Jakmile člověk dosáhne určitého věku (většinou s nástupem do zaměstnání), začíná být život takový poklidní až stereotypní. Vstáváte ve stejnou hodinu, jedete do práce vlakem jako stokrát před tím, jíte ve stejnou hodinu jídlo, které už jste jedly stokrát před tím, na ulici vás málo co překvapí a pokud vás překvapí vaše vlastní tělo, tak většinou nepříjemně.
Z poklidu všedních dní vás možná občas vytrhne dovolená u moře, grilování s kamarády, bungee-jumping nebo výlet na Kokořín, o nové podněty se však musíte aktivně snažit, samy už většinou nepřicházejí.
Dítě to má naopak: každý den je co se učit, co objevovat, život je jako nevyčerpatelná studnice nových věcí, tajemství a záhad, kterým je potřeba přijít na kloub. A to už od narození!
Bětuška dnes například o půl páté ráno přišla na to, že umí vydávat zvuky jako Ewok (to jsou takové ty chlupaté příšerky z Hvězdných válek). Ohromně se jí to zalíbilo, chrčela, vrčela a mumlala si do pěti, kdy už jsem vzdala jakékoli pokusy o spaní a šla s ní dolů, kde může objevovat psa, kočku, babičku a dírku ve zdi po hřebíku. Po jídle pak zjistila, že když si do krku strčí pěst ale opravdu hodně hluboko, pozvrací se. Protože je po mamince vědeckého založení, bylo jí jasné, že experiment je potřeba kvůli potvrzení výsledků opakovat. Zkoušela to znovu a znovu poctivě, dokud nemusela pokus ukončit pro nedostatek experimentálního materiálu (rozuměj: už nebylo co zvracet).
A Marušce se dnes vyklubala jednička vpravo dole. V té měkké žižlací puse je najednou něco tvrdého a škrábacího, no to se vám dějou věci! Zub je potřeba nepřetržitě zkoumat jazykem a šátrat v puse prstem, abychom se ujistili, že tam ta divná věc pořád je. Hned když se vzbudí, jme se zub kontrolovat: co kdyby někam zmizel? Zatím tam je pořád. Ale kontrolovat se to bude muset dál. V tomhle světě nidky nevíte, co se stane. Teda vy jo. Ale děti ne. Pro ty je dobrodružství všechno, i ten zub. Je to nádhera!
Žádné komentáře:
Okomentovat