středa 11. ledna 2017

Idyla

"Vy jste taková idylická rodina. Já vám to úplně závidím!"

Pravila mi tuhle jedna známá.

Prý idylická.

Kdyby to viděla například dnes večer...to zase byla idyla jak z pohádek Josefa Lady.



Takovou pohodičku teď máme doma několikrát denně, prakticky kdykoli od Rozárky něco chci.

Stěžovala jsem si tuhle kamarádce a ta mi řekla, že u Bětušky to přece přešlo, tak to u Rozárky přejde taky. Zvláštní. Já bych přísahala, že se Bětuška nikdy nevztekala. Jak je dobré mít přátele, kteří vám připomenou, čím vším už jste si prošli!. U mě už asi zafungoval vzpomínkový optimismus, který našim maminkám a tchyním umožňuje tvrdit, že MY jsme jim tedy nikdy žádné scény nedělali, chodili jsme na nočník už v půl roce a spali sami v postýlce celou noc v podstatě od porodu. Proto ony nechápou, proč se naše děti tak vztekají, čůrají tak dlouho do plen a v noci se budí na kojení.


Mám tedy naději, že když Bětušku to vztekání zjevně dávno přešlo, tak snad brzy to přejde i Rozárku. Pokud ne, za trest budu toto video pouštět na její zásnubní hostině.


7 komentářů:

  1. Držím palce, u nás hérečka č.2 funguje jako přes kopírák. Amálka nic?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amálka asi dvacetkrát denně, ale mnohem méně intenzivně. Ta ofňuká každé oblečení, každé chození ke stolu, ale stačí ji pohladit, obejmout, v nejhorším pochovat a je to dobrý. To Rozárka je jako živelná katastrofa, dokud se nevyzuří, nepomůže nic!

      Vymazat
  2. Přeji hodně pevné nervy. Přejde to, ale přežít to :). Jednoho takového vzteklouna doma též máme. Teď jsou mu čtyři roky a už dva roky vyhlížím, kdy příjde ten den D :). Nejstarší dcera byla také taková vzteklinka. Tyto scény sice přešly, ale má téměř 14 a teď je pro změnu v neustálé a vytrvalé opozici. Takové tiché, nevřískavé, ignorující, se sluchátky na uších a mobilem v ruce. Tak nevím, co je lepší. Zkrátka pevné nervy budou ještě pár roků potřeba :).

    OdpovědětVymazat
  3. Ronjo, prosim prosim o clanek o materskem timemanagementu. Jak to delate, ze to zvladate, jak to casove kloubite... Mam jedno male ditko, preji si, aby mi Pan Buh nadelil take tak velkou particku, jako mate vy, ale jak to zvladnout a zachovat si i kapku casu pro sebe a neztratit se v tom, jesti vite, co tim myslim. Dekuju, Michaela

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkný den. S nadšením čtu váš blog. Děti mám jen tři, v tom jedny dvojčata. A marně si lámu hlavu, jak to zvládáte s vaší nadílkou a spánkem. To je totiž největší kámen úrazu u nás.

    Na podobné vztekani se už u našich dvojek "těším". Zatím je jim 7 měsíců. Ale klidu ve vypjatých situacích mě už celkem naučili :-)

    Lucie

    OdpovědětVymazat
  5. Ženy prý nevědí, co chtějí. Vaše malá žena rozhodně ví, co nechce :-)

    OdpovědětVymazat
  6. To video mě dostalo! Máme to doma jak přes kopírák, dnes podobný záchvat, když jsem se Matildě pokusila ráno obléct punčošky, protože přece "když jsi měla včera ještě čtyřicítky a chrchleš jak starý tuberák, tak tu nemůžeš běhat s holým zadečkem a bosky..." Nééééééé! :-D A pak znova při uspávání a pak znova při svačině a pak znova, když si pes lehl na jiné místo, než chtěla....:-D

    OdpovědětVymazat