paní H., že to berete tak s humorem"), postupně to na mě docela dolehlo a chvíli mi trvalo, než jsem se smířila s tím, že ani tentokrát to nebude jedno nenáročné miminko, které budu s sebou všude tahat v šátku a jinak v podstatě lítat s holčičkama tak, jak jsme zvyklé. O míře časových, finančních a jiných obětí, které bude nové rodinné uspořádání vyžadovat, snad ani nemluvě...

Protože jsme si tedy tuto výživnou novinku potřebovali napřed sami trochu zpracovat, vyjma nejužší rodiny jsme se o dvojité nadílce raději moc nezmiňovali. Nějak jsme naivně nepředpokládali, že se nás na to bude tolik lidí explicitně ptát, ehm.

Na myšlenku, že budu matkou čtyř dětí, jsem si ještě úplně nezvykla (natož na to, že budu jednu chvíli matkou čtyř dětí mladších tří let), ale postupně si to sedá a některé výživnější detaily jsem si raději zakázala představovat. V tomto bylo první těhotenství jednodušší, neb blahá nevědomost a tak dál. Pro nejbližší měsíce se tedy držíme hesla Lepší víc dětí než míň, modlíme se a doufáme, že to ustojíme bez ztráty kytičky (nebo alespoň bez ztráty duševního zdraví). 

Tak nám prosím držte palce a pokud vám to přesvědčení dovoluje, modlete se za nás, aktuálně nám nejvíc záleží na zdraví pro všechny děti (včetně mě), v pátek mě pustili z nemocnice a doufáme, že ji zase uvidím až před porodem. Jedno hladké, bezproblémové těhotenství zakončené přirozeným porodem dvou krásně donošených dětí by se nám teď šiklo :)