16/52 Pokroky

V prvním roce života dítěte se neustále pohybujeme mezi nějakými vývojovými milníky. Těch "prvních" je od narození strašně moc, na některé čekáte úpěnlivě, jiné vás docela zaskočí. První úsměv, první přetočení na  bříško, první slabiky, první popolezení, první sednutí. První den, kdy dítě zopakuje vaše paci-paci-pacičky, které vás naprosto odvaří a začnete přemýšlet, jestli pro potomka tak geniálního postačí Oxford, nebo ho budete muset poslat až na Yale.

Bětuška po několikaměsíčním období bez nějakých zjevně viditelných pokroků v posledních 14 dnech urazila ohromný kus cesty: začala se plazit po bříšku, stavět se na všechny čtyři, dělat most a hned si i sama sedla. Je z těch nových možností tak nadšená, že nemůže spát (doslova, v postýlce je nutné ještě před spaním honem vyzkoušet všechny nové i staré pozice, přitahování se do kleku, sezení, otáčení se, vrtění, mluvení, prostě cokoli, co zcela znemožňuje usnutí). Když se jí poprvé podařilo sama se posadit, byla z tohoto pokroku skoro (ale jen skoro) nadšenější než já - pohleďte na ten výraz absolutního štěstí: