Mám rozepsané příspěvky o návštěvě ZOO, o pouštění draků a o lampiónech, ale nedaří se mi nic dokončit. Všechny 4 holky si postupně vystřídaly nemoc ruka-noha-ústa, jestli to neznáte, tak buďte rádi :D A jestli to znáte, tak si asi dokážete představit, jak to u nás už 14 dnů vypadá. Zajímavější je to o to víc, že jsme se s M. nakazili taky a pro jistotu jsme rovnou infikovali i babičku.
Díky Bohu za prodloužený víkend, aspoň se u dětí nějak střídáme podle toho, kdo má zrovna sílu a aspoň trochu v noci spal (což obvykle nejsem já).
Nicméně, tento čtvrtek, 30.10, budu v rádiu plácat na téma Život s dvojčaty, tak kdybyste nám chtěli zvýšit sledovanost, bude to pořad Rozmarýna na Rádiu 7, od 10.00 a naladit se to dá i přes web :)
neděle 26. října 2014
středa 8. října 2014
Další perly z MMB
..aneb já to prostě nedávám. Jen stručný výčet perel, na které jsem narazila hledajíc oteplené kalhoty na zimu.
- Délka nohavic od rozkroku 41 cm. Lze pokrátit ohrnutím. No to by mě fakt nenapadlo.
- V hezkém stavu, prané, ale neodřené, přece jenom nenosí se neustále. To se mi ulevilo. Bála jsem se, že jste do nich dítě narvala v listopadu a začala je postupně sloupávat, teprve když roztály ledy.
- Mají šouplá kolínka. A kam šouplá, nahoru nebo dolů?
- V pase regulační guma. Existují snad jiné typy gum?
A to nemluvím o fantastických novotvarech jako "vypodšívkované" (dříve jsme říkaly podšité), vyteplené (rozuměj: oteplené/zateplené) a tisíc a jednom způsobu, jak zmršit slovo fleece.
A navíc se bojím na inzeráty vůbec odepisovat, od té doby, jsem v jednom solidně vyhlížejícím obchodě inzerujícím na MMB objednala holkám nové domácí přezůvky. Přišla mi odpověď z emailové adresy znějící "katušenkaXYZ@jmenoobchodu.cz" plná "naděje, že naše botičky udělají vašim ratolístkám radost", poděkování za "obchůdek", přání "sluníčkových dnů"...a podepsaná: Mirek.
Asi raději vyrazím na burzu. Nese to s sebou lidský prvek, protože se o slušné kousky musíte fyzicky porvat, v davu se příjemně zahřejete a po úspěšném nákupu nemáte následně pocit, že vám inteligenční kvocient klesl o pět bodů.
středa 10. září 2014
Charta práv rodičů
1. Rodič má právo být sám na toaletě.
2. Rodič má právo na mléčnou pěnu a šlehačku ze své kávy.
3. Po té, co uloží děti do postele, má rodič právo na večerní klid.
4. Rodič má právo na místo ve své posteli, aniž by byl neustále okopáván.
5. Má rovněž právo na polštář a přikrývku.
6. Rodič má právo omezit počet repríz i toho nejoblíbenějšího dětského pořadu, filmu či pohádky.
7. Rodič má právo vybrat si hudbu, když řídí auto.
8. Rodič má právo na své oblečení v šatníku.
9. Rodič má také právo na své vlastní kosmetické přípravky.
10. Rodič má právo na alespoň jedno teplé jídlo denně zkonzumované v klidu, bez okupanta na kolenou.
11. Rodič má právo chodit potmě ve svém bytě bez rizika poranění chodidel.
Mám pocit, že má práva jsou bezuzdně pošlapávána. Funguje Modrá linka bezpečí pro týrané rodiče?
2. Rodič má právo na mléčnou pěnu a šlehačku ze své kávy.
3. Po té, co uloží děti do postele, má rodič právo na večerní klid.
4. Rodič má právo na místo ve své posteli, aniž by byl neustále okopáván.
5. Má rovněž právo na polštář a přikrývku.
6. Rodič má právo omezit počet repríz i toho nejoblíbenějšího dětského pořadu, filmu či pohádky.
7. Rodič má právo vybrat si hudbu, když řídí auto.
8. Rodič má právo na své oblečení v šatníku.
9. Rodič má také právo na své vlastní kosmetické přípravky.
10. Rodič má právo na alespoň jedno teplé jídlo denně zkonzumované v klidu, bez okupanta na kolenou.
11. Rodič má právo chodit potmě ve svém bytě bez rizika poranění chodidel.
Mám pocit, že má práva jsou bezuzdně pošlapávána. Funguje Modrá linka bezpečí pro týrané rodiče?
neděle 7. září 2014
Prázdniny III aneb A pršelo, jen se lilo...
