Prázdniny II aneb Nemusí pršet, jen když kempujeme

S (poněkud radikálně) narůstajícím počtem členů naší rodiny jsme si museli přiznat, že náš letitý stan Beskyd, který s námi věrně cestoval od svatební cesty na Šumavě před třinácti lety, přes zahraniční botanické exkurze v Německu, Bulharsku, Itálii či Chorvatsku, vandry po Polsku, Černé Hoře, Norsku, doprovázel nás za polární kruh i přes oceán až do Ameriky, spolehlivý, milovaný, vysoce funkční a schopný pojmout dvě dospělé osoby a padesátikilového psa (pokud se všichni tři mají navzájem dostatečně rádi), zkrátka že tento veterán a věrný druh už nebude stačit, ani kdybychom ho nafoukli, rozřezali a znovu sešili.

Zakoupili jsme tedy stan typu hangár, ve kterém mohou v nouzovém případě přistávat vrtulníky, a vyrazili jsme jej testovat do terénu.

Destinace - Vranovská přehrada. Mimina v kočárku v zimních fusacích (spící celou noc a nesmírně spokojená), starší děti ve fungl nových spacáčcích a na fungl nových karimatkách ("Maminko, mě ve stanu nepinká dobše. Mě doma pinká dobše. Ve stanu tvdý to je"). Tužte se děti, život není peříčko a s takovými rodiči, jaké máte, toho v létě v měkoučkých postýlkách nikdy moc nenaspíte.

Dojmy z kempování bych shrnula asi takto: Na Lofotech se nám rozhodně líbilo víc, ale děti byly přešťastné, my jsme vyvětrali spacáky a kempovací vybavení a vůbec, první test naší schopnosti přežít jako rodina ve stanu dopadl na výbornou. Bohdá, že se nám to ještě bude hodit!