úterý 18. března 2014

V lese, jó v lese...

...a trochu taky na louce.

S přihlédnutím ke svému odporu k masovým výchovným institucím jsem původně neměla vůbec v úmyslu holky do nějaké školky posílat, pokud si o to (jednou) neřeknou samy. Díky svému svobodnému povolání a určité míře psychické odolnosti jsem měla v plánu být s nimi doma a piplat si je, dokud by to mě nebo je nepřestalo bavit (nebo dokud na dveře nezabuší škola).

Vzhledem k nastávající zásadní změně rodinných poměrů jsem se ale začala poohlížet po tom, jestli by holky opravdu nemohly někam (aspoň občas) chodit. Pro moje i jejich dobro - až budu hodinu kojit, přebalovat a převlíkat poblinkaný mrňata (a za hodinu znovu, a tak pořád dokola), nebudu se holkám doma moct věnovat ani zdaleka tak, jak bych chtěla.

Volba padla na místní lesní školku neboli klub. Filosofie lesních školek je zcela v souladu s mým přesvědčením, že špatné počasí a snížené hygienické podmínky nejsou překážkou blbnutí pod širým nebem. Nastal můj několikatýdenní stres, jestli máme dostatečně outdoorovou výbavu, kupování batůžků, pohorčiček, pláštěnek a tak dál. (Jako obvykle jsem to moc řešila, dnes jsme byly v porovnání s ostatními dětmi spíš převybavené než cokoli jiného).

Dnes jsme si tedy poprvé zkusily, jestli:

  • se zvládneme ráno vyhrabat, vyčůrat, převlíct a naložit do auta tak, abychom stihly sraz v 8.00 (zvládneme, sice se snídaní v autě, ale šlo to!)
  • se nám bude líbit "paní učitelka", alias teta Gabča, která má celou tu bandu na starosti (líbí se nám všem třem! Je úžasná.)
  • dopolední lesní program zvládnou fyzicky nejen holky, ale i já (tak tak, ale jo, porod se zatím nekonal.)
Teď už zbývá jen zjistit, jestli to tak holky zvládnou i bez mého nebo tatínkova doprovodu. To hodláme testovat až za pár týdnů...trochu z toho mám obavy, ale snad se holky otrkají. S paní na hlídání taky chodí radostně ven na celé odpoledne. Školka v tomto provedení je vlastně dost podobná, jen je tam víc dětí. (Děti jako takové bohužel nejsou pro holky žádné velké lákadlo - v necelých třech letech ještě nikdy žádnou závratnou touhu po kolektivu neprojevily. Suplují si jej navzájem báječně a vypadá to, že nikoho třetího do svého sevřeného vztahu zatím pouštět nechtějí.)

Tak nám držte palce!





Žádné komentáře:

Okomentovat