Když vyrostete ve skautském oddíle a tábor je nedílnou součástí každých prázdnin, a když si k tomu ještě také vezmete skauta, pro kterého prázdniny bez tábora ani nejsou prázdninami, máte v jednom jasno: léto jsou prázdniny, prázdniny jsou tábor a na ten není nikdy příliš brzy.
Díky pozvání našich kamarádů z dorostu jsme proto ukončili prázdniny týdenním pobytem na táboře, a to v plné sestavě.
Pravda, atmosférické podmínky byly poněkud nepříznivé. Nicméně vytrvali jsme a odměnou nám byly dva slunečné dny v úplném závěru. A také zjištění, že se v našem novém stanu dá v pohodě spát i při třech stupních nad nulou :)
Díky pozvání našich kamarádů z dorostu jsme proto ukončili prázdniny týdenním pobytem na táboře, a to v plné sestavě.
Pravda, atmosférické podmínky byly poněkud nepříznivé. Nicméně vytrvali jsme a odměnou nám byly dva slunečné dny v úplném závěru. A také zjištění, že se v našem novém stanu dá v pohodě spát i při třech stupních nad nulou :)
sobota 9. srpna 2014
Jak jsem děti učila konzumu
V letních vedrech a následných bouřkách mě nečekaně popadla chuť plánovat Vánoce.
Anebo to bylo tím, že mě prostě ten překlad, na které jsem dělala, nebavil a nebavil.
Zkrátka otevřela jsem stránky svého oblíbeného obchodu s hračkami a začala kout pikle, co by Ježíšek mohl letos nadělit. Domeček pro panenky, nebo snad dřevěný bagr? Pravda, mám vytříbený vkus - hračky, které se mi líbily, byly označeny čtyřmístnou cenovkou. Ale do dětí se přeci investovat může, navíc kvalitní hračky rozvíjí estetické cítění, a to za to stojí!
A tak jsem začala u holek nenápadně vyzvídat, co by od Ježíška chtěly. Nejdřív jsem si tedy musela ověřit, že si holky pamatují, jak tu byl o minulých Vánocích Ježíšek. Prý že jo, že si to pamatují. Maruška dokonalé pochopení konceptu Ježíška ihned ilustruje básní:
Liška běží k Táboru, nese pytel zázvoru.
Ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá!
Aha. Dalších patnáct minut vysvětluji rozdíl mezi ježkem a Ježíškem. Nakonec se dobereme toho, že Ježíšek jim přinese dárek a že si můžou samy přát, co by chtěly.
Bětuška měla jasno hned: chtěla by, třeba třebá, novej kartáček (zrovna jsme si čistily zuby).
Říkám, že může klidně chtít i něco většího, že si může přát cokoli.
Maruška na to, že by chtěla nějakou dobrůtku.
Ujistím ji, že dobrůtky budou tak jako tak, že se na Vánoce peče cukrovíčko. Ale že si můžou přát i něco velkého, novou hračku, třeba panenku.
Maruška na to oslnivě logicky, že panenky už mají (malé plastové, líbila by se mi pro ně pořádná velká, nejlépe Waldrofská).
Tak říkám, že si můžou přát třeba i autíčko. Bětuška mi vysvětlila, že autíčko už přece taky mají (každá sadu tří plastových mini autíček z pouti - já pro ně chtěla pořádný traktor, nejlépe plechový nebo velký z masivního dřeva).
A tak jsem se najednou přistihla,jak jim vysvětluju, že autíčka, která mají, jsou malá, plastová, a že můžou dostat něco pořádného, velkého.
V tom okamžiku mi došlo, že svoje děti, které by byly šťastné z nového zubního kartáčku a kousku cukroví, učím, že je možné a oprávněné přát si neustále něco většího, lepšího, nového. Že jedna pana nestačí a tři autíčka taky ne, že je třeba kupovat, hromadit, upgradovat, nahrazovat. Že už to, že někde existuje něco lepšího, je dostatečným důvodem proto, abychom to chtěli.
