Jak bylo letos u moře

Stručně řečeno - letos podstatně lépe, než loni. Na druhé straně loňská dovolená, kdy můj nejmilejší muž po deseti minutách na slunci hned první den ochořel třídenním těžkým úžehem a po zbytek pobytu odmítal chodit na slunce, nám poskytla mnoho materiálu na veselé historky vyprávěné známým za dlouhých zimních večerů. Letos se žádná krize nekonala, oproti obvyklým rituálům nikdo neonemocněl, cestu všichni přežili v rámci svých individuálních možností dobře, auto nás nezradilo a tak v zimě nebude, čím u lahve bílého bavit známé.

Ne snad, že by byla nuda. Se sedmi dětmi se člověk ani nudit nemůže a když venku lije jako z konve a vy tu smečku musíte zabavit v miniaturních mobilhomech tak, aby to přežili oni, vy i ten mobilhome, zpotíte se přesto, že je venku příjemných patnáct stupňů Celsia. Naštěstí ale pršelo jen párkrát a hlavně se pak hned dalo vyběhnout ven a užívat si vodního živlu ve sladké formě:

Když zrovna nepršelo a teplota na teploměru začínala dvojkou, trávili jsme čas na pláži. Mělká zátoka, kde máte vody po kolena ještě 100 metrů od břehu, sice není ideál žádného plavce, ale pro předškoláky (a jednu mladší školačku) je to, zejména v kombinaci s pískem, naprostý ráj. Odvázala se i Amálka, která měla dosud k vodě vztah spíše opatrný.

Letos hodně frčelo budování písečných pevností na hranici přílivové zóny a následné sázky na to, ze které strany hrad první padne, až začne stoupat voda. Velkou výhodou je, že cyklus budování-destrukce-budování-destrukce bavil i tatínka, který tak chvílemi zapomínal na to, že vzduch je moc teplý a moře zase příliš studené.

Využili jsme babiččiny dobrosrdečnosti a podnikli i jeden výlet jen se staršími dětmi a Fanynkou (rozuměj, Amálku a Rozárku jsme nechali doma a v sestavě 3 dospělí a 4 děti jsme se oddávali pocitu, že se dovolenkujeme). V zátoce s kamenitým dnem jsme se kromě sběru mušlí věnovali hlavně odlovu mořské fauny.

Podařil se nám i výlet lodí. Pravda, Amálka s Rozárkou už v podvečerních hodinách přepínají na režim "siréna", ale s pomocí babičky, zpívání, chování a hlavně bonbónů jsme to nakonec zvládli! A viděli jsme delfíny, spoustu delfínů. Nečekaná nádhera!

A nějaká kultura taky proběhla. Takže vlastně dost perfektní dovolená. Ty dovolené, kdy můžete do noci sedět na terase u vína, druhý den spát do oběda, přesouvat se, kdy se vám chce a kam se vám chce, jíst v restauracích a vůbec se chovat jako lidé na dovolené, no tak ty snad zase někdy nastanou :) Zatím takhle, a dobrý, dobrý!