Jaké to je po týdnu doma?

Náročné, ale o obrovský kus jednodušší, než jsem si troufla doufat. Zvykám si na kolotoč přebalování a krmení, který mě bude doprovázet řadu měsíců. Mezi jídly ale holčičky většinou spí. Maruška je nesmírně hodná, klidná, když nespí, tak leží a kouká na svět svýma obrovskýma očima. Bětunka je větší živel, občas potřebuje pochovat a dudlík, aby spala, ale celkově je taky úžasná.

M. je se mnou doma, přebaluje, podává mi je na krmení a chová je. Vstává se mnou i v noci. Když nakrmíme a uložíme je, máme dvě až tři hodiny volna, které využíváme k práci okolo domu, k dospání, koukání na seriály a celkově máme pocit, že máme úžasnou dovolenou ve čtyřech. V noci už nám holčičky několikrát spaly přes pět hodin v kuse - jsou opravdu úžasné.

Z nově nabyté zodpovědnosti se mi občas tají dech. Pořád nemůžu uvěřit, že mi někdo svěřil do péče dvě novorozeňata a věří mi, že je nerozbiju.


A zjevně nejsem sama, koho při té představě jímá hrůza:

Tak nám držte palce, ať to dál zvládáme  a nikdo u toho nepřijde k úhoně :)