A tak jsem se kousla do jazyka. Uvědomila jsem, že moje děti budou šťastné, když budeme spolu péct cukroví, zdobit stromeček a zalezeme si ke krbu a budeme si spolu pěkně v klidu číst. Že budou nadšené, když si budeme zpívat koledy a pouštět ořechové skořápky. A že jim, na rozdíl od jejich mámy, ke štěstí bohatě stačí nový zubní kartáček.
A že se od nich mám ještě hodně co učit.
Anebo to bylo tím, že mě prostě ten překlad, na které jsem dělala, nebavil a nebavil.
Zkrátka otevřela jsem stránky svého oblíbeného obchodu s hračkami a začala kout pikle, co by Ježíšek mohl letos nadělit. Domeček pro panenky, nebo snad dřevěný bagr? Pravda, mám vytříbený vkus - hračky, které se mi líbily, byly označeny čtyřmístnou cenovkou. Ale do dětí se přeci investovat může, navíc kvalitní hračky rozvíjí estetické cítění, a to za to stojí!
A tak jsem začala u holek nenápadně vyzvídat, co by od Ježíška chtěly. Nejdřív jsem si tedy musela ověřit, že si holky pamatují, jak tu byl o minulých Vánocích Ježíšek. Prý že jo, že si to pamatují. Maruška dokonalé pochopení konceptu Ježíška ihned ilustruje básní:
Liška běží k Táboru, nese pytel zázvoru.
Ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá!
Aha. Dalších patnáct minut vysvětluji rozdíl mezi ježkem a Ježíškem. Nakonec se dobereme toho, že Ježíšek jim přinese dárek a že si můžou samy přát, co by chtěly.
Bětuška měla jasno hned: chtěla by, třeba třebá, novej kartáček (zrovna jsme si čistily zuby).
Říkám, že může klidně chtít i něco většího, že si může přát cokoli.
Maruška na to, že by chtěla nějakou dobrůtku.
Ujistím ji, že dobrůtky budou tak jako tak, že se na Vánoce peče cukrovíčko. Ale že si můžou přát i něco velkého, novou hračku, třeba panenku.
Maruška na to oslnivě logicky, že panenky už mají (malé plastové, líbila by se mi pro ně pořádná velká, nejlépe Waldrofská).
Tak říkám, že si můžou přát třeba i autíčko. Bětuška mi vysvětlila, že autíčko už přece taky mají (každá sadu tří plastových mini autíček z pouti - já pro ně chtěla pořádný traktor, nejlépe plechový nebo velký z masivního dřeva).
A tak jsem se najednou přistihla,jak jim vysvětluju, že autíčka, která mají, jsou malá, plastová, a že můžou dostat něco pořádného, velkého.
V tom okamžiku mi došlo, že svoje děti, které by byly šťastné z nového zubního kartáčku a kousku cukroví, učím, že je možné a oprávněné přát si neustále něco většího, lepšího, nového. Že jedna pana nestačí a tři autíčka taky ne, že je třeba kupovat, hromadit, upgradovat, nahrazovat. Že už to, že někde existuje něco lepšího, je dostatečným důvodem proto, abychom to chtěli.
A tak jsem se kousla do jazyka. Uvědomila jsem, že moje děti budou šťastné, když budeme spolu péct cukroví, zdobit stromeček a zalezeme si ke krbu a budeme si spolu pěkně v klidu číst. Že budou nadšené, když si budeme zpívat koledy a pouštět ořechové skořápky. A že jim, na rozdíl od jejich mámy, ke štěstí bohatě stačí nový zubní kartáček.
A že se od nich mám ještě hodně co učit.
pondělí 4. srpna 2014
Prázdniny II aneb Nemusí pršet, jen když kempujeme
S (poněkud radikálně) narůstajícím počtem členů naší rodiny jsme si museli přiznat, že náš letitý stan Beskyd, který s námi věrně cestoval od svatební cesty na Šumavě před třinácti lety, přes zahraniční botanické exkurze v Německu, Bulharsku, Itálii či Chorvatsku, vandry po Polsku, Černé Hoře, Norsku, doprovázel nás za polární kruh i přes oceán až do Ameriky, spolehlivý, milovaný, vysoce funkční a schopný pojmout dvě dospělé osoby a padesátikilového psa (pokud se všichni tři mají navzájem dostatečně rádi), zkrátka že tento veterán a věrný druh už nebude stačit, ani kdybychom ho nafoukli, rozřezali a znovu sešili.
