Představa týdne u moře mě držela na živu celou zimu. Ne snad, že bych vyznávala válení na pláži (ono s dětmi v sestavě 1, 1, 4 a 4 roky toho vůbec moc nepoválím, ani na pláži, ani jinde), ale pro zachování alespoň zdání zdravého rozumu potřebuju čas od času někam odjet. Zdědila jsem z maminčiny strany toulavé boty a duši dobrodruha, zejména to druhé je k takové automobilové výpravě se čtyřmi malými dětmi skutečně potřeba. Obzvláště, když jedno z nich je Bětuška, která nemůže vzrušením usnout a vyžaduje stále nové a nové bonbóny a stále dokola z přehrávače Děti z Bullerbynu. (Nic proti paní Lindgrenové, ale jestli ještě jednou uslyším Libušku Šafránkovou nadšeně vyprávět, jak dostala nový pokoj, asi si utrhnu obě uši) A když další v řadě je Rozárka, která občas dostává hysterické záchvaty z jakékoli cesty trvající déle než dvacet minut.
A tak jsme vyrazili, vybavení řízky, Fenistilem, kolou (pro nekojící část řidičů) a navigací v mobilu. S modlitbou na rtu, protože naše auto...jak to podat pěkně - naše auto nás udržuje neustále v pozoru a moje Chorvatština stačí sotva na pozdravení a poděkování v obchodě - věty jako "To zatracené auto už se zase porouchalo, potřebujeme rychle vyměnit turbo" bych dávala dohromady jen stěží. Díky Bohu to nebylo potřeba. Dobro došli.
A stálo to za to!
Mohla bych vám psát o tom, jak M. dostal hned první dny úžeh, následující tři dny prozvracel a po zbytek pobytu odmítal vylézt na slunce. Nebo o tom, jak jsem na úzkém molu vyděšeně zacouvala před protijedoucím vozidlem do lampy veřejného osvětlení. Nebo o tom, jak si všechny děti vystřídaly jakousi únavovou virózu a zpestřily nám tak téměř celý pobyt. Ale...ale radši Vám napíšu, že M+B byly strašně kouzelný, jak moc se těšily a jak si to moře užily. Jak se plácaly v mělké vodě písčité zátoky, pozorovaly raky poustevníky, sbíraly mušle a stavěly megahrady z písku. Jak moc mě bavilo ukazovat jim svět za hranicí všedních dnů: bílé kamenné chorvatské stavby, ostrovy, přístavy, trajekty, ryby, různé druhy mušlí, fíkovníky, pistácie a mořské kraby. Jak Rozárka s úžasem zjistila, že umí spát celou noc. Jak se Amálka naučila užívat si radosti z vody. Jak jsme se vyblbli na šlapadlech a užili si chorvatské zmrzliny. Jak nám prostě bylo dobře, všemu navzdory.
krasne fotky! taky nejsem vyznavac plazovych valecich dovolenek, ale s malymi detmi se to jevi jako ideal.
OdpovědětVymazata holky jake uz jsou velke slecny :)