Milá Maruško,

dnes je Štědrý den a Tobě je přesně šest měsíců. Šest měsíců, co jsem tě poprvé viděla, šest měsíců jsi součástí mého a tatínkova života. Jsi úžasná!

Všechny děti jsou z nebe, ale Tebe tam pro nás opravdu dlouho chystali, náš dárek z nejvzácnějších. Máš ten nejkrásnější úsměv pod sluncem a když se směješ nahlas, jsi prostě neodolatelná. Někdy vůbec nevím, co tě rozesmálo, směješ se jen tak pro sebe nějakému vnitřnímu žertu, jindy se krásně směješ na druhé lidi, když tě zrovna zaujmou. Jsi ale svoje, nenecháš se rozesmát jen tak, jako by tvoje radost musela pramenit hluboko zevnitř.

Od tří měsíců spíš celou noc, díky tobě zvládám fungovat, i když tvoje sestřička hodně brzy vstává. Jsi spáček a lední medvídek, na pohyb tě moc neužije. Těsně před šesti měsíci ses naučila otáčet na bříško, ale neděláš to - na bříšku ležíš nerada. Nejraději se natáhneš na záda, rozhodíš ruce a pozoruješ věci nad sebou a kolem sebe. Vedou světýlka, už od narození je máš ráda, teď o Vánocích sis hodně užila.

Máš šťastnou povahu, když tě netrápí zuby nebo jiné nepříjemnosti, jsi spokojená a usměvavá. Máš ale hlas jako zvon a v těch chvílích, kdy se po očkování zlobíš, nebo tě bolí zoubky, jsem vždycky ráda, že nebrečíš moc často, protože ze sebe dokáže vydolovat neuvěřitelné decibely.Nejraději si hraješ s nožičkama, dokáže si sundat ponožky a dokonce i strčit chodidlo do pusy.

Co se týče jídla, jsi konzervativní. Jiné mléko než mateřské neuznáváš, zkoušeli jsme různé náhrady, ale naprosto je odmítáš. První lžičky kaše jsi obrečela, jak se ti nelíbilo mít v puse takové cizí věci. Po troškách si ale zvykáš, už sníš pár lžiček kaše i kousek banánu, pěkně jíž kukuřičné křupky, sama si je pěkně žvýkáš dvěma jedničkami, které ti vyrostly. Dnes jsi poprvé dostala pár lžiček mrkve a obešlo se to bez pláče. Učím se, že na tebe musím pomalu a nechat tě, ať si na věci zvykáš svým tempem.

Miminko jak ty je sen každé maminky a já jsem Bohu hluboce vděčná, že tě máme. Jsi mírná, trpělivá, ale nenecháš si všechno líbit, umíš se ozvat, když se ti něco nelíbí - přesně, jak to má být. Vím, že se o Tebe nemusím bát. Operace je pořád ještě před námi, ale s Tvou trpělivostí a šťastnou povahou a s Boží pomocí ji zvládneme. Vím to.

Ježíšci

Minulou neděli jsme v kostele před kázáním četla příběh o Marii a Alžbětě (náš nový kazatel má smysl pro humor - nebo pro symboliku, ještě si nejsem jistá). Příběh dvou sestřenic, které obě počaly dítě nanejvýš podivuhodným způsobem. Marie zásahem shůry, Alžběta po dlouhých letech neplodnosti v době, kdy už těhotenství biologicky nepřicházelo v úvahu. Díky Bohu jsem tenhle příběh mohla přijít na kazatelnu přečíst s naší Maruškou sladce spící na břiše v Manduce (Alžbětu hlídal tatínek vzadu) a vizuálně tak Vánoční zázrak poněkud dokreslit.

Předloni mi o Vánocích moc veselo nebylo: po dvou potratech jsem v sobě slavnostní náladu dolovala jen těžko. Loňské Vánoce jsem proležela v nemocnici a modlila se, aby se to "podezření na potrat" napsané v mé kartě ukázalo lichým. Hladila jsem si břicho s dvojitou dvoucentimetrovou nadějí na zázrak a doufala jsem, že si ji budu moct v létě pochovat. Pesimistické řeči doktorů jsem zaháněla z domu přineseným cukrovím a k Vánočnímu zázraku jsem se upínala ze všech sil.

A letos ho tu máme, Vánoční zázrak ve dvojím provedení. Pidi holčičky, které si samozřejmě přisvojily naši lásku, energii, životní prostor i spánek. Navzdory únavě tu tak poletuju, peču cukroví, zpívám koledy a jsem do Vánoc ponořená jako do soukromé oslavy nekonečné milosti, která se nás dotkla. Tenkrát v Betlémě, když se věčnost protnula s přítomností, i u nás doma, kde nám naši Ježíšci každý den připomínají, že zázraky jsou nedílnou součástí života.

Šťastnou cestu a nashledanou!

Bohunčina Vánoční velepíseň lásky

Ehm, nestíhám, vytvářím vánoční kalendáře pro rodinu :) Ale ke čtení něco mám, čerstvě z pera úžasné Bohunky, přesně pro každého, kdo stresujete s přípravou Vánoc!

Vánoční velepíseň lásky pro hospodyně   

parafráze Magny charty lásky - I. list Korintským 13.

Kdybych svůj dům perfektně nazdobila světelnými řetězy, jedlovými větvičkami a cinkajícími zvonečky, ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc než dekoratérka.