Zakoupili jsme tedy stan typu hangár, ve kterém mohou v nouzovém případě přistávat vrtulníky, a vyrazili jsme jej testovat do terénu.
Destinace - Vranovská přehrada. Mimina v kočárku v zimních fusacích (spící celou noc a nesmírně spokojená), starší děti ve fungl nových spacáčcích a na fungl nových karimatkách ("Maminko, mě ve stanu nepinká dobše. Mě doma pinká dobše. Ve stanu tvdý to je"). Tužte se děti, život není peříčko a s takovými rodiči, jaké máte, toho v létě v měkoučkých postýlkách nikdy moc nenaspíte.
Dojmy z kempování bych shrnula asi takto: Na Lofotech se nám rozhodně líbilo víc, ale děti byly přešťastné, my jsme vyvětrali spacáky a kempovací vybavení a vůbec, první test naší schopnosti přežít jako rodina ve stanu dopadl na výbornou. Bohdá, že se nám to ještě bude hodit!
Zakoupili jsme tedy stan typu hangár, ve kterém mohou v nouzovém případě přistávat vrtulníky, a vyrazili jsme jej testovat do terénu.
Destinace - Vranovská přehrada. Mimina v kočárku v zimních fusacích (spící celou noc a nesmírně spokojená), starší děti ve fungl nových spacáčcích a na fungl nových karimatkách ("Maminko, mě ve stanu nepinká dobše. Mě doma pinká dobše. Ve stanu tvdý to je"). Tužte se děti, život není peříčko a s takovými rodiči, jaké máte, toho v létě v měkoučkých postýlkách nikdy moc nenaspíte.
Dojmy z kempování bych shrnula asi takto: Na Lofotech se nám rozhodně líbilo víc, ale děti byly přešťastné, my jsme vyvětrali spacáky a kempovací vybavení a vůbec, první test naší schopnosti přežít jako rodina ve stanu dopadl na výbornou. Bohdá, že se nám to ještě bude hodit!
Prázdniny I aneb Osm žen v akci (o psu nemluvě)
První dva červencové týdny jsme tu měli na návštěvě mou sestru a dvě neteře. V této posílené sestavě čítající dvě dospělé a šest dětí (z toho 5 dětí do věku 3 let) jsme toho docela dost podnikly, odhodlané užít si léta, co to jde.
Byly jsme na výletě ve velké brněnské herně, zajely jsme si k Bystřici na zahradní narozeninovou party našich kamarádek, na Vysočině jsme navštívili přátele z kostela, kteří tu trávili dovolenou, na hradě Pernštejně jsme viděli krále, královnu, poklad a dokonce na zahradě jablůňku, která zřejmě nese zlatá jablíčka (pták Ohnivák se někde schovával). Skákaly jsme v kalužích, plavaly na koupalištích, pekly sušenky, vyráběly a barvily ozdoby z modelovací hmoty, razítkovaly jsme na trička, blbly na zahradě, trhaly třešně, rybíz, hrášek i maliny, opékaly špekáčky.
Bylo nám dobře, počasí navzdory. Jen ten dům už začíná být pro tolik dětí malý (i na tom už se ale pracuje a s pomocí Boží to bude příští létu trochu jinak).
Byly jsme na výletě ve velké brněnské herně, zajely jsme si k Bystřici na zahradní narozeninovou party našich kamarádek, na Vysočině jsme navštívili přátele z kostela, kteří tu trávili dovolenou, na hradě Pernštejně jsme viděli krále, královnu, poklad a dokonce na zahradě jablůňku, která zřejmě nese zlatá jablíčka (pták Ohnivák se někde schovával). Skákaly jsme v kalužích, plavaly na koupalištích, pekly sušenky, vyráběly a barvily ozdoby z modelovací hmoty, razítkovaly jsme na trička, blbly na zahradě, trhaly třešně, rybíz, hrášek i maliny, opékaly špekáčky.
Bylo nám dobře, počasí navzdory. Jen ten dům už začíná být pro tolik dětí malý (i na tom už se ale pracuje a s pomocí Boží to bude příští létu trochu jinak).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)