Snad konbinací velké operace, pobytu v nemocnici, měsíc trvajícího nachlazení a neustálého růstu zubů jsem Marušku v poslední době moc nepoznávala: neustále vyžadovala nošení nebo aspoň chování na klíně, úsměvy šetřila a když jsme nějaký vyloudili, stejně během několika vteřin následoval pláč (při oblékání, přebalování, dávání do postýlky, do židličky, do křesílka, na zem....)
Zuby se ale konečně vyklubaly (prozatím tedy) a Maruška se zotavila na duši, díky Bohu. V posledním týdnu nám zase ukazuje tvář nejšťastnějšího dítěte pod sluncem. Dokáže s hlasitým smíchem válet po sudy po posteli, nebo se místo odpoledního spaní hodinu plácat na břiše v postýlce a královsky se u toho bavit. Nevím jak ji mám vychovávat, když z ní taky dostávám záchvaty smíchu...každopádně poslední dny jsou u nás krásný a usměvavý.
Žádné komentáře:
Okomentovat