Kdybych se lopotila v kuchyni, napekla kila vánočního cukroví, navařila labužnické pokrmy a připravila vzorově prostřený stůl,  ale neměla lásku ke své rodině, nejsem nic víc než kuchařka.
Kdybych pomáhala vařit polévku pro bezdomovce, zpívala koledy v domově pro seniory, a všechen svůj majetek darovala  pro  dobročinnost,  ale neměla lásku ke své rodině, nic by mi to neprospělo. 
 Kdybych ověšela vánoční stromeček třpytivými baňkami a vánočními hvězdami, zúčastnila se úchvatných slavností, zpívala sóla v kostelním sboru,  ale zapomněla na Ježíše, potom jsem nepochopila, oč o Vánocích běží.    

Láska přeruší pečení, aby vzala dítě do náruče.    
Láska zanechá zdobení a políbí manžela.   
Láska je přátelská a trpělivá navzdory  chvatu a stresu. 
Láska  druhým nezávidí jejich dům s vzácnými porcelánovými servisy a nádhernými ubrusy. 
Láska neokřikuje děti, ale je vděčná, že jsou. 
Láska nedává jen těm, od kterých může něco očekávat, ale obdarovává právě ty,kteří to nemohou oplácet. 
Láska všechno vydrží, všemu věří, vždy doufá a všecko snáší.
Láska nikdy nepřestává.

 Mobilní telefony špičkové kvality se rozbijí, perlové náhrdelníky se ztratí, golfové hole zrezaví.             

Ale darovaná láska zůstane.

All I want for Christmas trochu jinak

Video, které natočila posádka námořní lodi HMS Ocena poté, co se dozvěděla, že po sedmi měsících na moři budou na Vánoce doma.

Podívejte se tady

Taky jsem šťastná,. že budeme doma. Pod stromeček už nic jinýho fakt nepotřebuju.

P.S. Ale s Mercedesem bych ježíška na mráz nevyhodila.

Jak uspávají rodiče

Maminka: V podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka,
k ochraně Tvé hledíme, laskavý Hospodie. Dobrou noc miláčku!

Tatínek: Čeládka...jako to bylo....čeládka, holota, spát!!!

Teď jsem "mimo", za pár let trapná

Dospěla jsem k závěru, že k tomu, abych byla dobrou matkou podle dnešních měřítek, bych potřebovala asi tak desetkrát vyšší intelektuální kapacitu a postgraduál (nejlépe s vlastním cíleným výzkumem) v několika oborech. Okamžikem narození dětí se před vámi rozprostírá nekonečný oceán voleb, možností a příležitostí, jak něco pokazit a své dítě nadosmrti poznamenat. K tomu, aby mladá maminka správně a fundovaně o svého tvorečka pečovala, by potřebovala být imunoložkou se zaměřením na pediatrii (očkovat nebo neočkovat?), dětskou ortopedkou (nosit v šátku nebo ne?),  psycholožkou (nechat vyvztekat, nebo brát do náruče a utěšovat?), ekonomkou a ekoložkou (jednorázové versus látkové plíny), farmářkou a výživovou specialistkou (bio potraviny nebo ne?) a asi šestačtyřiceti dalšími profesemi zároveň.

Samozřejmě si může nechat poradit od odborníků či zkušenějších matek. Problém je ovšem v tom, že jí každý poradí někdo jiného a čím protichůdnější rady dostane, tím radikálněji na nich poradci trvají. Zároveň s výchovou malého tvorečka se tedy každá matka musí naučit neposlouchat všechno, co jí kdo poradí, stát si za svým názorem a nevyzvané radiče počastovat úsměvem, pokýváním hlavou nebo ranou pěstí, zcela podle povahy příslušné maminky a míře vlezlosti nezvaného rádce.

Nikdy se totiž nezavděčíte všem, ať už se rozhodnete jakkoli, pro někoho „to moc řešíte“ a druzí se budou divit, že „vám na tom asi moc nezáleží“.

Nosíte dítě v šátku? - Rozmazlujete je, zvykáte si je na nošení a pak ho to už neodnaučíte, křivíte mu páteř a potažmo i charakter.
Nenosíte dítě v šátku? - Upíráte mu přirozený kontakt s matkou, znemožňujete správný rozvoj kyčlí a navíc bude mít z kočárku, chudáček, placatou hlavičku.
Dáváte dítěti bio zeleninu? - Jste nafoukanec, který potřebuje být za každou cenu „in“, prachatý snob, který do dítěte cpete stejný sajraty, jako má zelenina ze supermarketu, jen za trojnásobnou cenu.
Nedáváte dítěti bio zeleninu? - Poškozujete ho na celý život, rvete ho nekvalitní stravou a chudák na to bude celý život doplácet v ordinaci gastroenterologa a možná i psychoterapeuta.
Dáváte látkové plíny? - Žijete ve středověku, chudák dítě je zbytečně v mokru, prachy stejně neušetříte a ještě mu zaděláváte na nachlazení močových cest.
Dáváte papírové plíny? - Bezcharakterně ničíte přírodu, dítěti cpete na zadek chemikálie a chlapečkům zaděláváte na neplodnost.

To vše má ale hluboký smysl! Jen si pěkně už teď zvykněme, že jsme pro polovinu příbuzných nechutně přírodní fůrie, co v jednom hadru dítě tahají a druhý mu cpou místo pořádných plínek, a pro druhou polovinu netečné matky, které dítě odmala neučí znakování, plování ve vaně, dýchání pod vodou a zenovou meditaci. Za pár let totiž život ještě přitvrdí: to už totiž budeme „úplně nemožný“ a „prostě trapný“ i pro ty drahoušky, kvůli jejichž zdravému vývoji všechny tyhle boje podstupujeme. Prostě to všeobecné odsuzování berte jako tréning na pubertu vlastních ratolestí, ona se nám ta hroší kůže ještě bude hodit!